𝓑𝓪𝓭 𝓯𝓮𝓮𝓵𝓲𝓷𝓰𝓼 | Dramione

-17.

,,Neříkej mi, že sis vážně myslela, že bych byl na jeho straně" dostal ze sebe, když jeho smích konečně ustal.

Neodpověděla jsem. Jediné na co jsem se zmohla, bylo propalovat ho naštvaným pohledem a zhluboka oddychovat. Byla jsem tak naštvaná. K sakru! Ani trefit ho tou knížkou se mi nepovedlo. 

On se ale tvářil jakoby si mého naštvaného výrazu vůbec nevšiml a mluvil dál.

,,Otec po mně sice chtěl, abych byl, ale já nejsem jako on, aspoň teď už ne" pronesl vážným tónem.

Tato nečekaná změna jeho nálady mě překvapila. Téměř jsem zapomněla na svůj vztek a opatrně se mu zadívala do očí. To co jsem v nich spatřila mě lehce vylekalo, byla to čistá nenávist vyzařující z jeho tvrdého pohledu. Ihned jak si všiml, že ho pozoruji, stín nenávisti zmizel a vystřídal ho zcela nečitelný výraz postrádající jakékoli emoce.

,,Samozřejmě zuřil, prý pro mě už měli úkol, mně to je ale jedno, ať si zuří on i samotný Voldemort" prolomil znovu ticho a mávl přitom prudce rukama ve vzduchu.

Chtěla jsem na to něco říct, cítila jsem, že bych měla, ale můj hlas zmizel, zasekl se někde hluboko v mém krku. Nechápala jsem, proč mi tohle říká a nedokázala jsem jeho řeč přerušit. A tak jsem na něho jen mlčky upírala svůj překvapený pohled. U merlina vždyť on se mi tu teď prakticky svěřuje!

,,Matka se samozřejmě snažila všechny usmířit, dokonce donutila otce, aby moje rozhodnutí akceptoval, někdy mě překvapuje jak veliký vliv na něho má" pohrdavě se uchechtl.

Po této větě nastalo dlouhé ticho. Zdálo se, že řekl vše, co chtěl. Otázkou však zůstávalo, proč mi tohle chtěl říkat? Že by to byl jen nějaký hloupý sen? Rychle jsem zamrkala očima ve snaze o probuzení. Zdálo se ale, že se o žádný sen nejedná, byla jsem z toho zmatená a tak jsem se snažila očima vyhledat ty jeho. Doufala jsem, že bych v jeho očích třeba mohla najít odpověď na to, proč se mi rozhodl tohle všechno vykládat. On však přede mnou svůj zrak pečlivě chránil a upíral ho na podlahu před ním. Jako by věděl, o co se pokouším. I když věřím, že ani pohled do těch jeho prázdných bouřkově šedých očí by mi nijak nepomohl. Dokáže až moc dobře skrývat své pravé emoce. Jakoby nechtěl, aby nikdo nevěděl, jak se doopravdy cítí, možná ho baví být pro všechny záhadou. Scházíme se už docela dlouhou dobou a stále pro mě jeho chování není o nic menší hádankou než na začátku, spíš naopak.

,,Asi už bychom se měli pro dnešek rozloučit Grangerová" promluvil po chvíli jako by se nic nestalo a on se vůbec ještě před několika sekundami nechoval divně. Ostatně to on umí snad ze všech lidí nejlépe, chovat se jako by nic.

Věnoval mi letmý úsměv, což ještě více přidalo na divnosti jeho chování a pak prostě odkráčel pryč. Nechal mě tam samotnou bez jakéhokoli vysvětlení. Zaraženě jsem zírala na místo, kde ještě před minutou postával a snažila se přijít na to, co se s tím namyšleným, arogantním a hlavně přede všemi pevně uzavřeným klukem děje.

V hlavě jsem si stále dokola opakovala jeho slova. Vážně z něho Lucius chtěl udělat smrtijeda? Jaký otec by tohle pro svého syna chtěl? Vždycky jsem si myslela, že ačkoli je Lucius zřejmě zlý člověk, má svojí rodinu rád. Malfoy se přeci svým otcem vždycky chvástal, vypadalo to, že je hrdý za to, kdo jeho otec je. Proč by nechtěl být jako on? Co tak strašného Lucius mohl provést? Vypadal tak naštvaně, když o něm začal mluvit. Zajímalo by mě, co se za honosnými zdmi Malfoy manoru všechno děje. Něco hluboko ve mně mi ale říkalo, že to nemůže být nic dobrého.

Po krátkém přemýšlení nad tím vším, jsem se rozhodla konečně opustit komnatu a vydat se do postele. Pro dnešek toho už na mě bylo dost, nejdřív ten hloupý vtípek, který mě dokázal dokonale vyvést z míry a pak Malfoyův podivný monolog.

,,Hermiono, tady jsi" vyskočila na mě, hned co jsem došla k dívčím ložnicím, ze dveří Ginny.

,,Hledala jsem tě" dodala, když jsem se na ní jen mlčky pousmála.

,,Promiň, nějak jsem se zapomněla v komnatě s.." zadrhl se mi hlas. Sice Ginny ví o tom, že se s Malfoyem scházím, ale i tak mi přišlo divné o tom s někým mluvit.

,,Jasný chápu" rozesmála se, když spatřila můj rozpačitý výraz v tváři a spiklenecky zamrkala.

,,Proč na mě tak mrkáš?" podezřívavě jsem se zamračila.

,,Snad si nemyslíš že.." Vykulila jsem na ní oči, když začala souhlasně kývat hlavou.

,,Zbláznila ses? Já a Mlafoy?" skoro jsem vykřikla.

,,Já ne to ty se s ním po večerech scházíš" bránila se s úsměvem a posadila se na mojí postel.

Hlasitě jsem si nad její poznámkou povzdychla a posadila se vedle ní.

,,No ale, když už jsme u toho Malfoye, ještě si mi nepovyprávěla, co jste prováděli na tom plese?"

To by nebyla Ginny, kdyby jí tohle nezajímalo. Ta musela o tom, co se týkalo kluků, a to i když ten kluk byl náš bývalý nepřítel, vědět úplně všechno do sebemenších detailů. A tak jsem ji začala vykládat o tom, jak to bylo U prasečí hlavy krásně vyzdobené, o tom jak jsme spolu s Malfoyem tančili, při čemž se na mě spiklenecky šklebila. Já jsem to však ignorovala a začala jí líčit to, jak můj společník změnil pomocí hůlky hudbu. Od této chvíle jí mé vyprávění začalo nejvíce zajímat.

,,Vážně si nedokážu představit tebe a Malfoye, jak tam blbnete" rozesmála se ke konci mého vyprávění.

,,To ani já ne a to jsem u toho byla" rozesmála jsem se s ní.

Pak jsem se trochu začervenala studem při vzpomínce na to, jak hloupě jsme asi museli vypadat.

,,Kdyby si nás viděla" schovala jsem si obličej do dlaní.

,,Alespoň jste si to pořádně užili" odpověděla mi na to Ginny s širokým úsměvem.

,,To ano" přitakala jsem.

Před očima se mi začaly zjevovat vzpomínky na ten večer. Bylo zvláštní, že jsem se před Malfoyem dokázala takhle uvolnit. A co víc, že se Malfoy choval tak uvolněně před tolika lidmi. Vždycky jsem si díky jeho výrazu a postoji myslela, že se nedokáže chovat nijak jinak než stoprocentně vážně.

,,Haló! Svět volá Hermionu" zamávala mi z ničeho nic Ginny zběsile rukou před obličejem a tím mě vyrušila ze zamyšlení.

,,Něco je s tebou špatně Mio" pronesla, když jsem si jí znovu začala všímat a zkoumavě si mě prohlížela.

,,Co?" nechápala jsem.

,,Já nevím, něco" pokrčila rameny a zvedla se z mé postele.

,,Půjdu si lehnout, jsem už unavená" oznámila mi pak a zalezla do své postele.

Udělala jsem to samé a zachumlala se hluboko pod peřinu.  Ihned potom má víčka ztěžkla. Popřála jsem Ginny dobrou noc a propadla se do říše snů. Bylo to tak rychlé, že jsem si ani nevšimla dopisu, který se zničeho nic neslyšně snesl na můj noční stolek.