The Guardian Angel [TWD]

14.

Utíkala jsem, co mi nohy stačily. Plíce mě pálily a ošklivě mě bodalo v boku. Byla jsem na pokraji vyčerpání, ale strach mi nedovolil se zastavit.

V hlavě se mi stále promítaly záblesky nedávných událostí. Bylo to jako bych se ocitla v jedné obří časové smyčce. To nečekané překvapení, když jsem rozrazila dveře kůlny a spatřila Shanea jak vysvobozuje Randalla z jeho pout. Ta tupá bolest, která mi projela snad celým tělem, když se se mnou bývalý polda popral a nakonec se mnou praštil o stěnu tak silně, až mě omráčil. Ten náhlý pocit úzkosti, když jsem se pak probrala uprostřed lesa a uviděla Shanea jak chladnokrevně zavraždil Randalla. V uších mi stále rezonovalo nechutné křupnutí, když mu Shane jedním škubnutím zlomil vaz.

"Ty-ty si ho zabil." Vykoktala jsem ze sebe a stále zírala na chlapcovo nehybné tělo. Pomalu, ale jistě jsem začala couvat. Shaneovi se na rtech rozehrál zlomyslný úsměv, když si všiml jak moc se třesu. Ještě nikdy jsem se tak nebála o svůj život jako právě teď.

"Přesně tak," řekl klidně, ale jeho tón se mi vůbec nelíbil. Pochopila jsem proč až v momentě, kdy se jeho pravá ruka pohnula k opasku. "A ty budeš další!" Vykřikl a namířil na mě svou zbraň. Následoval rychlý výstřel. Reflexivně jsem se přikrčila a rukama si kryla hlavu. Kulka mě těsně minula a zavrtala se do stromu za mnou. Na nic jsem nečekala a rozeběhla se hlouběji do lesa.

Z myšlenek mě vytrhl až těžký dusot Shaneových nohou o zem a hlasitý výstřel. Prudce jsem zahnula doprava a po několika metrech se skryla za široký strom před další střelbou.

Pronásledoval mě. Ne, lovil mě. Chtěl mě zabít za jakoukoliv cenu.

Chtěla jsem běžet dál, ale náhlá závrať mě přišpendlila zpět ke kmeni stromu. Až teď jsem si pořádně začala všímat, jak moc mě před tím zřídil. Tržná rána na hlavě, naražená záda a několik modřin. Setřela jsem si krev z čela a těžce při to vydechla. V tomhle stavu mu nemám šanci utéct, natož se mu postavit. Navíc jsem při té předešlé rvačce ztratila jeden ze svých nožů. Ten druhý mi nejspíš musel sebrat Shane, abych se hůř bránila. Nejen že jsem byla zraněná, ale k tomu i neozbrojená.

Mojí jedinou nadějí byl útěk.

Po několika dlouhých minutách jsem se odhodlala a opatrně se ohlédla za sebe, pátrajíc po jakékoliv známce blížícího se Shanea. Nikde nic. Ještě párkrát jsem prohlédla okolí a vyšla ze svého úkrytu. Udělala jsem dva nejisté kroky vpřed. Že bych mu vážně utekla?

V tu ránu jsem za sebou uslyšela šramot a bleskově se otočila. Ani jsem nestihla nijak zareagovat, když do mě prudce vrazil můj pronásledovatel a oba nás srazil k zemi. Dopadla jsem tvrdě na bok a šokovaně zalapala po dechu. Shane využil mé nepozornosti a začal se po mě sápat. Škubala jsem sebou, jak moc mi to mé pohmožděné tělo dovolovalo, a snažila se vyprostit. Bylo to však k ničemu. Shane mě rychlím švihnutím ruky udeřil do tváře, čímž mě vyvedl z míry a uvěznil můj krk v nelítostném sevření. Instinktivně jsem ho chytla zápěstí a zaryla mu nehty do ruky, snažíc se jí co nejvíc oddálit. Místo toho ale jen znásobil svůj stisk.

"Teď už my neutečeš mrcho!" Křičel a tlačil mě přitom víc do spadaného suchého listí. Pomalu mi docházel vzduch a po pár vteřinách jsem se začala dusit. Shane na mě něco pořád křičel, ale přes šum v uších jsem nedokázala rozpoznat co. Zběsile jsem kmitala očima po okolí, až se můj zrak zasekl na pistoli ležící necelý metr napravo ode mě. Pocítila jsem jiskřičku naděje. Pustila jsem Shaneovu ruku a natáhla se po zbrani.

Konečky prstů jsem několikrát zavadila o její chladný kov, ale ne a ne se dostat blíž. Před očima se mi začali dělat mžitky a já pociťovala přicházející únavu. Pozvolna jsem ztrácela vědomí. Ne, takhle to neskončí. Nezabíjela jsem a neutíkala před mrtvolami jen proto, aby mě pak někdo jen tak uškrtil v lese.