-New start-

10.8K 697 28
                                    

Jedna kratší kapitolka na povzbuzení! Připravte se na blížící se extra dlouhou, mega zvratovou část, která přbyde do dvou dnů!!! :D

Vím, že se mé rozhodnutí setká s nepochopením mnohých a popravdě, ani já svojí volbu pořádně nechápu. Nepřemýšlela jsem nad tím, udělala jsem zkrátka to, co jsem považovala za správné, to co mi řeklo mé srdce.  

Mohl mi vrátit svobodu, ale stále si ponechával kus mě, aniž by to pravděpodobně tušil. Jeho zděšení, zmatený, nechápavý výraz ve tváři i bolest, zrcadlící se mu v očích, to všechno mi napovídalo, že jsem se rozhodla správně.  

"Proč?" Zašeptá zlomeně, už neskrývá svůj smutek.  

"Protože máš něco, co mi patří." Odvětím, aniž bych uhnula pohledem.  

"Já-nechápu." Mírně se zamračí.  

"Máš mé srdce Zayne a bez něj se žije jen těžko."  

Nevěřícně vydechne a váhá, má-li se přiblížit, ale nakonec zůstane stát několik kroků ode mě, jako by mě nechtěl vyděsit.  

"Nevím, jak bych ti ho mohl vrátit." Když spatří můj úsměv, znejistí.  

"Byla bych ráda, kdyby sis ho nechal, pokud o něj tedy stojíš." Pokrčím vyhýbavě rameny.  

Jeho reakce je okamžitá. 

Překoná vzdálenost, která nás rozděluje a sevře mě ve svém náručí. Zabořím mu ruce do vlasů a přitáhnu si ho blíž k sobě. Jeho rty jsou hladové, měkké a poddajné. Opět cítím známou vůni tabáku a drahé whisky, které v sobě očividně nemá zrovna málo. Cítím jeho ruce, omotávající se kolem mého pasu, tiskne si mě k hrudi a odmítá mě pustit. Odtáhnu se od něj, abych popadla dech a pohlédnu mu do očí. Tohle byl skutečný Zayn, můj Zayn, kterého jsem potřebovala a na kterém jsem byla nevyléčitelně závislá.  

Musela jsem od něj odejít, musela jsem zapomenout na minulost, abych mohla začít žít přítomností. On byl má přítomnost. Probudil uvnitř mě neukojitelnou touhou a byl jediný, kdo ji dokázal zkrotit.  

"Omlouvám se. Omlouvám se za všechno, je mi to tolik líto." Zašeptá a čelem se opře o to mé. Pevně semkne víčka, aby zabránil slzám dostat se na povrch, marně. "Nikdy si to nepřestanu vyčítat. Miluju tě Ray, každičký kousek tebe a udělám cokoli, abys mi odpustila." Uchopím jeho tvář do dlaní a zlehka přitisknu své rty na jeho. Není to vášnivý polibek plný touhy, ale vyjádření mých nevyslovených citů, způsob jak říci, že mu odpouštím. Opatrně zkousne můj spodní ret a jeho ruce sklouznou k mému zadečku, za který si mě přitáhne ještě blíž ke svému tělu. "Znamená na to, že mám ještě jednu šanci?" Zamumlá do mých rtů. "Máš, tak to tentokrát neposer." Hlesnu a koutky úst se mi zdvihnou v mírném úsměvu, který se vzápětí objeví i na jeho tváři. "Víckrát už ne." Slíbí a já jeho slovům věřím.  

"Vrátíš se dom-" Zarazí se a povzdechne. "Vrátíš se zpátky ke mně?" Zkusí to znovu. Zkousnu si spodní ret a zavrtím hlavou. "Ne. Dnes ne." Sklesle přikývne. "Chápu to. Půjdeš k rodičům?" Pousměji se. "Ne, chci být chvíli sama. Stalo se toho tolik a já...potřebuji si jen na chvíli odpočinout." Prudce zdvihne hlavu. "Počkej..." Zamumlá a svižnými kroky zamíří ke kožené pohovce uprostřed salonku, na které se povaluje jeho sportovní sako. Sáhne do jedné kapsy a vyloví svazek klíčů, který mi vtiskne do ruky. "Vím, že nemám nárok tě o cokoli žádat, přesto to udělám, protože se o tebe bojím." Hřbetem ruky mě pohladí po tváři a nevědomky se pousměje. "Prosím, zůstaň v mém bytě v centru. Slibuji, že mě neuvidíš do té chvíle, než budeš sama chtít. Chci mít jen jistotu, že jsi v bezpečí." Váhám. "Žádný Liam ani jiný způsob, jak mě špehovat?" Povytáhnu obočí. "Žádný Liam, už nikdy." Přikývnu. "Dobrá." Souhlasím. 

Tohle je pro Rayn nová začátek, ale začátek čeho? Jste rádi, že se vrátila k Zaynovi? :O 

Lost Boys |FF One Direction cz|Kde žijí příběhy. Začni objevovat