Lost Boys |FF One Direction cz|

-Go hard-

Nová kapitolka je tu! Bohužel kratší, ale důležitá, jelikož vás připraví na první opravdou, obří akci, která nás čeká v následující, extra dlouhé kapitole! :D Snad se těšíte! :3 

"Kdo je ksakru Olivia?!"  

Nijak neskrývám svě zmatení a touho po odpovědi. Ashton má oproti nám nemalý náskok, v rukávu dozajista schovává několik es a na jeho straně stojí spousty dalších aspektů, znesnadňujících náš úspěch. 

"Olivia je Ashtonova sestra, nebo spíš byla." Vydechne Niall a rukou si promne zátylek. "Ona je hlavní důvod, proč se Zayn a Ashton tolik nenávidí." Nechápavě se zamračím. "Mohl bys být prosím trochu konkrétnější?!" Zavrčím. "Pokud ti to ještě nedošlo, tak jsme kurva v prdeli!" Vykřiknu flustrovaně, až sebou Anna polekaně trhne, zatímco Niall se nervózně ošije. "Zayn potkal Olivii na nějaké akci a kdyby byl schopen lásky, řekl bych, že se do ní zamiloval. Jenže lidi jako on lásku neznají. Zayn je jen manipulativní bastard, který vždycky dostane to, co chce a on chtěl Olivii."  

Věnuje mi letmý, omluvný pohled plný lítosti. 

"Stačilo málo, aby se do něj zamilovala a pak už pro ní nebylo cesty ven. Ashton zuřil, Zayn mu ukradl sestru a když ji zákazal, aby se vídala se svojí rodinou, byla to poslední kapka. Ona poslechla, zatímco Irwinovic klan zuřil, ale nikdo s tím nemohl nic dělat. Omotal si ji kolem prstu a tahal za provázky jako loutkář, mohl si s ní dělat co chtěl. Všechny ty jeho návaly vzteku, týrání, omezování...nikdy se mu nevzepřela a pak, ze dne na den prostě zmizela. Slehla se po ní zem a nikdo ji už nikdy neviděl."  

Proč mi její příběh tolik připomíná ten můj? Proč s ní tolik soucítím?  

"Zabil ji?" Zašeptám. Odpovědí mi je Niallovo pokrčení ramenou. 

"To nikdo neví, ale jaká je pravděpodobnost, že by byl sám stále na živu, kdyby to udělal? Ashton by ho zničil, což se nestalo. Ne, myslím si, že ji konečně došlo, kdo Zayn skutečně je a utekla."  

Olivia. Dívka, která si podle všeho prošla vším tím, čím já. To její místo v Zaynově životě jsem zaujala, to jí jsem nahradila. Je tohle všechno skutečnost? Skutečně mě miluje, nebo jsem stejná, jako ona? Vidím v něm něco, co tam není, nechávám se jím ovládat, manipulovat se sebou? Mé myšlenky jsou jako v mlze, nesourodé, zmatené, zastřené.  

Váhavě zaklepu na dveře a čekám na odpověď, která přichází v zápětí. "Ahoj." Hlesne Louis. Anna mu volala, když jsem byla na cestě do Harryho bytu a všechno mu řekla.  

"Ahoj." Odpovím šeptem a protáhnu se mezerou mezi dveřmi do bytu. Shodím ze sebe kabát a zamířím rovnou do Harryho ložnice. Jakmile zpozoruje mou přítomnost, vymrští se do sedu, načež s bolestným zaúpěním klesne zpět do peřin. Unaveně se svalím na druhou polovinu postele a pohled upřu do stropu. Netuším, proč jsem šla právě za ním, zkrátka jsem neměla nikoho jiného.  

Anna byla stále v šoku, veškeré její jistoty o Luciině opatrnosti a zodpovědnosti se rozplynuly, mylná iluze, že je v pořádku zmizela a zbyla ji jen krutá realita, s kterou se nedokázala vypořádat. Niall ji odvezl domů a slíbil, že s ní zůstane tak dlouho, jak bude třeba. Sám na tom nebyl zrovna dakrát dobře, potřeboval odpočinek, stejně tak Louis, který celý den obskakoval Harryho.  

"Jak se cítíš?" Povytáhnu obočí. "Na to bych se měla ptát spíš já tebe, nemyslíš?" Otočím hlavu jeho směrem.  Neurčitě pokrčí rameny. "Tvoji kamarádku unesli a nech mě hádat, dáváš si to za vinu, takže se cítíš mizerně." Zamračím se a našpulím pusu. "Mám pravdu?" Zašklebí se. Protočím oči a přikývnu. "Je to má chyba." "Ne, to není." Odporuje. "Ale ano, je! Kdo ji poslal za Ashtonem?! Já! Tohle všechno je celé jen a pouze moje chbya, nikoho z vás jsem do toho neměla zatahovat!" Prudce vstanu z postele, ale v úniku mě zadrží jeho ruka, držící mě za zápěstí. "Kdybys to neudělala, polovina z nás už je dávno mrtvá." Namítne a uvolní svůj stisk. Sklopím hlavu a vlezu si zpět do postele. "Díky Harry." Hlesnu. "Není za co." Odvětí. 

"Nevím, co mám dělat." Zamumlám zoufale. "Jak to Ashton řekl? Že nemáš nic, co bys mu mohla dát?" Přikývnu. "V tom případě budeš muset něco takového sehnat." Zaymslím se, Harry má pravdu. "Například?" "Nevím, něco, co má pro něj velikou cenu."  

Můj mobil, položený na nočním stolku vedle Harryho postele výstražně zavybruje, oznamující příchozí zprávu. Natáhnu se pro něj a při pohledu na neznámé číslo se mírně zamračím.  

"Co se děje?" Zpozorní Harry. "Nejsem si jistá." Natáhnu k němu ruku s mobilem.  

"23:00 New Yorský hlavní přístav, molo 5. Deset kontejnerů, zboží za půl miliardy. Kontaktuj Harrise." Vzhlédne od mobilu, ve tváři nechápavý výraz.  

"Co to je?" Zacukají mi koutky. "Lucy, snaží se nám pomoct." Vydechnu a bez varování se vrhnu Harrymu do náruče. Rozeseměje se a omotá mi ruce kolem pasu. "Je na živu." Zašeptám a ucítím první slzy štěstí, stékající mi po tváři. "A dala nám přesně to, co potřebujeme." Odtáhnu se od Harryho a rychlostí blesku vyskočím z postele. "Zvládneš to tu sám? Budu potřebovat pomoc všech." Zavrtí hlavou. "Zapomeň, nikde zůstávat nebudu, jdu taky." Odhrne peřinu a spustí nohy na zem. Jsem ale rychlejší, během chvíle stojím u jeho strany postele a cpu ho zpátky pod deku. "Ty se ani nehneš z postele. Budu potřebovat zázemí, někoho kdo mi bude po ruce, takže zůstaneš tady. Řeknu Louisovi, aby ti obstaral potřebné věci, budeš naše technická podpora." Mrknu na něj a zamířím ke dveřím.  

Čas je naším nepřítelem, musíme jednat a to okamžitě. Můj pohled sklouzne na displej mobilu. Zbývá nám pouhých pět hodin. 

Copak má asi Ray za lubem? :O