𝐊𝐨𝐥𝐞𝐣𝐧í 𝐩ř𝐚𝐭𝐞𝐥𝐬𝐭𝐯í❌ [NEDOKONČENO]

23. Obliviated

Už od rána hledám svoji sestřenku a pořád ji nemůžu najít. Původně jsem si s ní chtěla už včera promluvit o Blaiseovi, ale vůbec ji nemůžu najít. Hledala jsem ji u jezera ve všech společenských místnostech, knihovně, Astonomce, velké síni, Komnatě nejvyšší potřeby a už nevím kde dal hledat. Kdyby šla do Prasinek tak by nám to řekla, tím jsem se jistá asi tak jako je Ronald žrout. A to je pravda. Nakonec asi půjdu do společenky a počkám na ni. Asi chce být sama.

Pohled třetí osoby:

Zrovna šla Ari na astonomku, aby se mohla podívat na východ slunce. Tak moc si zvykla dívat se jak ráno vychází slunce a obloha mění barvy. V tu chvíli netušila, že tam je ještě někdo. Někdo s kým chtěla mluvit, zatím co on ji chtěl vymazat paměť. Když vyšla schody otočil se na ni a smutně se usmál.

"Ahoj" pozdravila ho a došla až k němu

"Ahoj" řekl smutně až skoro provinile

"Stalo se něco?" zeptala se ho a v uklidňujícím gestu mu položila ruku na rameno. Neodpověděl ji pouze zakýval hlavou, že ne.

"Už zase se mnou nemluvíš?" zeptala se ho smutně a on se na ni podíval.

"Ne, že bych tě ignoroval jen..." sklopil pohled a odmlčel se.

"Děje se něco?" ptala se ho už mírně vyděšeně.

"Dalo by se říct, že ne"odpověděl ji, ale nedíval se na ni. Možná kdyby to udělal viděl by v jejích očích strach, nechápavost, lítost, ale i lásku. Lásku k němu jak si před nedávnem uvědomila. To, ale on neví vědět a  nebude jeho vlastní chybou. Možná toho bude později litovat a možná taky ne.

"Mrzí mě to, opravdu moc, ale bude to tak lepší" řekl bez jediného pohledu na ni

"O čem to mluvíš?" nechápala, ale to by v tu chvíli nikdo

"Musíš zapomenout, promiň Ari" řekne a pozvedne hůlku. Ari po tváři steče slza a za ní hned další.

"Ne prosím" prosila ho, ale marně.

"Promiň"  řekl pevně, ale pořád nad svým rozhodnutím přemýšlel

"Ne  šeptla do ticha nového rána

"Obliviate" řekne a světlo z hůlky se přerýva se světlem slunce, které vychází z poza hor, aby osvítilo nebe a započalo nový den.

Pro někoho ten den začne hezky, pro jiného smutně a pro někoho nijak. Je to jen úhel pohledu a emoce, které ovlivňují každý den.

Ztrácející se vzpomínky zářily v světle nového dne, dokud úplně nezmizeli a záře kouzla pominula jako obloha, která začala modrat z oranžové, fialové a růžové.

Ne, že by ztratila všechny vzpomínky, pouze ty kde ji řekl co k ní cítí a ty jak ji ignoroval. Se vzpomínkami zmizela i její láska k němu. Ale kdo ví, co se stane a i to co je zapomenuté, se může vrátit.

Když z kouzla omdlela chytil ji a položil na zem. Naposledy se na ni podíval a odešel. Věděl, že pokud to  ostatní zjistí, budou naštvaní, ale takhle to bude lepší, říkal si.

Pohled Pansy:

Už jsou to dvě hodiny, co jsem vzdala hledání Ari a ona se ještě neobjevila. Nevím kde je, ale bylo by lepší kdyby se objevila dřív než se ostatní vzbudí. Myslím, že nejlepší bude když se projdu po hradě. Stavím se v kuchyni, ale ještě předtím se půjdu podívat na astonomku. Je to Arinino nejoblíbenější místo, tak tam možná bude. Už.