Under The Light Sky

here i go

,,Musíš silněji!" Tak si to vyzkoušej sám! Když máš potřebu být tak chytrý. ,,Drž se pevně, nebo sletíš!" Třeba zadkem dopadnu na tvůj obličej a aspoň se ti setmí před očima. Stěžovala jsem si, zatímco to byl další přitažení mých rukou, co mě momentálně tak vyčerpávalo. Koho napadne se pár dní po zotavení trápit nevinnou oběť, jako jsem já, aby přitahovala své hubené tělo a tím si vypracovala svaly. Já se nechci!! Uč mě chodit a nezhoršuj to ještě víc, než jak to je.

A bylo mi jedno, že to prostě dělá z důvodu, abych si uvědomila, jak jsem ho předtím naštvala. Já chtěla pauzu! Dej mi sakra timeout! Dle jeho postavy je zrovna on asi zvyklý na neustálé cvičení, ale mně do nějaké doby dělal problém i vstát z postele, protože to byla lenost, která mou mysl vždy ovládla.

Takže říct, že tohle bylo týrání, nebylo daleko od pravdy. Připadám mu jako nějaký komunista? Kolikrát jsem to už vůbec udělala? Desetkrát? Nebo snad dvacetkrát?! Vždyť to děláme už zatraceně dlouho. A on se jen dívá, pije a jí a popřípadě mi dělá oporu. Ale to v hodně vzácných situacích, když si zrovna s někým nepíše. Strašně zodpovědné. A ano, možná mi dával okusit mé vlastní medicíny, když se choval tak dětinsky, ale tohle bylo přehnané! Vždyť já mohla každou chvílí vypustit duši!

,,Máš to vepsané přímo na tváři, víš to?" Zeptal se pobaveně, když pomalu projížděl sociálními sítěmi a ani nepohlédl na mou zarudlou tvář, která se musela podobat spíše rajčeti než mé zdravé pleti. Co tím sakra jako myslel?! Střílel si ze mě?!

Očividně ano, když se ten jeho pokřivený úsměv ještě zvětšil, jelikož jsem směrem k němu vyslala varovné zavrčení. ,,Máš hotové čtyři." Ha? Čtyři co? Čtyři hodiny, čtyři lekce, ty čtyři jazyky, kterými mluvím a taky těmi, kterými jsem o tobě řekla v duchu už tolik sprostých slov čtyř národností, že by sis to nedokázal ani představit? A jako bych to měla vypsané na tváři, když se rozesmál ještě víc.

Bylo sice hezké ho zase poslouchat se smát, ale nebylo to vůbec příjemné, když to bylo směřované na vás. A až tehdy, kdy se přestal válet po zemi a opět se postavil, aby mi mohl zase čelit, se dosmál. A já? Já zatraceně pořád visela na těch tyčích a snažila se nespadnout, protože tím by dnešní trénink skončil.

,,Myslel jsem tím, že máš hotové čtyři přítahy." Dokončil klidným hlasem. Za to já se asi málem udusila svou slinou, která se mi z nenadání objevila v puse, protože jsem už ani neovládala své vlastní tělo. Ne vážně. Slyšelo mé ouško správně? Že jsem to zvládla jen čtyřikrát?!

,,Jak to že tak málo!? Děláme to tady snad věčnost!!" Asi by to byl můj konec, kdybych mluvila a do toho se ještě stále držela a nezbývalo mi nic jiného, než se vážně pustit a čelit mu. Ruce se mi začaly zase prokrvovat a protože mé nohy málem nezvládly náhlou tíhu mého těla, bych byla spadla na tvrdou podlahu, kdyby mě jeho silné ruce nezachytily a nepoložily mě opatrně na podložku. Opět se mnou zacházel tak něžně i po tom, o co jsem jej požádala.

Je hloupost, aby na to jen tak jednoduše zapomněl, ale on se opravdu choval, jako by se nic nestalo a stále si ze mě dělal legraci. Nejspíš to jen opomíjel, protože se tím nechtěl zaobírat, ale otázkou bylo, jestli to je dobré nebo špatné znamení.

,,To protože u jednoho vzporu zkysneš pět minut, než se vůbec dostaneš na samotný vrchol." Argumentoval s pobavením v hlase. Za to mně do smíchu nebylo. Já si spíše lehla na záda a dívala se do stropu. Při nejlepším bych okamžitě usla a už by mě nikdo neprobudil, ale když tu byl on, já nemohla ani zavřít oči, protože jeho autorita byla až moc intenzivní.