Under The Light Sky

eyes closed

Ráno mě vzbudily kapky deště dopadající na mé okno. Tohle počasí je moje nejoblíbenější. Je takové pohodové a když dešťové kapky dopadají na silnice, tak skoro nikdo nevychází ven, protože se nechce promočit. Mně to v žádném případě nevadilo. Milovala jsem, když mi studené kapky dopadaly na rozcitlivělou položku a laskaly mě na ní. A když už jsem byla zrovna doma, tak je to ideální počasí na přemýšlení a čtení knížky s hrnkem čaje v ruce a sluchátky v uších. Na ničem jiném v té chvíli nezáleží. Jen tak si sednete k oknu, přikrytí huňatou dekou a čtěte ty řádky, které vás úplně pohltí a vezmou vás do jiného světa, jiných jazyků a lidí.

Tak jsem to měla ráda.. Svůj klid při poslechu mojí nejoblíbenější hudby a knihou v ruce. A Na ničem jiném v té chvíli nezáleží. Negativní věc na tom všem je ta, že mi na to nikdo nedává volný prostor. Buď mi někdo lozí do pokoje.. To naštěstí zachraňuji tím, že si zamknu.. Ale pak tu jsou takoví chytrolíni, kteří mě volají z prvního patra, ať jdu za nimi. Proto ta sluchátka.

Bylo mi jasné, že ještě nikdo nebude vzhůru. Už jen kvůli tomu, že je teprve půl sedmé. Někdy se proklínám za to svoje vstávání. Ale když už jednou vstanu, tak neusnu.

Předpokládala jsem, že dnes budu mít určitě zase 'produktivní' den, a tak jsem si nic neplánovala. Jack mi včera psal, že se dnes po škole staví. Těšila jsem se na něj to ano.. Ale nejspíš bude mrzutý, protože jsem mu dala pár týdnů celibátu. Usmála jsem se nad tou vzpomínkou.

A aby mě nemusel vidět, jako nějakého strašáka, tak byl asi nejvyšší čas na to se zkulturnit. Neměla jsem v plánu se nijak zvlášť malovat.. Nejsem žádný fanda přeplácanosti. Nemínila jsem vypadat jako Stacy, která si na sebe byla schopna dát jednu tunu make-upu a na to ještě jednu vrstvu, protože zahlédla nepatrný pupínek.

Šla jsem tedy do koupelny s účelem se upravit. Rukami jsem se zapřela o umyvadlo a podívala se na svůj odraz. Co jsem viděla?
Viděla jsem holku, na které se všechny ty roky samoty dost podepsaly. V odrazu byla holka s karmínovými vlasy, které se jí snažily ukrýt před světem. Ty vlasy totiž pod svou barvou ukrývaly kadeře jasnější než slunce samo. Nesnášela jsem svou barvu vlasů od té doby, co mi Cole řekl, jak jsou nádherné, a proto abych se zbavila svého starého já, jsem se tohohle odstínu musela zbavit. Když jsem si poprvé šla kupovat tu barvu, tak jsem si myslela, že jsem opravdu zešílela, ale když jsem se odstěhovala do LA, tak to bylo jako moje znovuzrození... Nikdo tady nevěděl, kdo to holka je.. Nikdo neměl ani potuchy, co se mi za ten krátký život stalo. A ke všemu se lidem tady líbila má barva vlasů..

Probudila jsem se tím, že jsem se opláchla studenou vodou. Nebylo třeba nad tím dál přemýšlet.. Kdybych se stále vracela do minulosti, tak dnes nejsem taková, jaká jsem. Nejspíš bych od rána do večera seděla v koutě, vyhýbala se lidem a okolnímu světu. Skončila bych jako jedna z těch, co si dobrovolně ubližují a zakončila to sebevraždou. Páni... Mám to fakt naplánované...
Protočila jsem nad sebou panenkami a raději se věnovala svým vlasům, které trčely do všech světových stran.

Párkrát jsem si přes ně projela hřebenem a učesala do drdolu, vyčistila si zuby a korektorem se snažila zakrýt zvětšující se kruhy pod očima. Co kruhy... Tomu jsem už rovnou mohla říkat pytle.. Ani ten korektor nedokázal zakrýt vše. Upřímně ani třetinu z toho, co pod těma očima mám. Povzdechla jsem si.. Jsem unavená a rozmrzelá a teď budu ještě řešit své nedokonalosti. Jediný argument, který na to mám je ten, že nikdo na světě není dokonalý a já nejsem výjimka..

Nepředpokládala jsem, že to ještě nějak spravím a asi byl nejvyšší čas na to se obléct. Vzhledem k tomu, že jsem dnes neplánovala nikam jít, tak byl nejvhodnější čas na obyčejné tepláky a tílko, které jsem si do nich zastrčila.