A Piece of Art

DVACÁTÁ SEDMÁ

Arthurovi jednoduše oznámil, že sehnal jiný odvoz, v hlavě se ale neustále okřikoval, co ho to napadlo. Každé jediné setkání s Eamesem dosud vyústilo ve vzájemné uspokojování, rozhodně si však nemohl dovolit posadit Arthura do modrého Audi samotného. Nešlo o to, že by Eamesovi nevěřil, ale měl zkrátka strach ty dva nechat o samotě. Přehrál si několik různých scénářů, o čem by si mohli povídat, a pokaždé došel k závěru, že se budou nutně muset bavit o něm. A stejně jako on téměř nikdy nemluvil o Eamesovi, nechtěl, aby Eames mluvil o něm. Tím spíš pak s klukem, kterého znal sotva měsíc.

I kdyby zatnul zuby a s tím vším se smířil, stále zůstávalo faktem to, že poprvé poruší svou zásadu – nejen, že si nikoho nevodil do bytu, nikdo z jeho milenců a milenek nevěděl, kde bydlí.

Domluvili si, že Dante s Arthurem přijedou metrem k přístavu, aby převzali pás. Eames je tam vyzvedne a odveze zpět domů.

„Víš, měl bys... asi bych ti měl něco říct," ozval se nejistě Dante, když už několik dlouhých minut v tichosti seděli na obrovské kartonové krabici na poloprázdném parkovišti před železnou branou vedoucí do přístavu. Kouřil třetí cigaretu.

Arthur se k němu otočil a pohlédl mu zvědavě do očí. „Dobře, co se děje?"

„Eames... já... já a..."

Na parkoviště vysypané štěrkem vyjelo modré Audi. Dante polkl, v rychlosti zašlápl nedokouřenou cigaretu, a pak věnoval Arthurovi neupřímný úsměv. „To je jedno, zapomeň na to."

„Dante," zvolal ještě Arthur, ale pak se zvedl a zdráhavě přistoupil k mladíkovi, který vystoupil z auta.

Eames se zazubil, vytáhl ruku z kapsy obrovské černé bundy s kapucí a natáhl ji k Arthurovi. A Dante zůstal zírat na jeho rozjasněnou tvář a pevná lýtka v černých džínách s dírami na kolenou. V hlavě si automaticky vybavil obrázek Scotta Favora.

„Tahám Danta Sterlinga z nesnází?" zašeptal mu hlubokým hlasem do ucha, když kolem něj procházel, aby Arthurovi pomohl zvednout balík a naložit ho do auta.

„Do prdele," zaklel nehlasně Dante, než jim otevřel kufr auta. Sklopil jednu ze zadních sedaček a byl by jim asistoval s nakládáním, jenže Eames jakmile zaregistroval, že má jen kraťasy, ho poslal do auta. Frustrovaně vydechl, když se posadil na sedadlo spolujezdce.

Na mřížce klimatizace byla přichycená nová vůně do auta, na palubní desce ležely dva zapalovače, krabička marlborek a zmuchlaný papírový obal od hamburgeru.

Eames konečně zavřel kufr, otevřel Arthurovi zadní dveře, sám se usadil za volant a věnoval Dantovi mrknutí. Zkontroloval situaci ve zpětném zrcátku – Dante měl problém normálně dýchat, když si uvědomil, že Arthur sedí na sedadle, kde sám několikrát ležel nahý – a otočil klíčkem v zapalování.

„Takže kam to bude?" zeptal se polohlasem Danta, když stáli na červené v pruhu řadícím se na hlavní třídu.

„2nd Avenue," zamumlal Dante, zapřel se zády o opěradlo sedačky a přitáhl si jednu nohu k sobě.

Eames na moment pohlédl do zrcátka, aby zkontroloval, že je Arthur neposlouchá, a pak sykl: „Ten krám je těžkej jak kráva, takže jestli si se mnou zase jenom hraješ, počítej s tím, že si odděláš záda."

„Bydlím na 2nd Avenue. Přímo naproti tomu zasranýmu Starbucks."

Pobaveně zakroutil hlavou a věnoval Dantovi úsměv, který donutil jeho srdce začít bít minimálně dvakrát tak rychle. „Jsi fakt neskutečnej."