𝓑𝓪𝓭 𝓯𝓮𝓮𝓵𝓲𝓷𝓰𝓼 | Dramione

-18.

,,Ginny?" oslovila jsem svojí zrzavou kamarádku, když jsem si ráno všimla dopisu položeného na mém stolku. Ta však ještě spokojeně spala ve své posteli a tak na mé volání nereagovala.

,,Ginny!" zvýšila jsem hlas.

Z postele od naproti se ozvalo tlumené zamumlání.

,,Copak Herm?"

,,To jsi tu nechala ty, ten dopis?" vzala jsem obálku do ruky a zamávala s ní na Ginny, koukající se zvědavě na mě.

,,Ne" odpověděla ihned a zachumlala se hlouběji do své peřiny.

,,Už bychom měly vstávat" oznámila jsem ji po chvíli, prohlížejíc si ten záhadný dopis.

Z Gininý postele se ozvalo otrávené povzdychnutí.

Poté co jsme se obě vykopaly z postele a daly se trochu do pořádku, jsme se vydaly do jídelny, kde jsme se nasnídaly a pak rychle odpochodovaly na první hodinu. Dopis jsem si prozatím schovala do šuplíku s tím, že si ho otevřu až po vyučování. Nebyl to však moc dobrý nápad, neboť jsem byla celý den jako na trní z toho, co v něm asi tak může být napsané. Hold svou zvědavost nezapřu.

Naštěstí pro mě, jsme zrovna ten den měli míň hodin než obvykle. Z poslední nás dokonce profesor pustil o trochu dříve. Hned jak jsem si do náruče poskládala všechny své učebnice a pergameny, vystřelila jsem k holčičím ložnicím, tak rychle jako by tam snad hořelo. Všechny mé knihy přistály na posteli, kam jsem si o pár vteřin déle sedla s bílou obálkou v ruce.

Zdravím Hermiono,

Musím říct, že mě překvapilo to, s kým se teď přátelíš. Nebelvír a Zmijozel? Ani nechci vědět, co by na to řekl otec tvého nového kamaráda. Jak ten by zuřil. Nicméně, proto ti tento dopis nepíši. Jak jsem ti již vzkazoval v mém předchozím dopise, mohla by si mi být užitečná. Potřebuji od tebe pomoc. A potřebuji ji nejen já, ale i celé Bradavice.

Pokud chceš vědět, oč jde, přijď zítra večer na astronomickou věž. Pochopím, pokud nepřijdeš, ale věř, že je tvá pomoc velice důležitá. Rozhodni se dobře.

Přečetla jsem po tom, co jsem obálku zvědavostí skoro roztrhala. Bylo více než jasné, že je dopis od stejného člověka jako ten první. Ale kdo mi je posílá? A co po mě ten někdo může chtít?

,,Tak co?" vyrušila mě z mého přemýšlení Ginny.

Dopis jsem jí podala, aby si mohla sama přečíst, co se v něm píše. Třeba ona pozná čí to je písmo, poslední dobou se docela hodně skamarádila s holkami z Havraspáru. Třeba by jim mohla dopis ukázat.

,,Kdo ti to píše?" vrhla na mě nechápavý pohled po tom, co si dopis dočetla.

,,To bych sama ráda věděla" odpověděla jsem jí na to s hlasitým povzdechem.

,,Co po tobě může chtít?" pokračovala Ginny dál v otázkách.

,,Stejná odpověď"

Nastalo mezi námi ticho. Ginny vložila dopis zpátky do obálky, a s obavami ve tváři, které se daly lehce poznat podle rýsující se rýhy na jejím čele, se posadila vedle mě na postel.

,,Možná by si to někomu měla ukázat" řekla skoro neslyšně.

,,Ukázala jsem to tobě" namítla jsem.

Na to si hlasitě povzdychla.

,,Myslím někoho..někoho dospělého"

Musela jsem uznat, že to nebyl špatný nápad. Možná kdybych ten dopis donesla Brumbálovi. Ten by mohl vědět, kdo mi píše. Navíc v něm přeci stojí, že mohu zachránit Bradavice. To by mohlo znamenat, že jim hrozí nějaké nebezpečí. Neměl by o tom Brumbál vědět?

,,Zajdu s tím za Brumbálem" rozhodla jsem se.

,,Mám jít s tebou?"

,,Ne, stejně ještě musím jít na doučování s Malfoyem, zajdu tam potom" řekla jsem, když jsem si uvědomila kolik už je hodin. Seděly jsme tam na posteli beze slova déle, než jsem si myslela.

,,Půjdeš za ním s Malfoyem?" ušklíbla se na mě, když jsme se obě zvedly.

Někdy mě opravdu překvapuje, jak dokáže rychle změnit téma rozhovoru, nebo svojí náladu.

,,Jistě, že ne, co by tomu asi Brumbál řekl" protočila jsem nad tím očima.

Ještě by se o našem přátelství, nebo co to vlastně mezi sebou s Malfoyem máme, nějakým nedopatřením vážně dozvěděl Lucius a byl by z toho malér. Div, že to ještě Ronald v záchvatu zuřivosti všude neroznesl a už dávno se tak nestalo.

,,No asi by se divil" uchechtla se Ginny.

,,Asi jo, tak zatím" rozloučila jsem se s ní a vydala se ke komnatě nejvyšší potřeby.

Jako vždy už byl Malfoy vevnitř rozvalený ve svém křesílku. Zajímalo by mě, jak dlouho tam na mě vždy čeká. Nemůže být přeci pryč ze Zmijozelských sklepů dlouho, někomu by to určitě dřív nebo později přišlo divné. Docela dost se baví se Zabinim a Pansy, co jsem si tak za poslední roky všimla. Není možné, že to píše někdo z nich? Třeba o našich schůzkách vědí a tohle je jejich nějaký hloupý plán jak nám je překazit.

,,Jsi dnes nějaká zamyšlená" promluvil na mě z ničeho nic blonďák.

,,Děje se něco?" zajímal se, když jsem neodpověděla.

,,Ne..nic" mávla jsem nad tím rukou a snažila se tvářit co nejvěrohodněji.

Měla bych mu snad o dopise říct?

,,Jsi špatná lhářka Grangerová" mrkl na mě.

Očividně mi to s tou věrohodností moc nevyšlo.

,,Jen mi dnes přišel jeden dopis a já nemám nejmenší ponětí od koho" řekla jsem mu raději pravdu.

,,Jaký dopis?"

,,Někdo mě v něm žádá o pomoc, prý mohu zachránit Bradavice"

,,Zachránit před čím?" upřel na mě svůj prázdný pohled.

,,To nevím, ale můžu se to dozvědět, když zítra večer přijdu na astronomickou věž"

Jedno z jeho obočí vyskočilo mírně nahoru a ve tváři se mu na malou chviličku objevil odhodlaný úšklebek.

,,Tak to bychom tam měli zajít"