Under The Light Sky

hey

Vstávat opět s tímotravným zvukem budíku je nejlepší věc, jak začít středeční den. Bála jsem se, co dneska bude. Co mi Jack řekne na to, že jsem mu to nezvedala? Co když dneska bude Owen ve škole? Potkám dnes zase Stacy? Všechny tyto otázky se mi hromadily v hlavě a já jsem nedokázala ani na jednu odpovědět.
Zakroutila jsem nad tím hlavou a rozhodla se konečně vstát.
Dneska mě Lizz nepřišla vzbudit, což bylo divné. Zapla jsem telefon ležící na mém nočním stolku vedle fotky mě, jak jsem byla malá, táty a mámy. Zakoulela jsem nad tím očima a koukla se na čas.

,,Pět ráno?!" Vykřikla jsem na celý pokoj. ,,Jak jsem si ten budík sakra včera nastavovala?!" Není divu, že mě Lizz ještě nepřišla vzbudit, když ona a táta ještě ani nevstali. Ale já věděla, že už neusnu a rozhodla jsem se udělat mou každodenní ranní rutinu.
Vlasy jsem si učesala do neupraveného drdolu, nalíčila jsem se, jak je u mě zvykem.. Tedy řasenka, korektor na obrovské kruhy pod očima a jelení lůj s příchutí jahod. Vyčistila jsem si zuby a šla do svého šatníku.

Vzhledem k tomu, že bylo pět hodin a venku stále vládla poměrně tma, tak jsem neměla jak zjistit, jak dnes bude, a tak jsem sázela na jistotu. Vzala jsem si černý svetr s rolákem, který zahaloval prakticky vše, co by mohl, ale mně to nevadilo.. Prakticky to bylo perfektní.

K tomu jsem ze skříně vyndala černé boyfriend kalhoty a doplnila je páskem se zlatým zapínáním, ať to trošku oživím. Ostatní doplňky jsem nijak neřešila, protože to by s mým piercingem a naušnicemi, které jsem měla prakticky po celém lalůčku ucha, vypadalo přeplácaně. A navíc jsem měla koženou bundu na motorku, takže to stačilo.

Baileyho jsem nechala spát a šla jsem do kuchyně si nachystat alespoň něco k jídlu do školy, protože na obědy nechodím, nijak zvlášť nesnídám a domů se vracím nejdříve ve čtyři hodiny odpoledne. Takže teď byla skvělá příležitost.

Když jsem procházela okolo Dashova pokoje, slyšela jsem dost hlasité a intenzivní chrápání a mě bylo hned jasné, že tu kluci přespali. Vyvolávalo to dost vzpomínky na mé dětství. Pět kluků učí malou holku se přizpůsobit okolnímu světu. Pomáhali mi balit kluky tím, že jsem jim ukazovala, jak daleko umím flusat. Kolikrát jsem to uměla lépe, než ten kluk samotný. Samozřejmě vždycky jsem jej tím odradila. Kluci taky neváhali s hledáním si holek a používali mě pro jejich nekalé úmysly. Jaká holka by se nezamilovala do starostlivého brášky, který se stará o svou malou roztomilou sestřičku, že?

Zaculila jsem se nad těmi zvuky připomínající rodící prase, které vycházely z vedlejší místnosti a dál mířila do kuchyně po schodech dolů.

Rožla jsem v kuchyni a do uší si dala sluchátka, abych měla při tom chystání si jídla alespoň nějakou zábavu. Za písniček od mojí oblíbené interpretky jsem si nachystala chleba s nutellou, banán a do přenosného hrnku na teplé nápoje jsem si udělala silné expresso. Z vrchní poličky jsem si vyndala léky, které bych měla brát pravidelně, ale v poslední době, kvůli mému zpoždění jsem na ně dočista zapomínala.

Do pusy jsem si dala jednu velkou tabletu, kterou jsem následně zapila čistou vodou a krabičku se zbylými pilulkami jsem uložila zpět. Pohlédla jsem na svou ruku a zděsila se.. Nevím, jestli byla víc oteklá, nebo modrá. Tak či tak jsem to musela před Jackem nějak skrýt. Vzhledem k tomu, že obvazy jsou moc nápadné, tak jsem se rozhodla pro jednodušší variantu a to takovou, že si nebudu vyhrnovat rukáv. Přeci jen ten svetr mi je dvakrát větší, takže žádný problém. Je bezvadné, že má pravá ruka je zajizvená ještě z toho závodu a moje levá je celá modrá.