The Guardian Angel [TWD]

22.

Nehybně a neschopna jediného slova jsem stála mezi ostatními a v rukou drtila svůj nůž. Na stříbrné čepeli ještě stále ulpívala Loriina krev, která se i přes všechnu mou snahu se jí zbavit tvrdošíjně držela a nechtěla dolů. Jako kdyby mi tak chtěla naznačit, že i když jí odstraním, nevymažu události několika předešlých minut.

Tři lidi. Přišli jsme o tři lidi.

Hleděla jsem na Ricka, který pořád klečel na zemi, nepřítomně koukajíc před sebe. Daryl už se nějakou chvíli snažil získat jeho pozornost. Mával mu dlaněmi před obličejem a do kola opakoval jeho jméno. Marně. I když byl Rick fyzicky tady, duševně se nacházel někde hodně daleko odsud. Smrt Lori ho ve vteřině srazila na to nejtemnější dno. Dokázala jsem si živě představit, jak se jeho tělo dobrovolně nořilo do hlubin, z plic mu pomalu vyprchával všechen kyslík a s ním i naděje na jeho návrat zpět na hladinu. Zpět k nám. Zpět ke Carlovi. A zpět ke své novorozené dceři, která nyní plakala v Hershelově náručí.

"Narodila se předčasně, ale naštěstí vypadá zdravě." Promluvil Hershel, což mě přimělo odvrátit zrak od našeho raněného vůdce. Schovala jsem zakrvácený nůž zpět za opasek a vydala se k hloučku, který se okolo něho a maličké utvořil. "Bude potřebovat Sunar a to brzy. Když co nejdřív nedostane najíst, zemře."

Při těch slovech jsem se zachvěla.

"Ne, ona ne," vložil se do toho náhle Daryl. Asi si uvědomil, že s Rickem teď jen tak nepohne a evidentně si stejně jako já nechtěl připustit to, co právě zaznělo z Hershelových úst. "Už jsme ztratili dost lidí. Pojedu jí něco najít."

"Pojedu s tebou." Vyhrkli jsme s Maggie současně.

"Taky jedu." Přidal se Glenn a na zdůraznění svých slov chytl Maggie za ruku. Teď jsme na to byli čtyři. Daryl na nás vděčně kývl.

Než jsme však stihli udělat jediný krok k bráně, povšimli jsme si Ricka, který se probral z letargie. Zvedl se, sebral svou sekeru ze země a bez jediného slova zmizel ve dveřích do věznice. Měla jsem jen valné tušení, co s ní chce asi dělat, ale nepokusila jsem se ho zastavit. S tímhle se musel vypořádat po svém.

"Měli bychom jet po 85, někde po cestě by mělo být nákupní centrum." Navrhl Glenn, když jsme za sebou zanechali ostatní a vydali se pryč.

"Tam nic nenajdeme, je to tam zamořený mrtvákama." Namítla Maggie.

"Nějaký další nápady?." Zastavil nás Daryl u aut, které jsme ještě dnes ráno přeparkovali na horní dvůr. Maggie s Glennem si vyměnili významné pohledy.

"Viděli jsme reklamu na nějakou školku, šipky ukazovaly někam na sever. Cesta je ale plná vraků a sutin, autem tam nejspíš neprojedeme."

"Uvezu jen jednoho." Oznámil nám Daryl a přešel ke svojí motorce. V momentě jsem měla jasno.

"Pojedu já."

"Gemmo, to ne."

"Maggie, Glenn se tu zblázní, když tam pojedeš ty." Střelila jsem pohledem po zmíněném muži po její levici. Maggie se ale odbýt nenechala.

"Já jet musím. Po tom všem s Lori..." odmlčela se a v očích se jí při tom mihla smutná vzpomínka. "Ty si jí pomohla s porodem její dcery, nech mě pro ni udělat alespoň tohle."

Nechtěla jsem jí bránit, ale každá výprava znamenala riziko. Moje oči se znovu nejistě stočily ke Glennovi pro svolení. Ten po chvíli váhání s viditelně velkým sebezapřením přikývl. Povzdechla jsem si.

"Dobře."

Maggie se vděčně usmála a spěšně mě objala na rozloučenou. Gesto jsem jí oplatila a poodešla o něco dál, abych dvojici dopřála trochu soukromí na jejich rozloučení.