-Sold-

20.6K 969 7
                                    

Hi everyone! Předchozí kapitola měla snad úspěch, tedy, čísla to říkají :D proto jsem se rozhodla vá hned po ránu zveřejnit druhou kapitolu! Snad se bude líbit :) Vím, že zatím je to nic moc, ale už brzy se vrhneme do děje a snad si potom budete příběh užívat :) HOPE YOU LIKE IT! :3

Domů se vracím až za svítání. 

Cítím únavu a mé vzpomínky na noc jsou mlhavé. Bolest hlavy mi nedovoluje jasně uvažovat, ale jinak jsme více méně v pořádku. Nikdy nechodím domů opilá, kdyby rodiče zjistili, co dělám po nocích, v tom lepším případě by mě vydědili.  

Potichu odemknu vchodové dveře a vstoupím do vyhřáté haly. Svléknu si kabátek, pověsím ho na věšák a zamířím rovnou do svého pokoje, těšící se na teplou koupel a svoji milovanou postel, ve které hodlám strávit celé dopoledne.  

"...a myslím, že bychom se mohli dohodnout." Zarazím se uprostřed chodby a pohlédnu do tváře svému otci, který ve společnosti jakéhosi muže právě vychází ze společenské místnosti. Zpozoruje moji přítomnost a zastaví se, stejně tak jeho společník.  

"Rylance? Kde jsi celou noc byla?!" Zamračí se, požadující vysvětlení. "Um...spala jsem u Anny." Odpovím pohotově. Změří si mě podezřívavým pohledem, ale nakonec jen přikývne a pokračuje v cestě ke své pracovně.  

"Jak už jsem se zmiňoval pane Maliku..." Cítím na sobě jeho upřený pohled. Koutky úst má zdvižené v mírném úsměvu, ale není to vřelý, přátelský úsměv. Je chladný, povýšený, děsivý. Nepatrně se zachvěji a raději sklopím zrak k zemi. "...jistě existuje něco, co bych vám mohl za vaši výpomoc poskytnou." Bez otálení zamířím k širokému schodišti, vedoucímu do patra a urychleně vklouznu do své ložnice, ve které se pro jistotu zamknu, špatný pocit mě ale i nadále neopouští. Jako bych toho muže znala. 

Temné oči, prázdný, hladový pohled a tvář bez emocí. Už jsem se s ním setkala, vím to, cítím to. A pak mi to dojde.  

Jeho přítomnost se pro mě stala samozřejmostí, proto jsem ho nebrala na vědomí. Majitel nočního klubu Jakyll&Hyde, Zayn Malik. Každý pátek chodil do klubu, objednal si na baru pití a zmizel ve V.I.P. sekci, dávající tím všem okolo jasně najevo, že jsou pod jeh úroveň a nehodlá s nimi proto pobývat v jedné místnosti déle, než je třeba.  

Jeho přítomnost zde, v našem domě, ve mně vyvolala mnoho pochybností a otázek, například, proč přišel? Obchody pana Malika a mého otce se rozcházely snad ve všech směrech. Zayn byl mladý, úspěšný podnikatel, který se nebál riskovat a proslýchalo se, že jeho zájmy se až příliš často dostávají do rozporů se zákony naší země, což jsem po své včerejší zkušenosti mohla potvrdit, zatímco můj otec vedl stabilní podnik s dlouholetou tradicí a do věcí, kterými se zabývá pan Malik, by se nikdy nezapletl. Nebo snad ano? 

Potichu vklouznu na chodbu a bosa cupitám ke schodišti, které neslyšně seběhnu do haly, kde se na okamžik zastavím a naslouchám. Dům se utápí v tichu, matka ještě spí a nikdo jiný v domě prozatím není, personál dorazí až kolem osmé hodiny, aby uklidil domů a připravil snídani. Za normálních okolností by otec touhle dobou také ještě spal, o to větší je má zvědavost a touha zjistit, o co tu sakra jde? Po špičkách se připlížím k dvoukřídlým, posuvným dveřím otcovi kanceláře a škvírkou nahlédnu dovnitř. 

"...oba moc dobře víme, jak bídně na tom jste." Zaslechnu Malikův hlas a nemám nejmenší tušení, o čem je řeč. Otcova firma přeci prosperuje, stejně jako když ji vedl můj dědeček. "Vím, proto jste přeci tady." Přikývne můj otec, sedící za mohutným, mahagonovým stolem a mě neunikne zoufalý výraz v jeho tváři. "Měl bych pro vás nabídku..." Začne otec, ale je přerušen. "Vaše nabídka mě nezajímá, mám své vlastní podmínky, ohledně naší spolupráce a jsou jediné, na které jsem ochoten přistoupit." Chvíli tíživého ticha prolomí až otcův hlas. "Dobrá, jaké jsou vaše podmínky?" Povzdechne neochotně. Je zahnaný do kouta a já nemám sebemenší ponětí, jak špatně na tom naše rodina je. "Přiznejme si na rovinu, že není nic, co by jste mi mohl dát, tedy až na jednu výjimku." "Jakou výjimku?" "Vaši dceru."  

Pravidelný tlukot mého srdce na okamžik zaškobrtne, načež začne poplašné bít, jako by se snažilo vyskočit z mé hrudi ven. "Vy jste se snad zbláznil?!" Rozkřikne se můj otec, ale jeho pohoršení a vztek nemají dlouhého trvání. "Myslíte?" Ušklíbne se Malik. "Je mi líto, ale nemohu s vámi souhlasit. Podívejme se na události, které vám přinese následující týden. Hodnota vašich akcií a cenných papírů klesne hluboce pod cenu a i když je prodáte, nezískáte dost na to, aby jste zachránil svůj majetek. Nejprve vám zabaví jachtu, potom letní sídlo a nakonec i váš nádherný dům. Firma zkrachuje, budete na mizině a co je hlavní, nikdo vám nepomůže." Varovný tón jeho hlasu opět rozechvěje mé tělo, budí ve mně strach a respekt, který si nezaslouží.  

"Takže, jak se dohodneme?" Povytáhne Malik obočí a já až do poslední chvíle nevěřím v to, že by byl otec něčeho takového schopen. 

Bezhlavě pobíhám po svém pokoji a cpu do své cestovní tašky vše, co mi přijde do ruky. Nevím, kolik času mi zbývá, ani si nejsem jistá, jestli se mi tohle celé jen nezdá. Snažím se zadržet slzy a bojuji se zapínáním tašky, které se mi nakonec podvolí. Popadnu svoji kabelku a zamířím do přízemí domu, snažící se dělat co nejmenší hluk. Prodal mě, můj vlastní otec mě prodal za blbých třicet milionů dolarů, které by měli postavit na nohy naši krachující firmu. 

Tašku hodím do zavazadlového prostoru auta a usednu za volant. Otočím klíčkem v zapalování a zařadím rychlost. Slyším křupání štěrku a kvílení brzd, auto sebou prudce trhne a dá se do pohybu. Tíživý pocit na hrudi zmizí až poté, co překonám hranici našich pozemků a zařadím se do provozu, který je i takhle brzy po ránu hustý. Mířím na opačný konec New Yorku, kde v jedné z pochybných čtvrtí, kam bych za jiných okolností v žádném případě nevkročila, bydlí Anna a doufám v to, že u ní najdu pomoc, kterou mi po včerejší noci rozhodně dluží. 

Lost Boys |FF One Direction cz|Kde žijí příběhy. Začni objevovat