Lost Boys |FF One Direction cz|

-Your body, your heart, your soul-

Kdo jsou nejlepší čtenáři??? :O No přece vy!!! Votes i přečtení přibývají neskutečnou rychlostí a povedlo se vám dostat LB na 9. místo v teen Fiction a na 16. v FF!!! Moc vám děkuju a doufám, že jste se na kapitolku těšili a užijete si ji!!! :D :)

Když zavřu oči, vidím Annin prázdný pohled, propadlé tváře a zoufalství, zrcadlící se v jejích očích. Hodiny hlásí půlnoc, ale mé myšlenky mi nedovolují usnout, ačkoli se o to usilovně snažím.  

Přetočím se na druhý bok a zachumlám se do peřiny, která je cítit po Zaynově drahé kolínské. Nakrčím nos a přikrývku ze sebe vztekle strhnu. Nesnáším ten pocit bezmoci.  

Spustím bosé nohy na chladnou, dřevěnou podlahu a rozhlédnu se po prázdné ložnici. Zayn zůstal v klubu a Liam byl pravděpodobně s ním. Poté co mě přivezl domů a předal do péče Angely, opět nasedl do auta a beze slova odjel.  

Vstanu a sáhnu po bílém svetříku, povalujícím se na druhé polovině postele. Přetáhnu si ho přes hlavu a zamířím ke dveřím ložnice. Mé kroky vedou do přízemí a následně do kuchyně, mým cílem je lednice. Probírání se jejím obsahem mi zabere několik minut, nakonec sáhnu po kyblíku karamelové zmrzliny a se lžící usednu na vysokou židličku u kuchyňského pultu.  

"Půlnoční svačinka?" Neotočím se za jeho hlasem, poznám ho i tak. Polknu obří sousto zmrzliny a nadechnu se k odpovědi. "Nemůžu spát." Objasním a nacpu si do pusy další lžící karamelového zázraku. "Jsi v pořádku?" Vzhlédnu a setkám se s jeho pohledem. Stojí na druhé straně pultu a opírá se o jeho mramorovou desku, naklánějící se mým směrem. "Proč bych neměla být?" Povytáhne obočí a zkousne si spodní ret. Na sobě má jen šedivé tepláky a blond vlasy mu trčí do všech stran, na rozdíl ode mě ještě před chvílí pravděpodobně spal. "Nech to být." Pousměje se a sáhne po lžíci, zabodnuté v mé zmrzlině. Nežádá o svolení a ukořistí si nemalý kus. "Jo, klidně si vezmi." Zamručím a rukou si podepřu bradu. "Promiň." Ušklíbne se a vrátí mi lžíci. Pokrčím rameny, z neznámého důvodu mě chuť na jídlo už přešla. V hlavě mám jen Annu. Slíbila jsem ji pomoc, ale nejsem schopná svůj slib dodržet. Nebo možná ano?  

"Nialle?" "Yeap baby?" Zaváhám, ale v duchu se okřiknu. Není jiné cesty, nesmím se rozmýšlet, risk je zisk. "Mohla bych tě o něco poprosit?" Zamračí se, ale přikývne. "Potřebuji, abys prodal moje auto." Zašeptám naléhavě. "Proč?" Nechápe. "Peníze ti nepomůžou." Dodá a odpovědí je mu mé pokývnutí hlavou. "Mě možná ne, ale někomu jinému ano." Namítnu a jeho tvář se rozjasní. "Máš na mysli Annu?" Dojde mu. "Ano." Souhlasím a modlím se, aby mě neodmítl. "Jestli se to dozví Zayn..." Nechá větu vyznít do ztracena. Oba moc dobře víme, co by se stalo.  

Ještě není vyhráno, ale pro Annu tu ještě stále je naděje. Jen díky tomuto vědomí se mi podaří usnout. 

Krev. Mé noční můry jsou ji plné a jsem to já, kvůli komu byla prolita. Budím se s výkřikem, deroucím se z mých úst. Lapám po dechu a snažím se rozdýchat až příliš živé představy nejrůznějších způsobů mé smrti. Složím tvář do dlaní a stále dokola si opakuji, že to byl jen sen. Sen, který se až příliš snadno může stát skutečností. Padnu zpět do peřin, ale už se nepokouším usnout, děsí mě pomyšlení na to, co by se mi mohlo zdát tentokrát. Otočím se na bok a můj pohled upoutá svazek klíčů a podlouhlá obálka, ležící na nočním stolku. Váhavě se pro ně natáhnu a sáhnu do obálky. Společně s dvakrát přeloženým papírem vytáhnu ven zlatou kreditku, vedenou na mé jméno. Na přiloženém papíru najdu pětimístné číslo, pin od kreditky, ale vysvětlení původu klíčů se mi nedostane.  

"Angelo?" Vejdu do kuchyně jen v tílku a kalhotkách, ignorující onen fakt, že po domě se potloukají desítky ozbrojených Hispánců, kteří by mě podle Harryho slov chtěli do jednoho ošukat. "Děje se něco slečno?" Vzhlédne od prkénka, na kterém porcuje lososa. "Nevíte od čeho jsou?" Hodím na kuchyňský pult objemný svazek klíčů, skrývající své zmatení. "Tenhle bude od hlavní brány, tenhle od domu, ten veliký od garáže a tenhle od podniku Jakyll&Hyde..." Vyjmenovává Angela a pozorným pohledem zkoumá svazek. "...tenhle je od pánova letního sídla a ten vedle od bytu v centru města." Překvapeně zamrkám. "Od klubu? Bytu a letního sídla? Nepatří ty klíče náhodou Zaynovi?" Zamračím se a Angela rázně zakroutí hlavou. "Pán má své klíče vždy u sebe, tyhle budou vaše." Opraví mě. "Moje?" Nadzvednu pochybovačně obočí. "Samozřejmě, jak jinak by jste se dostala domů?" Povzdechnu, copak je opravdu tak nechápavá, zaslepená Zaynovým neodolatelným kouzlem? "Já tu nejsem doma Angelo, nejsem Zaynův host, ale jeho vězeň, jeho majetek. Proč by mi dával klíče? Abych se tu mohla volně pohybovat?! To asi těžko!" Zvýším nepatrně hlas. "Tak to není slečno. Tohle je váš nový domov, jen si na něj musíte zvyknout." Nemá cenu ji cokoli vysvětlovat, popadnu klíče a zamířím zpět do ložnice. "A co snídaně slečno?" Křikne za mnou Angela. "Vrátím se!" Odbydu ji a pokračuji ve své cestě. 

Hlasité basy otřásají podlahou a hluboký hlas vyřvává vulgární text nesmyslného songu. Zarazím se uprostřed chodby a nejistě pohlédnu na zavřené dveře, zpoza kterých se hluk ozývá. Ovládne mě zvědavost, nesměle vezmu za kliku a vkročím do místnosti. Ocitám se v prostorné, plně vybavené tělocvičně, kterou obsadil Liam.  

Veškerá jeho pozornost je soustředěna na boxovací pytel, otřásající se pod jeho přesnými údery. Nahá hruď se mu zdvíhá v krátkých, rychlých intervalech a leskne se potem. Vlhké vlasy má neupravené a na tvářích má několika denní strniště. Všechny svaly v jeho těle jsou napjaté a dostávají pořádně zabrat. Za jiných okolností bych na něj dokázala zírat klidně celý den a neubránila se představám jeho doteků na své pokožce, ale tohle bylo jiné. Možná byl pekelně sexy a každý jeho úder ve mně vyvolával stále silnější touhu po něm, ale byl to násilník, vrah a arogantní kretén k tomu. Otočím se na patě a mířím ke dveřím.  

Hudba v polovině skladby utichne. Nechápavě se ohlédnu.  

"Neměla by ses tu procházet takhle. Zaynovi muži nemají zrovna silné sebeovládání." Sundává si boxovací rukavice a bez většího zájmu je odhazuje na žíněnku. Protočím oči a pokračuji v cestě. "V čem je rozdíl, jestli mám dělat kurvu jednomu, nebo všem?" Zavrčím a sáhnu po klice dveří, ale je rychlejší. Jeho ruka přirazí dveře a zabrání mi tím v odchodu. Strnu a otočím se k němu čelem. Jednou rukou se stále opírá o rám dveří, sklánějící se nade mnou, zatímco tou druhou uchopí moji bradu, nutící mě dívat se mu do očí. "Kde je tvůj problém sweetheart? Každá jiná by dala cokoli, jen aby mohla být na tvém místě. Máš všechno, Zaynovu pozornost, jeho prachy..." Spustí ruku, kterou se lehce dotýká mé tváře a vytrhne mi z ruky kreditní kartu, mávající mi s ní před obličejem. "...získala jsi vstupenku do ráje a přesto si stěžuješ." Zatnu zuby. "Omlouvám se, že jsem nevděčná kurva, která si neváží toho, že je zavřená jako zvíře v domě, z kterého se nesmím hnout a mám onu výsadu, být znásilňována kdykoli si veliký pan Malik potřebuje nutně zašukat! Jestli sis mě představoval jinak, běž si stěžovat Zaynovi, aby mě vyměnil!" Protočí oči. "Nechci si na nic stěžovat." Uchechtnu se. "Jděte už všichni do pr..."  

Jeho rty se přisají k mým. Nenaléhá, jako Zayn, nenutí mě, nedoráží. Je neuvěřitelně jemný, opatrný a přesto nekompromisní. To on je tu pánem a dává to jasně najevo. Jeho ruce spočinou na mém zadečku a když nic nenamítám, vyhoupne si mě do náruče. Omotám mu nohy kolem pasu a přitisknu se k jeho nahé hrudi. Lehce zkousne můj spodním ret a jazykem vpluje do mých úst. Rukou mu zajedu do vlhkých vlasů a přitáhnu si ho blíž k sobě. Jeho polibky sklouznou k mému krku a postupují stále níž.  

"To si říkáš kamarád?" Vydechnu omámeně. Zdvihne hlavu a pohlédne mi do očí. Na tváři mu pohrává provokativní úsměv. "Nejsem Zaynův kamarád, ale jeho společník, to je rozdíl. Nikdo mi nezakázal šukat jeho holku a to je přesně to, co teď udělám." Povytáhnu obočí. "Ne, dokud se neosprchuješ, smrdíš." Obrátí oči v sloup. "Fajn, ale ty jdeš se mnou."  

Cítím jeho doteky a nejsem schopná se jich nabažit. Není v tom žádný cit, jen čirá touha, vzrušení, které proudí celým mým tělem a nedovoluje mi přestat. Svět kolem mě mizí, zůstává jen on.  

Jako by se mu vysmíval. V jeho ložnici, v jeho posteli, s jeho holkou.  

Jeho mokré tělo mě tiskne k matraci, jsem v jeho moci, ale nebráním se mu, vítám ho ve svém tělem a chci stále víc a víc. Slyším své vlastní výkřiky, způsobené rozkoší a je mi úplně jedno, kdo to uslyší. Všechno je mi jedno.  

                                                                *** 

Leží vedle mě, ruce má za hlavou a svůj pohled upírá do stropu, na tváři spokojený úsměv.  

"Proč mi dal ty klíče?"  

Otočí ke mně hlavu. "Nic nechápeš, hm?" Prudce se posadí a vyhoupne se na mě. Jednou rukou se podpírá, aby mě nezalehl celou vahou a druhou mě lehce hladí po tváři. "Nechce tě jen vlastnit." Nakloní se ke mně a lehce mi zkousne ušní lalůček, což ve mně vyvolá další vlnu vzrušení. Parchant. "Chce tě skutečně mít, tvé tělo, tvé srdce i tvoji duši." Nechápu to a on to moc dobře ví. Jen se ušklíbne a vzápětí sebou polekaně trhne... 

:O já vím, jsem strašná, příšerná! Ale to bych nebyla já, abych to takhle neusekla :D taakže, copak asi Liamka tak vyděsilo?? :O a jak bylo myšleno, že Zayn chce její tělo, duši i srdce?? :O