𝓑𝓪𝓭 𝓯𝓮𝓮𝓵𝓲𝓷𝓰𝓼 | Dramione

-33.

Nervózně jsem těkala očima z jednoho rohu školních umýváren k druhému. Netušila jsem, odkud se ten někdo, kdo na mě mluví, vynoří. Najednou se ani vlastně nevím jak, přede mnou objevil hubený krátkovlasý muž. Když jsem si uvědomila, kdo to je, což nebylo těžké, když jsem jeho obličej vídala na plakátech rozesetých po celé škole, cítila jsem, jak mi začala strachy tuhnout krev v žilách.

,,Ty?" vřískla jsem okamžitě, jak ze mě opadl prvotní šok a bleskurychle před sebe vymrštila svojí ruku s připravenou hůlkou.

,,Jo, já" mrkl na mě s pobaveným úšklebkem ve tváři.

,,Mdloby na.." vykřikla jsem první kletbu, která mě napadla, když v tom mě zastavila jeho slova.

,,To já ti píšu ty dopisy"

Chvíli jsem na něho jen zaraženě koulela očima. Nechápala jsem, jak mohl vědět, že mi někdo posílá dopisy, ale on je přeci určitě psát nemohl, ne když mi ten někdo poradil, abych našla Křiklana, což chtěl i Brumbál. Protnula jsem ho naštvaným pohledem a znovu se zhluboka nadechla tak, abych ze sebe mohla vyřknout další kletbu.

Bárty si hlasitě povzdychl, natáhl se blíž ke mně a jedním silným škubnutím mi vytrhl mojí hůlku z ruky. Nedokázala jsem mu v tom zabránit, neboť jsem měla ruce ještě stále mokré od vody a tak moje držení hůlky nebylo moc silné.

,,Budu křičet!" vřískla jsem znovu. To bylo to jediné, co mě napadlo, když jsem si uvědomila, že jsem před ním úplně bezbranná.

,,Jo a já zmizím a ty budeš za cvoka" zasmál se mému úmyslu.

,,Není moc příjemné, když tě za něho lidé mají, to mi věř"

,,Povím Brumbálovi, že jsi tu byl" vyřkla jsem ze sebe s čím dál tím víc znatelnějším zoufalstvím v hlase.

Nad tím se opět jenom pobaveně pousmál.

,,Myslíš, že ti bude věřit?" zadíval se mi jeho velkýma hnědýma očima přímo do těch mých.

,,Co ode mě chceš?" hlesla jsem a uhnula jeho nepříjemnému pohledu.

,,Chci, aby si mi pomohla"

,,Pomohla s čím?" nechápala jsem.

,,Zachránit Bradavice"

Tak to už na mě bylo vážně moc.

,,Ty že chceš zachránit Bradavice?"

Bárty si opět povzdychl, vypadalo to jako by se snad přes jeho obličej prohnal ztrápený výraz.

,,Proč bych ti asi jinak psal ty dopisy, věděl jsem, že kdybych se ti ukázal hned, neposlechla by si mě a Křiklan tu musel být co možná nejrychleji"

,,Já to nechápu" vypadla ze mě moje prvotní myšlenka po jeho slovech nechtěně nahlas.

,,Potřebuju tě, je to důležitý" odpověděl na to naléhavě.

,,Ale proč by si chtěl zachránit Bradavice, vždyť jsi hlavní poskok V.." zadrhla jsem se ,,no ty víš koho"

,,Ne to nejsem!" zvedl svůj hlas tak náhle až jsem sebou polekaně ucukla.

,,Využíval mě" dodal po chvilce ticha, zřejmě se uklidnil z jeho předchozího návalu vzteku.

,,Byl jsem pod kletbou"

,,Nic z toho jsem nechtěl" padala z něho slova jedno za druhým. Jeho hlas zněl tak moc přesvědčivě a zoufale, až bych mu to málem věřila, ale byl to pořád ten Bárty Skrk junior, pravá ruka Voldemorta, nemohla jsem mu věřit.

,,Nevěřím ti, buďto mě zabij, anebo se všichni dozvědí, že jsi tu" vyřkla jsem ze sebe odhodlaně.

,,Zabít tě?" ušklíbl se.

,,Ne má milá malá čarodějko, pokud mi nepomůžeš, stane se ti něco daleko horšího" při jeho slovech se ke mně začal pomalu přibližovat. S třesoucími se kolenami jsem před ním začala couvat, až jsem zády narazila na kraj umyvadla.

,,A věř mi, že až uvidíš, umírat všechny, který máš ráda, budeš si přát, aby si se mnou souhlasila" naklonil se ke mně tak, že naše obličeje od sebe dělilo jen pár nepatrných centimetrů.

V hlavě se mi začal promítat nepěkný obraz hrůzou vřískající matky, otce, Harryho a dokonce i Draca. Nepochybovala jsem o tom, že by jim byl Bárty schopný ublížit.

,,Co po mě teda chceš?" dostala jsem ze sebe.

K mé úlevě se ode mě Bárty po mých slovech konečně odtáhl a široce se na mě usmál.

,,Než ti to povím, potřebuju vědět co je mezi tebou a Malfoyem?"

,,Co je ti do toho?" odsekla jsem mu na jeho drzou otázku.

,,Aha" kývl souhlasně hlavou.

,,Tak to prozatím nechám být, stejně by to byl pro začátek moc těžký úkol" dodal.

,,Prozatím bude stačit, když mi sem doneseš nějaké jídlo"

,,Jídlo?" nevěřila jsem vlastním uším.

,,Jo, i já potřebuju jíst" zašklebil se a pak zčista jasna zmizel, jediné co z něho zbylo, byla moje hůlka, která s hlasitým cinknutím dopadla na dlažbu.