𝓑𝓪𝓭 𝓯𝓮𝓮𝓵𝓲𝓷𝓰𝓼 | Dramione

-6.

Konečně před námi byl poslední test a to z bylinkářství, to mi naštěstí nedělalo absolutně žádný problém. Učebnice o bylinkách jsem si četla vždy v posteli místo pohádek před spaním. Malfoy už naštěstí opět předstíral, že neexistuju, všímal si mě, jen když ho napadlo něco velice vtipného, co by k mé osobě prohodil. Vše se zkrátka vrátilo do starých kolejí. 

Aspoň to jsem si myslela. Až když jsem večer před poslední zkouškou přiběhla do mé ložnice, zjistila jsem, že to tak úplně není. Opět tam na mě čekala nechtěná návštěva. Jako vždy rozvalená na mém křesle. 

,,Malfoyi" vyhrkla jsem zaskočeně jeho jméno a ztuhla na místě. 

On se široce usmál. 

,,Grangerová" vyslovil on zas to mé. 

Naštvaně jsem se na něho zamračila a založila si ruce v bok. 

,,Co tu zase děláš?" zajímalo mě. 

,,Neříkej, že ti tu vadím" zasmál se. 

Nic jsem neříkala, jen jsem se na něho dál mračila. On si odfrkl. 

,,Chci pomoct" odpověděl mi konečně. 

,,S čím?" zeptala jsem se.

,,Nechceš si sednout?" ignoroval opět mojí otázku a pohled namířil na mojí postel. 

,,Ne, nechci" odsekla jsem. 

Netrpělivě jsem čekala na jeho odpověď.

,,Potřebuju pomoct s bylinkářstvím" vysvětlil mi. 

Vykulila jsem na něho oči. 

,,Chceš doučování?" zeptala jsem se ho pro jistotu, jestli jsem, to co právě řekl, správně pochopila. Nevím, co jsem si myslela, že bude chtít, ale tohle mě překvapilo. 

,,Doučování ne" řekl. To mě překvapilo ještě víc. 

,,Tak jak chceš pomoct?" nechápala jsem.

Malfoy se zvedl z křesla a přistoupil ke mně blíž. 

,,Tak jak jsi pomohla těm hlupákům Potterovi a Weasleymu" odpověděl mi. 

,,Nevím, co tím myslíš" dělala jsem hloupou. Určitě to jenom zkouší. 

,,Já o tom vím" ubezpečil mě, jako by slyšel mé myšlenky. 

,,Jak to?" vypadlo ze mě. 

Na tváři se mu objevil široký úsměv. 

,,Takže jste podváděli" pronesl. 

Nechápala jsem to, tak zkoušel to, nebo o tom vážně věděl? 

,,Nijak jinak než doučováním ti nepomůžu" prohlásila jsem rázně. Nehodlala jsem podvádět znovu a už vůbec ne kvůli němu. 

Malfoy se nade mě trochu sehnul. 

,,Jsi si jistá?" zeptal se potichu. V jeho hlase se odráželo naštvání. 

,,Jo" odpověděla jsem sebejistě. 

,,Dlužíš mi to" řekl. 

Já ale protestovala. 

,,Nic ti nedlužím, řekl jsi, že za to doučování nic chtít nebudeš" 

Probodával mě vražedným pohledem. Možná jsem blázen, ale pro jistotu jsem v kapse mého hábitu nahmatal svojí hůlku. 

Malfoy se z ničeho nic pousmál. 

,,No jak chceš" pronesl a odešel z mého pokoje. 

Úlevně jsem si oddychla. Byla jsem opravdu ráda, že je pryč. Teď už ho v mé ložnici snad nenajdu. Zbytek večera se už nic nedělo. Ráno jsme se celá třída, sešli ve skleníku, kde už bylo vše připraveno na test. Dopsáno jsme jako vždy měla jako první. 

Ihned po hodině jsem zamířila ven za Harrym a Ronem byla jsem zvědavá, jak si v testu vedli oni. Nikde jsem je však nemohla najít. Vždy na mě čekali na chodbě, teď tam ale ani jeden z nich nebyl. Napadlo mě, že budou nejspíš v nebelvírské společenské místnosti, a tak jsem se k ní rozešla.

,,Jo tak hodně připravovala jo?" ozval se za mnou najednou Ronův naštvaný hlas. Zaraženě jsem se na něho otočila. 

,,Co tím myslíš?" nechápala jsem. 

,,Věděl jsem, že za tím bude něco jiného, ale tohle?" odfrkl si a pohrdavě se na mě podíval.
Absolutně jsem to nechápala. Bezradně jsem se podívala na Harryho stojícího mlčky vedle Rona. 

,,Já Malfoyovi nevěřím, vím, že by si tohle kvůli známce neudělala" řekl mi. 

,,Co jsem měla udělat?" chtěla jsem vědět. Tušila jsem, že se jim nejspíš Malfoy pochlubil, když jsem mu odmítla pomoct, bála jsem se ale, jestli si nic nevymyslel. 

,,Učila ses s ním" prskl Ron znovu pohrdavě.

,,Tak co je to pravda?" křikl. 

Zabodla jsem svůj pohled do země. 

,,No.." protahovala jsem. 

,,Takže je to pravda" vybouchl. 

,,Doučoval mě, ale nabídl mi to sám" snažila jsem se to nějak zlepšit. Moc se mi to ale nepovedlo. Ron se stále tvářil hodně naštvaně. Takhle naštvaného jsem ho snad nikdy neviděla. 

,,A to ti to nabídl jako jen tak?" zeptal se. 

Souhlasně jsem zakývala hlavou. 

Ron se ironicky zasmál.

,,A to ti mám věřit?" uchechtl se. 

,,Ani radši nechci vědět, co za to chtěl" dodal. 

Nemohla jsem tomu uvěřit, jak tohle vůbec mohl říct?

,,Co si to o mě sakra myslíš?" zvýšila jsem na něho hlas.

,,Nevím, nevím, co si o tobě mám po tomhle myslet"