𝓑𝓪𝓭 𝓯𝓮𝓮𝓵𝓲𝓷𝓰𝓼 | Dramione

-47.

,,SECTUMSEMPRA!"

Na nic jsem nečekala a vyšla zpoza kabinky, ve které jsem se skrývala. Co to u Merlina bylo za kouzlo? Ještě více než samotné kouzlo mě ale překvapovala to, že to byl Harry, kdo ho vyslovil. Kde na něho přišel? Než jsem stihla pořádně zjistit, jak na tom oba jsou, objevil se v umývárnách profesor Snape. Jeho přísný pohled ihned zamířil k Malfoyovi, který se svíjel na zemi v kaluži krve. Celé jeho tělo bylo posázeno krvavými šrámy,

,,Oba ven! Vypadněte!" rozkřičel se na mě a na Harryho.

I když jsem v sobě cítila nutkání zůstat a ujistit se, že bude Draco v pořádku, Snapeovi jsem nedokázala odporovat. Co když zemře? Nevypadal na tom moc dobře...Počkat! Proč bych tam zůstávala? Vždyť je Draco na špatné straně. Neměla bych o něj mít žádnou starost! Nepřestávala jsem si nadávat v hlavě, když mi došlo nad čím, že jsem to přemýšlela.

,,Co si tam dělala?" přerušil mé nadávání si Harry.

,,Já...nic" dostala jsem ze sebe zaskočeně. Jen jsem se tam přemístila od naštvaného Skrka. Odpověděla jsem si v hlavě.

,,Co si tam dělal ty a co to bylo za kouzlo?" rychle jsem raději mluvila dál.

,,Mluvil jsem s Katie, snažil jsem se zjistit, kdo jí dal ten náhrdelník" oznámil mi.

Tázavě jsem na něho pohlédla.

,,A řekla ti to?"

,,Ne, prý si nic nepamatuje, když ale ve Velké síni zahlédla Malfoye celá ztuhla," odpověděl mi na to Harry a významně se na mě podíval.

,,Takže to byl fakt on?" zeptala jsem se spíš sebe než jeho.

,,Asi jo, hned jak si všiml jejího pohledu, rozutekl se pryč. Běžel jsem za ním a našel ho v umývárnách," dovysvětlil mi Harry.

Chápavě jsem zakývala hlavou a chvíli nad tím vším přemýšlela. Pak mě ale napadla další otázka.

,,A to kouzlo?" podívala jsem se na Harryho tázavě.

,,No..." protáhnul Harry svojí odpověď.

,,Našel jsem ho v jedné učebnici" vysoukal ze sebe nakonec.

,,Už musím jít za Ronem" dodal rychle a ani mě nenechal cokoli říct a zmizel z chodby, ve které jsme stáli. Od kdy čte Harry učebnice, s nějakými mě neznámými kouzli? Udivila jsem se nad jeho odpovědí.

Celý zbytek dne jsem na tu událost v umývárnách musela myslet. Co měla znamenat ta Malfoyova slova o tom, že to nezvládne? Mluvil snad o smrtijedech? Nebo o zabití Brumbála? Ani druhý den jsem nedokázala myslet na nic jiného. U snídaně jsem Malfoye neviděla, z čehož jsem odvodila, že je nesjpíš na ošetřovně. Ani nevím proč, ale napadlo mě, že bych za ním po vyučování mohla zajít. Třeba mu to co se stalo, otevřelo oči a on se mi konečně svěří. Třeba ještě není pozdě vše zachránit. Jak jsem se rozhodla tak jsem také odpoledne udělala.

Hned jak jsem vešla na ošetřovnu, zastavila mě rázně madam Pomfreyová.

,,Co tu děláte slečno Grangerová?"

,,Já...ehm...přišla jsem za Dracem," odpověděla jsem ostýchavě.

Madam Pomfreoyová si mě chvíli nedůvěřivě prohlížela, pak se nepatrně usmála a ukázala na jedno z lůžek se zatáhnutými závěsy.

,,Támhle ho máte, moc dlouho u něho ale nebuďte, potřebuje odpočívat," nakázala mi a pak zmizela v druhé místnosti.

Hned jak madam odešla, jsem se pomalým krokem vydala k lůžku, na které mi ukázala. Netušila jsem zda Malfoy třeba nespí a tak jsem opatrně odhrnula závěs a pak se posadila na židli vedle lůžka. Pohledem jsem začala zkoumat jeho tvář. Měl zavřené oči. Vypadal tak nevinně, když spal, ne jako někdo, kdo by chtěl někoho proklít. Zřejmě na sobě můj pohled ucítil, protože se mu lehce zatřepala víčka a pak je otevřel.

,,Hermiono?" zachraptěl.

Polekaně jsem sebou trhla. Byla jsem tak zabraná do svých myšlenek, že jsem si ani zprvu nevšimla jeho otevřených očí. V tu chvíli kdy na mě promluvil jsem si jich, ale začala všímat až moc, zadíval se mi s nimi totiž přímo do těch mých. Úplně mě tím jeho pohledem propaloval. Nebyl ale prázdný jako skoro vždy, zrcadlila se v něm upřímná radost. Je snad rád, že jsem za ním přišla? Ihned jsem náš oční kontakt musela přerušit. Jsem tu přeci kvůli něčemu jinému, než je civění. Zatřepala jsem hlavou jakobych tím z ní chtěla dostat myšlenky na jeho oči a raději ze sebe vychrlila to, proč jsem přišla.

,,Můžeš mi vysvětlit, co v těch umývárnách stalo? Proč si tam bre-"

Nenechal mě doříct větu a rázně mi do ní skočil.

,,Co se stalo? Potter mě chtěl zabít, to se stalo!" vykřikl naštvaně.

Překvapilo mě jak rychle se mu v očích najednou odrážel vztek.

,,U Merlina...můžete si ty milenecký hádky nechat někam jinam," ozvalo se z druhé strany ošetřovny.

Ihned jsem do těch míst namířila pohled a všimla si Rona polehávajícího na lehátku. Ani jsem si neuvědomila, že tu vlastně také leží. Ještě štěstí, že u něho zrovna není Harry, asi by se netvářil moc nadšeně, když by viděl, že jsem přišla za Malfoyem. Nebyla to ale přeci žádná přátelská návštěva. Jen jsem chtěla zjistit, co měla ta jeho slova a pláč v umývárně znamenat.

,,Drž hubu Weasley!" rozkřikl se po Ronovi ihned Malfoy.

,,Ty jí drž!" zakřičel Ron nazpět. Zřejmě moc dobře věděl, že je na tom Malfoy špatně a tak se mu nebál cokoli říct.

,,Oba mlčte!" rozkřikla jsem se rázně.

,,No jo, ty aby ses ho nezastávala" pronesl hned na to Ron ironicky.

,,Nikoho se nezastávám" procedila jsem skrz zuby.

,,Zatím" zamumlal.

,,Nežárli" ušklíbl se na něho hned na to Malfoy.

Tak a dost! Neměla jsem náladu poslouchat, jak se ti dva dohadují. Malfoy mi stejně na moje otázky neodpoví, určitě ne když je u toho Ronald. Navíc jsem nechtěla být u toho, až se jejich křik dostane k madam Pomfryové, která jistě nebude na nic čekat a přiřítí se do pokoje jako uragán. Ne, toho vážně nemusím být svědkem. Mlčky jsem se tedy zvedla ze židle a vydala se rychlým krokem pryč z ošetřovny.

Zbytek týdne se už naštěstí nedělo nic zvláštního. Rona po pár dnech pustili z ošetřovny, což jsem poznala hned u snídaně, když jsem na sobě ucítila jeho zamračený pohled. Zřejmě si mě kvůli té návštěvě Malfoye začal znovu všímat. Super. No alespoň se na té ošetřovně vzájemně nezabili.