𝐊𝐨𝐥𝐞𝐣𝐧í 𝐩ř𝐚𝐭𝐞𝐥𝐬𝐭𝐯í❌ [NEDOKONČENO]

30. Hádka v dešti

Video v médií si pouštět nemusíte je to na vás. Je tam jen proto, že mi přijde, že se k jejich "vztahu" hodí. (ehm po tom co jsem si zjistila český překlad😅)

|23.1.1999|

Prasinky. Nádherná malá vesnice s několika obchody a domy poblíž majestátní školy čar a kouzel, jménem Bradavice. Čas od času studenti od třetího ročníku mohli Prasinky navštívit, jen když měli povolení rodičů či nějakého opatrovníka. Pak tu byli pár studentů, kteří našli jiný způsob jak se tam dostat, a to tak že si toho profesoři nevšimnou. Ne, že by to ředitelka McGonagallová nechala být, to ne. Dávala za to sice tresty, ale i tak to někteří porušování. Ale to není to, co tady dnes budeme řešit.

Černovlasá Blacková zrovna procházeli mezi domy a obchody v Prasinkách. Byla ztracená ve svých myšlenkách, že si nevšimla jak ji pozoruje její bývalí kamarád, který se na ni díval smutnýma očima. Povzdechl si a odvrátil pohled v momentě kdy se rozhlídla okolo. Když neviděla nic podezřelého, pokračovala v chůzi mezi domy.

Ve svých myšlenkách se snažila přijít na něco z minulosti co zapomněla. Když už to vždycky vypadalo nadějně, kouzlo začalo působit a rozbolela ji hlava. Něco viděla jasně a něco matně. Štvalo ji, že má vymazané vzpomínky a nejvíc to, že neví kdo za to může! Podívala se na nebe. Byli na něm tmavé mraky, a i přes to, že svítilo slunce, bylo jasné, že bude pršet. A to brzy. Dneska ji už hlava nebolela, a proto se rozhodla udělat procházku po Prasinkách, kde dlouho nebyla a docela ji tahle malá vesnička chyběla.

Zbývala zhruba půl hodina do západu slunce, když potkala svého nejlepšího přítele. Teda bývalého nejlepšího přítele. Když si ho všimla, šla za ním, zatímco on stál a pozoroval ji. Když k němu došla, usmála se a s tichým 'ahoj' ho pozdravila. On ji pozdrav oplatil, ale neusmál se.

"Dlouho jsme se neviděli" řekla, aby prolomila ticho, které nastalo.

"Jo, jo už je to dlouhou" pokrčil rameny.

"Jak se máš?" snažila se navázat konverzaci.

"Jde to, ty?"

"Dobře až na bolesti hlavy"

"Aha"

"Kam vlastně jdeš?"

"Procházím se a chci se podívat na západ slunce" řekl a zadíval se do dáli. Černovlasá Blacková se chytla za hlavu a myslí ji proletěly ztracené vzpomínky.

"Ahoj" pozdravím ho

"Ahoj" oplatí mi pozdrav

"Co tu děláš tak brzo?" zeptám se ho na to co mě zajímá

"Přemýšlím, ty?"  odpoví mi

"Nemůžu spát" řeknu popravdě

"Nad čím přemýšlíš?" zeptám se ho, protože mě to zajímá

"Nad vším co se stalo" řekne a mě přijde, že lže

"Zda se mi to nebo lzeš?" zeptám se ho, ale z mého hlasu jde poznat, že já už vím odpověď

"Fajn máš pravdu, ale neřeknu ti pravdu to ode mně nečekej!" odsekne mi

"Tak to máš smůlu já chci vědět pravdu. Moc dobře víš, že lži nesnáším!" řeknu mu naštvaně

"A co chceš jako slyšet?! Že má Ginny pravdu když říká, že tě miluju nebo co?!" výkřikne a já sebou cuknu a překvapeně se na něj podívám.

"Ty mně miluješ? Vždyť si říkal, že to je lež" řeknu nechápavě

"Lhal jsem" znovu odsekne a odvrátí ode mně pohled.