𝓑𝓪𝓭 𝓯𝓮𝓮𝓵𝓲𝓷𝓰𝓼 | Dramione

-32.

Celou noc, po tom co jsme se vrátili od Křiklana, jsem nemohla usnout. V posteli jsem se jen převalovala z jednoho boku na druhý a hlavu jsem měla plnou myšlenek. Myslela jsem si, že když Křiklana najdeme, tak splníme to nejtěžší, že je to všechno, co se od nás chce a on ho přitom někdo chce tady ve škole. Nechápala jsem, co tak hrozného se v Bradavicích před těmi několika lety mohlo stát, že se sem ten starý páprda, jak ho Malfoy nazval, tak zarputile nechce vrátit a hlavně, co se v Bradavicích má stát teď, že je má Křiklan pomoct zachránit.

Ráno jsem podle mého očekávání byla celá nevyspalá, ještě aby ne, když jsem spala sotva pár hodin. Nejhorší však bylo, že jako první hodina mě čekali lektvary. Jestli na nich usnu a všimne si mě Snape můžu si rovnou sbalit kufry domů.

V posteli jsem se válela přes celou dobu snídaně, a když už byl čas, pomalu jsem se doplahočila do třídy, zapadla do své lavice a na stůl před sebe s nemalým úsilím položila ne zrovna lehkou učebnici. Byla jsem tak unavená, že když se otevřeli dveře učebny, ani jsem se nenamáhala otočit svůj zrak na přicházejícího profesora.

Když se před nás postavil a já si konečně řekla, že bych mu asi měla věnovat svůj pohled a hlavně svojí pozornost, samým překvapením jsem vykulila své jistě oteklé oči. Přede mnou totiž nestál Snape, jak jsem si až do téhle chvíle myslela, ale profesor Křiklan.

,,Dobrý den, jsem profesor Křiklan a budu zaskakovat za vašeho profesora Snapea, který musel neodkladně odjet ze školy" oznámil nám a ihned se dal do výuky.

Stále jsem nevěřila svým očím. Rozhodla jsem se po konci hodiny počkat ve třídě a s Křiklanem si promluvit, alespoň mu poděkovat a zřejmě jsem nebyla jediná, kdo to zamýšlel, protože po zvonění zůstal ve své lavici i Malfoy. Když se třída vylidnila a zůstali jsme tam jen já, Malfoy a pan profesor, vydala jsem se k němu, v patách mi ihned byl i můj blonďatý kamarád.

,,Přišel jste" usmála jsem se nadšeně na Křiklana. Moje únava jakoby byla tytam.

,,Ano přišel" souhlasně zakýval hlavou a pak svůj pohled věnoval Malfoy.

,,Nechci, abych byl až do své smrti znám jako starý páprda"

Oba dva jsme se na něho široce usmáli.

,,A teď už jděte, jistě máte i další hodinu" reagoval rozpačitě Křiklan. Zřejmě si už odvykl od konverzace se studenty anebo nebyl zvyklý jim dělat radost.

Oba dva jsme ho poslechli a vydali se směrem k učebně kouzelnické historie.

,,Slečno Hermiono, pane Malfoy" ozval se za našimi zády vlídný hlas ředitele Brumbála.

Překvapeně jsme zastavili své kroky a otočili se čelem k němu.

,,Můžete jít prosím se mnou, na hodině jsem vás už omluvil" pokynul hlavou směrem ke schodišti, které vedlo k jeho kanceláři.

Začala mě přepadat mírná nervozita. Proč s námi chce Brumbál asi mluvit? Nejistě jsem se podívala na Malfoy, ten jakoby věděl, co se mi hodní hlavou mlčky pokrčil rameny a vydal se za Brumbálem. Nezbývalo mi nic jiného než ho také následovat. Po cestě mi hlavou probíhala všechna porušení školního řádu, kterých jsem se v poslední době dopustila. Možná jsem to s tím balením kufrů přivolala.

,,Posaďte se prosím" pokynul Brumbál rukou k dvěma malým křesílkům, když jsme konečně došli do jeho kanceláře.

Přemýšlela jsem, zda jsem v této místnosti vůbec někdy byla, přeci jenom scházení se s Brumbálem byla vždy spíše Harryho parketa. Posadila jsem se do pohodlně vypadajícího křesílka vedle svého blonďatého spolužáka a čekala, co bude následovat.

,,Překvapilo mě, když se tu ráno objevil pan profesor Křiklan" promluvil konečně Brumbál.

To mě také, pomyslela jsem si, ale nahlas jsem to neřekla, byla jsem až moc nervózní z toho, co se bude dít dál, až jsem nemohla ani mluvit.

,,Vlastně vám dvěma chci poděkovat"

,,Poděkovat?" vyhrkli jsme oba dva s Malfoyem nevěřícně.

,,Ano, nevím sice, jak jste se o panu profesorovi dozvěděli, ale hádám, že s tím má co dočinění pan Potter" odpověděl nám na to s milým úsměvem.

Měla bych Brumbálovi říct o dopisech? Přiznat, že o Křiklanovi nevím od Harryho, jak si on myslí, ale že mi o něm někdo napsal?

,,Jen chci vědět, jak se vám toho mrzouta podařilo přesvědčit?" mluvil ředitel dál, když jsme oba dva mlčeli a zvědavě přivřel svá víčka.

,,Nechtěl být za starého páprdu" odpověděl mu s úšklebkem Malfoy.

,,Ach tak" usmál se na něho Brumbál.

,,Abych řekl pravdu, ještě víc než to, že se sem pan profesor vrátil, mě překvapilo, že jste za ním šli zrovna vy dva spolu" pokračoval a slovu spolu věnoval zvláštní důraz.

Cítila jsem, jak mi začali mírně hořet tváře. Až v tu chvíli mi došlo, jak moc jsem se obávala toho, jak na naše kamarádství budou ostatní profesoři a hlavně Brumbál reagovat.

,,Jsem rád, že se takhle utužují mezikolejní vztahy a že je toho konečně součástí i Zmijozel" usmál se na nás Brumbál znovu, pak ale najednou zvážněl a namířil svůj pohled na Malfoye.

,,Luciusovi to ale raději říkat nebudeme"

Po těchto slovech Mlafoy sklopil svojí hlavu k podlaze.

,,To je všechno, můžete se jít dál vzdělávat" promluvil po chvíli zase Brumbál.

Po jeho slovech se Malfoy ihned zvedl a vystřelil z kanceláře jako střela. Já tak rychlá nebyla. Pořád jsem musela přemýšlet, zda Brumbálovi vše neříct. Před tím jsem mu to chtěla říct, ale když jsem najednou před ním seděla, sžírala mě nejistota.

,,Neshledanou pane řediteli" vydala jsem ze sebe a pak také zmizela z místnosti. Ještě chvíli si všechny ty věci nechám jako svoje tajemství. Zvládla jsem přeci do Bradavic dostat Křiklana, třeba tím dopisy skončí.

Před tím, než jsem se vydala na probíhající vyučování, jsem se ještě rozhodla zastavit se v umývárnách. Potřebovala jsem si opláchnout svůj už ne tak ospalý obličej.

,,Dokázala jsi to" ozvalo se najednou někde za mnou, zrovna když jsem si napustila plné dlaně vody.

Leknutím jsem sebou trhla a vodu si vyšplouchla na boty. Hlas, který na mě promluvil, jsem si nedokázala spojit s žádnou osobou, kterou jsem znala, ale zároveň jsem věděla, že jsem ho už někdy slyšela.

,,Kdo jsi?" vykoktala jsem ze sebe a mokrou rukou jsem ihned začala šmátrat v kapse svého hábitu.

,,Slib mi, že nebudeš vyšilovat"