Under The Light Sky

strangers

Řekněme, že jsem toho někde v hloubi duše litovala.. Že jsem jim tohle všechno řekla.. Ale zase na druhou stranu se mi velice ulevilo a spadl mi obrovský kámen ze srdce, když jsem se mohla konečně vyslovit a oni mi naslouchali.. Nedivila jsem se.. Oni vždycky naslouchali a čekali do samého konce, než to nedořeknu. Pak až mohli cokoliv komentovat a podobně.. Vlastně tohle mohli dělat i v průběhu, ale to nikdy neudělali.. Samozřejmě mi kolikrát skákali do řeči, ale to většinou, když se jim něco nelíbilo..

A já nemohla být v tu chvíli šťastnějším člověkem... Taky že jsem to Theovi připomínala po celou cestu do tělocvičny, kde jsem si měla najít nějakou tu spřízněnou duši, díky které budu prý schopna se uzdravit.. I když jsem nad tím dost pochybovala. Přeci jen to oni tě nevyléčí. Ale doktor ano.. Takže jsem opravdu nechápala význam toho všeho, ale pokud to řekl Sebastian, tak bych se jeho pokyny asi měla řídit..

"Ta je pěkná! S tou by ses měla začít bavit!" Vyhrkl na mě Theo, když jsme tam už několik minut čuměli a sledovali nějakého vhodného adepta na to, aby byl můj kamarád. Až na to, že on vybíral trochu jiným způsobem než já a bylo to docela na obtíž.

"Theo, ne! Nevybírám si někoho, kdo je pěkný! Vyklube se z ní nějaká mrcha a já se z toho už nevymotám!" Napomenula jsem jej dívajíc se na tu blondýnku s rukou v sádře.. Musela jsem uznat, že hezká opravdu byla, ale to co jsem říkala, nebylo jen tak do éteru.

"Pff ale teď nemluvím o tobě! To je čistě pro mě! Začni se s ní bavit, sežeň mi její číslo, a pak se s ní můžeš kdykoliv přestat stýkat, pokud ti to tak moc vadí.." S pusou dokořán jsem se na něj podívala.. Nestačila jsem se divit vlastním uším.. Ale jeho sladký a nevinný úsměv mluvil za všechno.. On to myslel opravdu vážně.

"Tak takhle ty, jo?" Pohlédla jsem na něj vyzývavě a on jen pokrčil rameny a dále sledoval tu dívku.. "Ty mi nejsi vůbec nápomocný, vážně!" Postěžovala jsem si nahlas a dále se rozhlížela po tom velkém sálu, jestli mi někdo nepadne do oka.. Vím, nemělo by se to dělat takhle, že by jsem tam spíše měla mezi ně jít a udělat to tak, že si s nimi začnu povídat, ale tohle já opravdu nedokážu.. Na tohle Bonnie Moonová stavěná nebyla.

Někdo tady byl až příliš mladý, někdo až příliš starý.. Další zase až nějak moc veselý a ten další, jako by ani nechtěl, aby okolo něj byli lidé.. Ten byl můj favorit, ale jak jsem řekla.. Nejspíš nechtěl, aby u něj někdo byl a já bych asi nebyla výjimka.. Notak holka! Mysli, nebo už nebudeš mít šanci.. "Myslím, že toto nedám.. Je tu tolik lidí, ale nikdo tu není jako já!!" To křeslo, ve kterém jsem seděla, tak právě do něj jsem se vrtla ještě víc, jako bych si myslela, že mě takhle nemůže nikdo vidět.. A ono přitom ne.. Na tomhle místě jsem byla všem na očích.. Každý se mohl jen otočit a vidět mě sedíc pod tribunami společně s Theem, jak je tady očumujeme a vybíráme si mezi nimi jako, když přemýšlím, jaké ponožky si vezmu dnes..

"Není zákonem, aby vypadal nebo, aby se choval jako ty.. Protiklady-"

"Se přitahují... Bla bla bla.. O to jde, milý Byrone.. Pokud si najdu svůj protějšek, tak tuto osůbku..," A prstem ukazujíc na mě jsem se mu s výsměchem v očích sama přiznala.. A že jsem toho měla ještě hodně co říct.. "bude přitahovat a momentálně jsem volná, takže pokud se něco stane a mé nevyzpytatelné hormony se zakoukají do prvního kluka, kterého uvidím, tak již nejsem chráněna tím tajným poutem mezi dvěma lidma.. Už mě nic nepoutá k tomu jednomu a řekněme, že já jsem dost horlivý člověk a uvidím jen jednoho kluka, který je můj typ, tak uvidíš, jak mi kape slina k zemi rychleji, než Baileymu, který uvidí v tvé ruce nějaké maso.." A on se zasmál.. Ten jež jsem mu skočila do řeči se rozesmál na celou halu, jen aby upoutal pozornost několika lidí.. Opravdu?! Přesně tomu jsem se chtěla vyvarovat!! "Pšššt!! Přitahuješ nechtěnou pozornost..." Šeptala jsem směrem k němu a když se konečně uklidnil, tak s tou největší vážností v očích mě chytil za rameno a on jako by ani nemrkal.