𝓑𝓪𝓭 𝓯𝓮𝓮𝓵𝓲𝓷𝓰𝓼 | Dramione

-49.

Na nic jsem nečekala a společně se Skrkem se rozeběhla za Harrym. Všichni jsme se obratně vyhýbali kletbám, které na nás sesílali smrtijedi.

,,Snad sis nemyslela, že bych utekl?" ušklíbl se na mě Skrk zatímco jsme běželi dál chodbami, jakoby mi snad četl myšlenky.

,,No...najednou si zmizel takže..." vyhrkla jsem ze sebe zadýchaně.

,,Musel jsem pomoct ostatním dostat se do bezpečí" odpověděl mi na to a pak mě z ničeho nic chytil za ruku.

Překvapeně jsem se na něho podívala, ale nepřestávala jsem utíkat.

,,Tebe jsem v tom ale také nemohl nechat" nepatrně se usmál.

Běželi jsme přes nádvoří směrem k Hagridově chatrči, u které se rýsovalo pár tmavých postav. Jakmile jsem uviděla sněhově bílé vlasy, ihned mi bylo jasné, kdo tam stojí. Harry se zastavil těsně u jedné postavy, ve které jsem i ve tmě rozeznala profesora Snapea.

,,On vám věřil!" rozkřikl se na něho.

Absolutně jsem nechápala, o čem to Harry mluví a hlavně proč Snape prchá s partou smrtijedů. Spolupracuje s nimi snad taky? Raději jsem se zastavila dál od všeho toho dění a čekala, co se bude dít, stejně tak udělal i Skrk, který mě stále pevně držel za ruku.

Snape sebou trhl a zastavil se na místě. Ostatní smrtijedi v čele s Belatrix, kterou díky jejímu pištivému křiku nebylo těžké rozeznat, ale vtrhli do Hagridovi chatrče. Ihned se z ní začal ozývat hluboký štěkot a také překvapený křik Hagrida. U Merlina snad mu nijak neublíží!

,,Mdloby na tebe!" vykřikl Harry znovu s namířenou hůlkou před sebe. Jeho kletba však Bradavického profesora minula.

,,Utíkej Draco!" zahulákal Snape a otočil se na blonďatého chlapce.

Bylo vidět, že ho Draco chtěl ihned poslechnout, už se otáčel k útěku, když v tom okolí protnul hlasitý výkřik Belatrix, která zrovna vyšla společně s ostatními smrtijedy a naštěstí i s trochu pomláceným Hagridem z hořící chatrče.

,,Támhle je Skrk!" vypískla a ukázala směrem k nám. V ten moment mi Barty polekaně pustil ruku.

Draco se ihned otočil našim směrem a se strachem v očích se podíval nejdřív na Bartyho a pak své oči snad ještě s větším úlekem vytřeštil na mě. Najednou se všechno stalo tak rychle, že jsem ani nestihla nijak reagovat. Barty, který stál těsně u mě, vytáhl hůlku, nejspíš aby jí použil proti zmiňované smrtijedce. Draco byl však rychlejší, namířil na Skrka svojí hůlkou a...

,,Avada kedavra!" vykřikl.

V ten samý moment těsně u mého těla prosvištěl rudý záblesk. Šokovaně jsem se podívala na Skrka, který bezvládně padl k zemi.

,,To ne..." zašeptala jsem ochromeně. Na nic jsem nečekala, klekla jsem si k jeho mrtvému tělu a nevěřícně si prohlížela jeho blednoucí obličej. Nemohl přeci umřít. Byl jediný, kdo mi pomáhal. Jediný kdo se dokázal postavit Voldemortovi.

,,Ne!" vykřikla jsem a to už mi z očí vytryskly proudy slz. Úplně jsem ignorovala, že jsem zrovna uprostřed bitvy se smrtijedy. Jediné co mě zajímalo, bylo to, že jediný člověk, který se snažil nás všechny zachránit je mrtvý a co hůř – zabil ho ten, do kterého jsem se zamilovala. Ten, který nás všechny zradil.

Pohled jsem sice měla zamlžený od slz i tak jsem ale tak nějak zvládla zaostřit na blonďáka, který ještě stále mířil hůlkou před sebe. Ruka se mu přitom viditelně třásla. Najednou jsem uvnitř sebe ucítila nezastavitelně narůstající vztek. Nechápala jsem, jak nám to mohl udělat.

,,Ty idiote!" zakřičela jsem na něho, už jsem v sobě své emoce nemohla dál držet.

,,Co si to udělal?" vzlykla jsem a odhodlaně se zvedla od Bartyho těla.

Malfoye na mě vytřeštěně civěl.

,,A...ale já...myslel..." začal ze sebe soukat slova, ale nakonec nedokončil jedinou větu.

Srdce mi v hrudi tlouklo tak moc jakoby chtělo prorazit můj hrudní koš a vypadnout ven. Ani nevím, co mě to napadlo, ale prostě jsem se k Dracovi najednou rozeběhla. Asi jsem byla v tak velkém šoku, že mi nedošlo to, že můžu prostě jednoduše použít hůlku a seslat na něho kletbu. Nebo jsem i přes to všechno nechtěla?

,,Vemte jí, byla s ním!" ozval se najednou něčí hluboký hlas. Hned potom následovalo vyřknutí kouzla.

Kolem mého těla se během sekundy omotaly pevné provazy a já s hlasitým výkřikem padla na zem.

,,To ne! Nechte jí!" slyšela jsem křik Harryho.

To už mě ale někdo zvedl ze země. Podle pobaveného uchechtnutí jsem poznala, že to byl někdo z party smrtijedů. V ten samý moment se všechno kolem mě roztočilo a já ucítila jak mě pomalu ale jistě obklopuje černočerná temnota.