𝓑𝓪𝓭 𝓯𝓮𝓮𝓵𝓲𝓷𝓰𝓼 | Dramione

-4.

Celý zbytek dne jsem přemýšlela nad tím, zda jsem se rozhodla dobře. Co když je to celé jenom nějaká past? Je to přeci Malfoy. Co ho může vést k tomu, aby mi pomohl dosáhnout dobré známky? Vždyť ten lidmi, jako jsem já, opovrhuje. Začala jsem mít opravdu veliké pochyby. Co když pak svojí pomoc nějak otočí proti mně a budu mít z toho nějaký problém? 

S nikým jsem se s tímhle nesvěřila ani Harrymu nebo Ronovi. Co by tomu asi řekli? Že si kvůli dobré známce nechávám pomáhat od našeho téměř úhlavního nepřítele? No nadšení by určitě nebyli. 

O jedné z vyučujících hodin ke mně z neurčitého směru přilétl kousek zmuchlaného papírku, ihned jak jsem ho narovnala a přečetla si, co je v něm napsáno, věděla jsem, od koho byl. 

Dnes v šest večer v komnatě nejvyšší potřeby.

Stálo v něm. Kdo jiný než Malfoy to mohl poslat. Podívala jsem se jeho směrem a střetla se s jeho pronikavým pohledem, nejspíš čekal na odpověď a tak jsem nejistě kývla na souhlas. Nikdo kromě Malfoye si toho naštěstí nevšiml, ten se nepatrně pousmál a pak ode mě svůj pohled rychle odvrátil. A já jen doufala, že toho nebudu litovat. 

Večer jsem se chvíli před smluveným časem nenápadně vytratila z nebelvírské společenské místnosti, v pokoji jsem jenom nechala vzkaz o tom, kdy se vrátím, aby mě nikdo nehledal, počítala jsem, že déle než jednu hodinu s Malfoyem nestrávím. A vydala jsem se ke komnatě, překvapilo mě, že i když ještě šest nebylo, Malfoy už tam seděl v jednom z křesílek, před sebou měl dokonce připravený černý kotlík s několika věcmi okolo. 

,,Jsi tu" oznámil mi místo pozdravu. Co bych od něho taky mohla čekat, zdraví on vůbec někoho? 

,,Slíbila jsem to" připomenula jsem mu. 

On se pousmál a hlavou kývl na křeslo naproti němu, pochopila jsem, co po mně chtěl a poslušně se do křesla posadila. 

,,Tak co sis na mě připravil?" zeptala jsem se ho, když mezi námi už dlouho panovalo ticho. 

,,Veritasérum" oznámil mi. 

Trochu mě to překvapilo. Příprava tohoto lektvaru není moc jednoduchá, pokud by mě ho opravdu naučil, jedničku bych, si myslím, měla jistou. 

,,Dáme se do toho?" vytrhl mě z přemýšlení jeho hlas. Souhlasně jsem kývla hlavou. 

,,Tak mi řekni, co na přípravu potřebujeme" vyzval mě. To mě jako bude i zkoušet? Vrhla jsem na něho nechápavý pohled. Jeho tvář byla ale bez výrazu. No jak chce. 

,,Plášť mozkomora, hadí oči, listy Paměťovky Jasnozřivé a kopyto kentaura" poslušně jsem mu odříkala všechny přísady. On mě ale zaskočil. 

,,Jednu přísadu jsi zapomněla" řekl přísně. Zmateně jsem se na něho zamračila, to není možné. 

,,Soví pera" prozradil mi a spokojeně se usmál. Nemožné, na ty jsem nemohla zapomenout, určitě jsem je řekla, ale hádat jsem se s ním nechtěla a tak jsem raději mlčela. 

,,Takže, nejdřív musíš vyvařit plášť mozkomora" řekl do napjatého ticha a máchnul hůlkou, kterou měl celou dobu ve své pravé ruce, kotlík se ihned naplnil horkou vodou, pak na mě kývl. Vzala jsem do ruky kus pláště a hodila jej do kotlíku, ze kterého vycházela horká pára. 

,,Lepší je ho rozstříhat na menší kousky" napomenul mě Malfoy. Nebudu lhát, trochu mě ty jeho výhrady, napomínání a chytré rady štvaly, ale držela jsem své nervy na uzdě. Malfoy znovu máchl hůlkou a z kotlíku se ve chvilce přestalo kouřit. 

,,Urychlovací kouzlo" prozradil mi. 

,,Teď tam nasyp šest sovích per a dvě hadí oči, já zatím nastrouhám kentauří kopyto" dodal pak.
Udělala jsem, jak řekl, doufala jsem, že k tomu nebude mít nějaké výhrady a naštěstí neměl, možná byl až moc zabraný do strouhání kopyta. Po přidání všech těchto přísad vodu opět za pomocí své hůlky zahřál. 

,,Teď to musíš dvacet minut míchat" přikázal mi. 

,,To se ale přeci dá taky urychlit ne?" namítla jsem. 

,,Tak to zrychli" vyzval mě. Nejspíš si myslel, že to nedokážu. Já jsem zkušeně zamávala hůlkou a vyřkla kouzelnou formuli, tekutina se ihned potom začala v kotlíku rychle točit. Hrdě jsem se na Malfoye usmála. Ten ale odměřeně pronesl. 

,,Kdyby si to neurychlila, měl by lektvar lepší účinky, to pro příště" naštvaně jsem se na něho podívala, to mi to nemohl říct předtím? 

,,Teď to můžeš vychladit" řekl po chvíli. Tak jak řekl, tak jsem taky udělala. 

,,Jako poslední potřebuješ třicet dní louhované lístky Paměťovky" 

,,A ty seženu kde?" zajímalo mě. Pokud mě zrak nešálil tak se Malfoy šibalsky pousmál a pak si začal prohmatávat svůj hábit. Nakonec z něho něco malého vytáhl. 

,,Tady" otevřel svou dlaň a ukázal mi malou lahvičku. 

,,Odvar je daleko lepší než samotné lístky" dodal. Natáhla jsem ruku po lahvičce, abych mohla její obsah vylít do kotlíku, on ale svojí rukou rychle uhnul a široce se usmál. 

,,Popros" řekl. Na to jsem do něho zabodla svůj naštvaný pohled. On si povzdychl. 

,,S tebou není vůbec sranda" pronesl a vylil obsah lahvičky do kotlíku. 

,,Teď už to musíš jenom vařit, dokud to nebude mít čirou barvu" řekl po chvíli. Trochu nevěřícně jsem se na něho podívala. 

,,To je všechno?" zeptala jsem se. Malfoy souhlasně zakýval hlavou a vyskočil na nohy. 

,,Poděkovat mi můžeš po zkouškách" pronesl a zmizel pryč. 

Nemohla jsem tomu uvěřit, opravdu mě jen tak naučil připravit Veritasérum? Celá nadšená jsem vyšla z komnaty, na chodbě jsem se málem srazila s Harrym a Ronem. 

,,Hermiono, hledali jsme tě, kde jsi byla?" vyhrkl na mě ihned Ron.