𝓑𝓪𝓭 𝓯𝓮𝓮𝓵𝓲𝓷𝓰𝓼 | Dramione

-3.

,,Radujete se předčasně Pottere, ještě vás čeká druhá část zkoušky a to praktická" ozval se za námi přísný hlas profesora Snapea. Moje úleva byla rázem tytam. 

,,Praktická část?" zeptala jsem se ho nechápavě. 

,,Jistě, nestačí znát jen přesné ingredience, ale musíte také lektvar umět dokonale připravit" odpověděl mi Snape a pak rázným krokem odešel. 

Tohle se mi vůbec nelíbilo. Jestli mi něco nešlo, tak to byla právě příprava lektvarů, připravit jsem dokázala jenom ty lehké a to myslím si nebude stačit. Malfoy se samozřejmě široce usmíval, nějakým zázrakem mu šlo připravit lektvar úplně samo od sebe. Pak se zvedl a ještě před odchodem se zastavil vedle mě. 

,,Třeba bych tě mohl doučovat Grangerová" prohlásil a mrkl na mě. Ani jsem se na něho nepodívala. Jen jsem si naštvaně založila ruce v bok. Ron na něho naopak koukal, jako kdyby spadl z višně, nejspíš nepochopil, že to byla samozřejmě ironie. 

Druhý den už všichni věděli o nadcházejících praktických zkouškách z lektvarů a vzhledem k tomu, že já jsem o tom nikomu neříkala, museli to roznést Ron s Harrym a Malfoyem.
Naštěstí profesor nebyl tak zlomyslný, že by nám zkoušky naplánoval hned na první nadcházející hodinu. 

,,Máte týden na vybrání toho podle vás nejzajímavějšího lektvaru, který mi tu poté sami připravíte" oznámil nám jako vždy přísným tónem. Pak se trochu škodolibě pousmál. 

,,Jsem opravdu zvědavý, jaké zázraky předvedete" dodal a svůj zrak zaměřil někde mezi Harryho a Rona. 

,,Jsme v háji" stěžoval si už zase Ron, když jsme seděli v jídelně. Někdy si říkám, jestli umí také něco jiného, než si pořád stěžovat. 

,,Copak Weasley, bojíš se, že budeš muset opakovat ročník?" ozval se přes celou jídelnu hlas Malfoye a následně smích od celé zmijozelské koleje. 

,,Idiot" prskl Ron potichu a raději dělal jakoby nic. 

,,Nějaké lektvary vymyslíme" snažil se ho a podle mě i sám sebe uklidnit Harry. Ron se ihned otočil na mě. 

,,Napadají tě nějaký?" zeptal se. Nemohla jsem tomu uvěřit. On to chce opět celé nechat na mně? 

,,Já nevím, možná bys sis ho měl vymyslet sám!" odsekla jsem a mlčky se dala do jídla, když byl můj talíř prázdný vstala jsem od stolu. Ani jeden z nich nic neříkal, jen na mě udiveně koukali, nejspíš nechápali, kvůli čemu můžu být naštvaná. To mě dopalovalo ještě víc. Rázně jsem se otočila a odpochodovala si to k holčičím nebelvírským ložnicím. Když jsem do nich vstoupila, čekalo mě velmi nemilé překvapení. Na křesle vedle mé postele pohodlně seděl Malfoy.

,,Co tu děláš Malfoyi?" zeptala jsem se ho ihned nechápavě. 

,,Řekl bych, že sedím" odpověděl s úsměvem. Na tohle jsem vážně neměla náladu. 

,,Co chceš?" položila jsem mu rázně další otázku. 

,,Proč myslíš, že po tobě něco chci, můžu tu čekat na úplně někoho jiného" řekl pořád se stejným úsměvem. Jeho odpověď mě trochu překvapila, ale nenechala jsem se vyvést z míry. 

,,Jak si se sem dostal? Nemáš tu co dělat!" štěkla jsem. Malfoy se trochu víc uvelebil v křesle a pak ledabyle odpověděl. 

,,Přemluvil jsem obraz, je to jednoduché" 

To mě ani nijak nepřekvapilo, stačila jedna lichotka a buclatá dáma by sem pustila snad i Voldemorta. Žádné další otázky mě nenapadly a tak jsem jen ze skříňky vytáhla učebnici lektvarů a vydala se směrem ke dveřím. Když to Malfoy zpozoroval, vyskočil z křesla a chytil mě za rukáv. 

,,Počkej Grangerová" řekl. 

Naštvaně jsem se na něho podívala. 

,,Na co?" 

,,Já to myslel vážně" pronesl. Nechápala jsem co tím myslí a tak jsem pozvedla jedno obočí. Malfoy si povzdychl. 

,,To doučování" vysvětlil mi. 

,,Cože?" vyhrkla jsem. Opravdu jsem nevěděla, jestli to myslí vážně, nebo je to opět jen nějaký hloupý vtip, který má za účel mě ponížit. Malfoy ale zněl až moc vážně. 

,,Chceš přeci ze zkoušky dobrou známku" vybalil na mě věc, o které si nejspíš myslel, že mě přesvědčí a musím říct, že na mě šel opravdu chytře. 

,,Ty mě jako vážně chceš doučovat?" zeptala jsem se ho stále trochu pochybovačně. 

,,Jo, můžu tě naučit lektvar, který Snapea ohromí" chvástal se. 

,,Proč by si to dělal?" 

Vypadalo to, že na tohle nemá co odpovědět. Nakonec pustil můj rukáv a obešel mě. 

,,Rozmysli si to" řekl a odešel pryč. 

Celý zbytek dne jsem nad Malfoyovou nabídkou musela přemýšlet, co když by mě opravdu naučil připravit dobrý lektvar, který by mi zajistil jedničku? Na druhou stranu je to přeci Malfoy, ten nepomáhá jen tak lidem a už vůbec ne lidem jako jsem já. 

,,Tak co Grangerová už si se rozhodla?" zeptal se mě, když jsem ho už podruhé našla v ložnicích. 

,,Malfoyi, nemůžeš sem jen tak chodit, co kdyby tě tu někdo jiný viděl?" upozornila jsem ho místo odpovědi. 

,,Neboj Grangerová, i kdyby mě tu někdo jiný viděl, každý ví, že s tebou bych nikdy nic neměl" ušklíbl se na mě. Otráveně jsem na něho protočila očima. 

,,Takže?" promluvil, když už ho nejspíš přestalo bavit jen se na mě mlčky dívat. 

,,Co za to budeš chtít, když řeknu, že jo?" napadlo mě se pro jistotu zeptat. Malfoyova odpověď mě překvapila. 

,,Nic, ber to jen jako pomoc" odpověděl. Nevěřícně jsem si ho změřila pohledem. On se na mě spokojeně usmál. 

,,Znamená to, že se necháš doučovat?" zeptal se pak. Ještě naposledy jsem si to v hlavě celé promyslela a pak jsem pomalu kývla hlavou na souhlas. Malfoy se usmál ještě víc a vyhoupl se z křesla. 

,,Ale nikomu o tom neřekneš!" nakázala jsem mu, když se přede mě postavil. Tomu se jen posměšně uchechtl a konečně zmizel pryč.