𝓑𝓪𝓭 𝓯𝓮𝓮𝓵𝓲𝓷𝓰𝓼 | Dramione

-41.

Absolutně jsem si nedokázala vysvětlit své chování. U Merlina, vždyť já jsem právě políbila Bartyho Skrka! Co se to se mnou děje? Nejdřív naletím Malfoyovi a málem se do něho zamiluju a pak..počkat. Vážně jsem teď pomyslela na to, že jsem se skoro zamilovala do toho zmijozela? Asi jsem se dočista zbláznila. Ještě že se Barty ihned po tom mém polibku přemístil někam pryč, už tak to bylo dost trapné. Je víc než jasné, že se potřebuji dát dohromady. Potřebuji se stát znovu tou starou Hermionou, kterou nadevše bavila škola a její hlavní prioritou byly dobré známky. Nad Bradavicemi sice vysela hrozba ze strany smrtijedů, kterou bych se měla zabývat, já už ale na to neměla sílu. Události předchozího večera toho byly důkazem. Potřebovala jsem pauzu. Proto jsem se hned druhý den po vyučování, na kterém jsem po dlouhé době konečně dávala pozor, vydala do knihovny. V policích, které se prohýbaly pod váhou nejrůznějších knih, jsem si pár zajímavých vybrala a dala se do čtení. Doufala jsem, že mě knihy chytí jako vždycky a konečně nebudu myslet na nic jiného než na napsaná slova uvnitř, bohužel se tak nestalo. I když jsem se snažila sebevíc, mé myšlenky neustále utíkaly někam jinam. Frustrovaně jsem zaklapla knihu před sebou a sklopila svojí hlavu do dlaní. Co mám dělat?

,,Hermiono" uslyšela jsem nedaleko sebe své jméno. K mému překvapení to byl Harryho hlas, který mé jméno vyslovil.

Pomalu jsem svou hlavu narovnala a nejistě na něho pohlédla.

,,Hledal jsem tě" řekl, když si všiml, že na něho koukám a přisedl si na židli naproti mně.

,,Hledal?" zopakovala jsem po něm překvapeně.

,,Jo, mluvil jsem před několika dny s Brumbálem a ten mi děkoval, že jsem tobě a Malfoyovi řekl o Křiklanovi" mluvil, přičemž mě zkoumal podezřívavým pohledem.

,,Můžeš mi to vysvětlit?"

Skrz mé rty se prodral hlasitý povzdych. To bylo to poslední, co mi scházelo, zvědavý Harry. Co mu mám teď u všech Merlinů říct? Po krátkém rozmýšlení jsem se rozhodla pro to nejjednodušší řešení – prostě mu říct pravdu.

,,Někdo mi poslal dopis, ve kterém po mě chtěl, abych našla Křiklana a za pomocí jednoho nového vynálezu od dvojčat se nám to podařilo, jen jsem si nebyla jistá, jestli to říct Brumbálovi"

,,Kdo to po tobě chtěl?" vyvalil na mě překvapeně oči.

No dobře úplně celou pravdu znát nemusí.

,,Nevím" pokrčila jsem rameny.

Na jeho tváři se objevil zamyšlený výraz.

,,A ty víš, proč po tobě ten někdo chtěl, ať Křiklana najdeš?"

,,Vím jenom, že to nějak souvisí se záchranou Bradavic" opět jsem mykla rameny.

,,Já asi vím jak" pronesl důrazně.

Namířila jsem na něho zvědavý pohled.

,,Jak?"

,,Brumbál po mě chce, abych od Křiklana získal vzpomínku spojenou s Voldemortem, prý je to hodně důležité" při jeho slovech jsem z něho nezpustila oči. Vzpomínka s Voldemortem zopakovala jsem si v hlavě. Tak kvůli tomu ho chtěl Voldemort najít.

,,Myslíš, že se ti jí povede získat?"

,,Doufám" povzdychl si.

Můj zrak spočinul na hodinách pověšených na zdi za Harrym.

,,U Merlina!" zaklela jsem, když jsem si všimla, že už je dávno po večeři, málem jsem úplně zapomněla na Skrka.

,,Já...už budu muset jít" začala jsem rychle sbírat všechny knížky, které se válely na stolečku přede mnou. Harry se naštěstí na nic nevyptával a jen souhlasně zakýval hlavou.

,,Dáš mi prosím vědět, kdyby ti přišel další dopis?" zavolal ještě za mnou, když jsem všechny knihy uklidila a vydala se směrem z knihovny.

,,Dám" houkla jsem na něho, aniž bych se zastavila.

Neřekla jsem mu sice všechno, ale alespoň vím, že na to všechno nemusím být sama. Možná jsem mu mohla říct o Malfoyovi, že mám jisté podezření. Na to jsem však při mém spěchu nepomyslela. Řeknu mu o tom, až ho znovu uvidím. Možná by se tím i konečně udobřily naše vztahy. Ve spěchu jsem dorazila do velké síně a popadla tam pár dýňových taštiček, které byly položené na velkém talíři na stole. Měla jsem v plánu v umývárně jen rychle taštičky odložit na parapet a zmizet, nechtěla jsem s Bartym mluvit po tom co se včera stalo. To co na mě v umývárně čekalo, mě ale totálně vyděsilo a také to úplně změnilo mé plány. Spatřila jsem totiž Bartyho schouleného na zemi v nemalé kaluži krve.

,,Co..co se ti stalo?" rychle jsem si k němu vylekaně přiklekla.

,,To smrtijedi...nějak přišli na to...že jsem do Bradavic posílal tajné dopisy...myslí si, že jim chci zamezit průnik do školy" dostal ze sebe ztěžka. Celého jsem si ho se zatajeným pohledem prohlédla. Po celém těle mu skrz oblečení prosakovala krev. Nevypadalo to vůbec dobře.

,,Jestli umřu, musíš jim v tom zabránit ty" rozkašlal se a vrhl na mě bolestný pohled.

,,Ty neumřeš" pronesla jsem odhodlaně a snažila se vymyslet, jak bych mu mohla pomoct.

,,Přemísti nás!" nakázala jsem mu po chvíli.

,,Kam?" zasípal.

,,Někam kde se o tebe budu moct postarat"

Chvíli mě jen mlčky pozoroval. Jeho tvář byla bledší a bledší. Pak ke mně se značným úsilím natáhl svojí ruku. Bez sebemenšího zaváhání jsem jí chytila do té své. Následoval pro mě už docela známý pocit vznášení se, netrvalo to ale ani minutu a objevili jsme se v menší místnosti, díky zatáhnutým závěsům se všude kolem nás rozprostíralo šero. Do nosu mě uhodil nepříjemný zatuchlý zápach na nic jsem, ale nečekala, ihned jsem vytáhla svojí hůlku a namířila jí na ležícího Skrka. Použila jsem všechny léčivá kouzla, která jsem znala. Na šrámech, které nebyly zakryty oblečením jsem si všimla, že se trochu zatáhly a přestaly krvácet. Úlevně jsem si oddychla.

,,Zítra se stavím pro něco u madam Pomfreyové, určitě najdu něco, co ti pomůže" oznámila jsem mu a lehce mu položila dlaň na čelo, abych zjistila, zda nemá horečku.

,,Co když tě chytí?" zašeptal skoro neslyšně.

Slabě jsem se na něho usmála.

,,Já si nějak poradím" zopakovala jsem jeho slova,která vyřkl před pár dny, když mi dal za úkol získat neviditelný plášť.