Under The Light Sky

another one

Jakmile jsem dojela a zaparkovala na parkovišti školy společně s udýchaným Baileyem, tak jsem se koukla na čas a viděla, že mám 10 minut zpoždění.. No není to nejhorší čas.. Normálně mám zpoždění klidně i půl hodiny, takže jsem na sebe byla hrdá. Nebylo to tak, že bych nějak zanedbávala školu, někdy se mi však nepodaří dojít na čas.

A naštěstí na mě pořád čekala, u našeho místa pod stromem, moje parta o šesti členech..

Rebecca, které říkáme Becca, s jejími černými vlasy až po zadek a piercingem v puse si prohlížela něco na telefonu jako obvykle nevěnovala pozornost okolnímu světu.. Potom Nash s těmi jeho hnědými kukadly a potetovaným krkem se tyčil nad malou Lucy, která měla jako jediná z holek z naší party vlasy zářivé jako slunce samotné.

Z části mi připomínala mě, a proto jsme si povídaly, bohužel jen málo.. Ale její největší dominantou bylo velké tetování přes celé stehno, které se rozhodla si vytetovat v den našeho setkání. Nejspíš aby mezi nás zapadla. Tohle její chovají jsem nějak nepochopila, neboť dokonce ani Becca neměla žádné tetování a stejně se s námi bavila. Navíc to nebylo pravidlem, bylo mi celkem vždy jedno, kdo se se mnou rozhodl začít bavit. Problém byl, že všichni se báli nás oslovit.

Dále na lavičce seděl zelenooký Owen.. Owen je vysoký černo vlasý krasavec s celým potetovaným tělem, co hulil, hulil a hulil, když to řeknu takhle.. A to to říkám ještě mírně..

On je takový pohodář, ale u něho se to mění ze dne na den, protože má bipolární poruchu, která z něj dělá v pondělí zlatíčko a v úterý depkaře, který chce skoncovat se svým životem... Když to řeknu takhle, tak to je přehnané, ale kdyby jste se s ním kamarádili stejně dlouho jako já, tak by jste věděli, že říkám na sto procent pravdu.

Přesto to byl můj nejbližší přítel, který mě vždy podržel a já jej na oplátku za každé jeho nálady rozveselila a pomohla mu z deprese.

Ale naši poslední adepti jsou naše sluníčka. Klučičí dvojčata Fred a Nick byli vždy naladění na tu veselou notu. Jejich široké úsměvy nás každý den vítaly a s nimi jsme se dokonce i loučili. Většina z nich je nerozpozná, ale my si je rozdělili dvěmi náramky. Fred má červený a Nick modrý. A sice že to před námi už nepotřebují, pomáhá to ostatním, neboť jsou úplně identičtí. Oni jsou vtipálci naší skupiny.. Oba potetovaní úplně jinak.. Fred na pravé ruce, Nick na levé.. Atd..

Ihned, co jsem si schovala věci, se Bailey proti nim rozběhl jako malé dítě za lízátkem.. Za to já si dávala na čas a během toho jsem si i stihla nasadit sluneční brýle, neboť sluníčko mi pěkně pařilo do očí a já skoro neviděla a couravým krokem dojít až k nim. ,,No ahoj!!" Zakřičela jsem na ně a než se kdokoli stihl otočit, Bailey skočil Nashovi na záda a on se skácel na zem. Všichni se smíchem pozorovali, jak Bailey olizoval Nashovi ucho a on se chudák snažil bránit, ale nikdo neměl srdce, aby někoho, jako je Bailey odstrčil.

,,Kde si byla?" Ozval se Fred.. Vypadal docela podrážděně, ale to se mu nedivím.. Je sice ráno, ale už je takové horko, že by jste se měli každým okamžikem rozpustit. A oni tady na mě čekali nejspíš dlouho. Naštěstí stáli pod stínem z koruny stromu.

,,Owen stihl vykouřit celou krabičku za tu dobu, co tu čekáme." Doplnil ho Nick. Na toto jsem si zvykala poměrně dlouho. Neznám jiné dvojčata, kromě těch dvou, kteří si navzájem doplňují věty. Vypadají při tom vždycky tak roztomile, ale jak rychle mluví, tak jim kolikrát ani nerozumíme. Opravdu jsem nevěděla, kde to vzali a už vůbec ne, jak můžou vědět, co chce ten druhý říct, ale jim to vždycky vyšlo tak perfektně, že se i divím, že si nečtou myšlenky. Což je úplná hloupost.