𝓑𝓪𝓭 𝓯𝓮𝓮𝓵𝓲𝓷𝓰𝓼 | Dramione

-30.

Po celý zbytek dne jsem nemohla myslet na nic jiného než na to, co Ginny řekla. Byla to úplná hloupost, to je jasné. Není možné, aby mezi mnou a Dracem cokoli jiskřilo. Byla sice pravda, že mě zval na rande..u merlina..to rande mě pěkně vyvádí z míry. Dohodli jsme se sice, že to bude jen přátelská schůzka, ale co když...A dost!..Proč přemýšlím nad tím, že by na té schůzce mohlo k něčemu dojít, to je přeci blbost! Akutně jsem si musela najít něco, díky čemuž bych přišla na jiné myšlenky, jinak bych se asi dočista zbláznila. Proto jsem se ihned druhý den po vyučování zašila v tom nejméně viditelném rohu knihovny a ponořila se do knížek. Ani jsem si do té doby neuvědomila, jak dlouho jsem už nečetla. Tolik mi to chybělo, dokonce až tak, že jsem dokázala úplně zapomenout na čas a kdyby mě knihovnice neupozornila, že už je krátce po večerce možná bych si četla i celou noc. Možná by to tak bylo i lepší...

,,Kde se zašíváš? Téměř celý den jsem tě neviděla" vyskočila na mě hned, jak jsem otevřela dveře do ložnic Ginny. Skoro to vypadalo jako by mě vyhlížela klíčovou dírkou.

,,V knihovně" odpověděla jsem jí ledabyle a začala se chystat ke spánku.

,,Ale neříkej" přiskočila ke mně s úsměvem od ucha k uchu.

,,Říkám, můžeš se zítra zeptat knihovnice, jestli chceš" já jsem prostě věděla, že mi to nebude věřit, to je celá ona. Určitě se celý den snažila nachytat nás s Malfoyem spolu, aby mi mohla dokázat svoje včerejší tvrzení.

Chvíli si mě má zrzavá kamarádka jen mlčky nedůvěřivě prohlížela a pak nespokojeně protočila očima.

,,Ty si v tý knihovně vážně byla" konstatovala.

,,Jo, byla"

,,A sama?" zašklebila se na mě.

,,S knížkou" zamávala jsem na ní hnědou učebnicí na bylinkářství.

,,To znamená, že se k nám vrátila ta stará věčně v knížkách zalezlá Hermiona?" odfrkla si znuděně.

,,Doufám v to..a teď už bych chtěla jít spát, pokud nemáš další otázky"

Ginny pouze souhlasně kývla hlavou a odešla si lehnout do své postele.

,,To si ale dnes musela Malfoy chybět" ozval se ještě její hlas doprovázený tichým uchechtnutím.

Naštěstí jsme obě byly nejspíš dost unavené na to, aby tento náš rozhovor dál pokračoval, za což jsem byla opravdu ráda.

Následující den jsem měla v plánu v podstatě úplně to samé jako den předešlý. Proto jsem nedočkavě odpočítávala poslední minuty naší odpolední hodiny, po které jsme se co nejrychleji vydala na oběd.

,,Takže" vybafla na mě z ničeho nic Ginny, když jsme se obě posadily k nebelvírskému jídelnímu stolu a upírala na mě svůj vážný pohled.

,,Co?" nechápala jsem.

Vážný pohled ji z tváře v sekundě zmizel a nahradil ho šibalský úšklebek.

,,Kdy bude rande?"

,,Jo Hermiono kdy bude rande?" přidali se k ní hned na to její dva bratři. Kde ti se tu zase vzali?

,,Co s tím všichni pořád máte?" povzdychla jsem si a raději se dala do jídla.

,,Ne, ne Herm" zakývala nesouhlasně Ginny a vytrhla mi vidličku s nabodnutým kusem jídla.

,,Teď už se z toho nevymluvíš, vím, že tě Malfoy pozval"

,,Ty si nás šmírovala?" probodla jsem ji káravým pohledem.