𝓑𝓪𝓭 𝓯𝓮𝓮𝓵𝓲𝓷𝓰𝓼 | Dramione

-35.

Nikdy mi nebylo tak nepříjemné slyšet někoho vyslovit mé jméno. Lehce se mi otřásly ramena. Rozhodla jsem se, že bude nejlepší nepokračovat v našem rozhovoru a prostě odejít, což jsem také udělala. Bártymu to naštěstí zřejmě vůbec nevadilo, neboť se můj odchod nesnažil nijak zastavit.

Následující dny jsem pokaždé večer donesla do umýváren kousek něčeho k jídlu. S Bártym jsem se naštěstí nepotkala, podle prázdného parapetu jsem ale věděla, že je stále na hradě. Ani jsem se neopovážila pomyslet na to, čím asi tráví svůj čas. Tvrdil mi sice, že chce zachránit Bradavice, ale já přeci nejsem zase tak hloupá, abych mu to věřila.

Vůbec jsem netušila jak vyřešit situaci, ve které jsem se ocitla. U Merlina, vždyť já pomáhám Bártymu Skrkovi! Nesnášela jsem se. Nesnášela jsem se za to, že jsem nebyla schopná se mu postavit. Kdybych alespoň měla dost odvahy na to vše říct Brumbálovi. Neustále jsem přemýšlela nad tím, co by asi v mé situaci udělal někdo jiný, například Harry, ten vždy dokázal Bradavice před zlem ochránit. A já? Jsem větší srab, než jsem si myslela.

Než jsem se nadála, nadešel znovu další večer. Nepozorovaně jsem odešla z nebelvírských ložnic a zamířila si to přímo do velkého sálu. Naštěstí v něm vždycky počítali s nějakými opozdilci, takže i nějakou dobu po večeři byly stoly stále plné jídla. Kdyby tak chudák paní Helga z Mrzimoru věděla, kdo si pochutnává na jejích úžasných receptech. Popadla jsem dvě dýňové paštičky a pár zapečených toastů a vše pečlivě uschovala do svých kapes. Když jsem rychlým krokem a s myslí zahalenou do myšlenek vyrazila z velké síně, málem jsem vrazila do blonďáka stojícího ve dveřích.

,,U Merlina!" vyhrkla jsem ze sebe polekaně. Nečekala jsem, že někoho potkám. V této hodině byly školní chodby vždycky liduprázdné, neboť všichni odpočívali v ložnicích po vydatné večeři.

,,Grangerová, co ty tady?" ušklíbl se na mě Malfoy.

,,Nic, právě odcházím" prošla jsem rychle okolo něho a doufala, že zůstane dál tam, kde stál.

,,Kam jdeš?" chytil mě za ruku, díky čemuž moje tělo zaplavil zvláštní brnivý pocit.

,,Do ložnice" vysoukala jsem ze sebe s pohledem upřeným na našich dotýkajících se dlaních.

Malfoyův pohled také skončil na našich rukou a hned potom mojí ruku pustil.

,,Řekneš mi už konečně co se děje?" pohlédl na mě. Najednou zněl tak nějak smutně a naléhavě.

,,Už jsem ti říkala, že se nic neděje" snažila jsem se znít přesvědčivě. Nebyla jsem zvyklá vidět v Malfoyovi jakoukoli emoci takže mě jeho chování docela znervózňovalo.

,,A co je tohle?" přiblížil se ke mně a strčil své ruce do mých kapes, ze kterých rychlým pohybem vytáhl schované jídlo.

Nenapadala mě jediná rozumná odpověď. Nějak jsem tušila, že kdybych mu řekla, že mám prostě jenom hlad, neuvěří mi.

,,Jak mi to vysvětlíš?" zvýšil nepatrně svůj hlas a jídlo pustil zpátky na dno mých kapes.

Díval se na mě přísným pohledem, jako kdybych snad byla malá holčička, co něco provedla.

,,Mluv!" zakřičel.

V ten moment jako kdyby se ve mně něco zlomilo. Místo narůstající nervozity jsem začala pociťovat vztek. Nevěděla jsem, kde se to ve mně vzalo, ale muselo to jít ven.

,,Nejsem povinná ti nic vysvětlovat!" obořila jsem se na něho.

,,A vůbec"

Zamířila jsem na něho naštvaným pohledem.

,,Může ti být úplně jedno co mi je anebo co dělám. Nechápu, proč se o mě tolik zajímáš. Tvrdíš, že chceš být můj kamarád, zveš mě na rande, líbáš mě, ale minule si se choval, jako kdyby ses styděl za to, že se semnou vůbec bavíš. Vůbec se v tobě nevyznám a mám pocit, že si se mnou zase jenom hraješ a nelíbí se mi to. Celý náš vztah se mi nelíbí"

Slova jsem ze sebe chrlila jedno za druhým jako lavinu. Ani jsem pořádně nepřemýšlela nad tím, co vlastně znamenají. Chtěly ven, tak jsem je pustila. Přeci jenom už dlouho jsem se cítila z jeho chování nejistá. Hlavně z toho jak byl ke mně přátelský. Nejspíš toho na mě už bylo dost. Malfoy, který mi tvrdí, že se chce změnit a Skrk, který podle jeho slov zachraňuje Bradavice. Musela jsem svým nervům dát konečně průchod a vybrat si mezi nimi Malfoye jako toho, který to schytá, byla rozhodně ta lepší varianta.

Po mém hrdelním proslovu se naše pohledy střetly. Vlastně jsem ani nevěděla, jak bych chtěla, aby na má slova Malfoy reagoval. Dokázalo by mě snad něco ujistit v tom, že to není jenom jeho další hra? Co by musel říct, abych mu konečně věřila? On ale mlčel a jeho pohled byl prázdný jako pohled mrtvého. Z jeho tváře se nedalo vůbec nic vyčíst. Je naštvaný? Přemýšlí? Ticho mezi námi začínalo být nepříjemné až dusící.

,,Dobře" vydechl najednou skoro bezhlasně.

,,Jak chceš" otočil se ke mně zády a přerušil tak naše pohledy. Pak prostě odešel.

Nechápavě jsem zůstala stát na místě. Nepoznala jsem, co svými slovy myslel. Nepoznala jsem ani, jestli je naštvaný nebo smutný. Je to ta chvíle kdy skončilo naše přátelství? Kdyby ano, měla bych být ráda?

Až myšlenka na jídlo schované v mých kapsách mědokázalo vyprostit ze spárů myšlenek o tom, co se právě stalo. Měla bych tojídlo odnést, ať už to mám za sebou, pomyslela jsem si a vydala sek umývárnám. Hlavně abych tam nenarazila na Skrka modlila jsem se.