Under The Light Sky

Provocation

Po skončení hodiny jsme všech sedm a Bailey vyšli ze třídy s tím, že jsme si šli pro věci. Se mnou, vedle mě dvojčata (po levici Nick, Po pravici Fred), za Nickem byla Becca a za ní Owen a za Fredem Nash a hned za ním Lucy. Všichni jsme šli po chodbě, ale naneštěstí se proti nám vynořila parta Barbín, kterých se škola bojí ještě více než nás. Takové drby jsou svině a že je ty holky uměly rozpustit po celé škole pěkně rychle.

Mně sice vždy byly jedno, ale cojsem měla dělat, když mi šli naproti? Začalo to tím, že když jsem tady poprvé nastoupila, tak jsem byla tichá a ignorovala všechny v okolí. Ale té barbíně Stacy to začalo lézt krkem. Neštvalo jí ale, že jsem tichá.. Byla vzteklá, protože jsem přitahovala pozornost většiny kluků tady. Nesnažila jsem se přivolávat pozornost, má přírodní krása prostě přebila její plast. Začala mi dělat naschvály, ale já se nenechala.. Takže když mi něco udělá, já jsem schopná jí to oplatit dvakrát tolik.

,,Nazdar Moonová, jak jde šňupání?" A kozatice se zasmály jejímu zteřelému humoru. Nevím, čem to bylo vtipné.. Ale ty vtipy, které se nikdy nestaly jsou nejspíš nejvtipnější.

To bych nebyla já, kdybych neodpověděla. ,,A co ty? Nechala sis udělat ještě větší kozy, než máš? Protože to vypadá jako by ti měly právě vypadnout z toho hadru, co máš na sobě." Celou jsem si ji prohlédla od hlavy až k dolů a sama pro sebe jsem se usmála. ,,Och! To je tílko. Promiň.. Vypadalo to, jako by se do toho někdo vysmrkal, sežral a pak vyblil." Uchechtla jsem se z jejího výrazu. Věděla jsem, jak na ní.. Urážky na její kamarádky nijak netěšila, ale urážky na ní? Bože! S těmi jejími výbuchy vzteku by dokázala zničit hory.

Stáli jsme uprostřed chodby a někteří nás obcházeli, ale většina stála okolo nás a sledovala, co se děje. ,,Samozřejmě Moonová musí být středobodem pozornosti!" Zašeptala mi do ucha Beks, která nyní stála za mnou.

,,Oh můj bože.. Promiň už musím. Je čas na moji denní dávku. Tak pa zlatíčko." Poslala jsem jí vzdušnou pusu a pokračovala jsem dál v cestě. Nezapomněla jsem do ní žduchnout ramenem. Malém spadla, protože na sobě měla 15 cm podpatky.

Konečně jsem šla ke své skříňce. Ostatní se ode mě rozdělili, takže jsem tu byla sama s Baileyem. Zabouchla jsem skříňku a za ní se objevil Jack opírající se o další plechové skříňky. Bailey začal šťastně vrtět ocasem a štěkat. ,,Bailey ticho! " okřikla jsem ho, aby jsem nepřivolávala další pozornost. ,,Ty nedáš pokoj, že?" Zamračila jsem se a opřela se stejně, jako on.

,,Ne." Řekl spíše pobaveně, ale byl tam i náznak namyšlenosti.
,,Jsi zajímavá... Víš to?" Usmál se sladce, ale pro mě to bylo spíše otravování. Lehce se ke mně sklonil a já ho svou dlaní odstrčila, tak že jsem na ten jeho přibližující se obličej zatlačila a odsunula ho od sebe, aby jsme mezi sebou měli dost zřetelný odstup.

,,Hele, řekla jsem to jasně," Povzdechla jsem si, protože mě otravoval. ,,Nech mě na pokoji a já nechám tebe. Ok, sezení vedle mě ještě přežiju, ale tím to končí. Nejsi tu sice ani den, ale měl by ses začít učit jak to tu chodí. Pokud se nezačleníš do nějakého klubu, tak skončíš špatně.." Poradila mu ta hodná stránka Bonnie Moonové.

,,Popřemýšlím o tom, když mi řekneš své jméno." Řekl s vážným pohledem, který upíral jen a jen na mě.

,,Ach jo," Povzdychla jsem si už poněkolikáté za tento den.. Aspoň šlo vidět, jak moc mě obtěžoval. ,,Bonnie.. Jmenuju se Bonnie."
Vítězně se pousmál, podrbal Baileyeho a pomalu se otočil.