The Game Begins

34.

Ucítila jsem, jak si mě Joker přitáhl za pas k sobě. Probralo mě to. Ležela jsem mu hlavou na hrudi a tiskla se k němu. On si mě jednou rukou přidržoval za pas. Ještě spinkal. Hlavu měl opřenou o čelo postele a vlasy rozházené úplně všude. Jemně jsem ho políbila na prsní sval. Zůstal mu tam černý otisk od mojí rtěnky. Jen jsem se usmála a otočila se opatrně na břicho, takže jsem ležela kousek od něj. Uviděla jsem, jak se pomaličku otevřely dveře. Stál v nich Rex. Jen jsem se na něj usmála. On se otočil na podpatku a rychle odešel.

Podruhé mě probudilo jemné přejíždění prstů po mých zádech. Pak se přidala celá dlaň. Tiše jsem zavrněla. V tu chvíli už ležel u mě. Cítila jsem jeho dech na krku. Nahl se k mému uchu a zašeptal:
,,Dobré ráno."

Spokojeně jsem broukla nazpátek. Tiše se zasmál. Vzal jeden pramínek mých vlasů a začal si s ním jemně hrát. V tu chvíli jsem vážně nevěřila, že vedle mě leží opravdu Joker. Otočil si mě za rameno čelem k sobě a řekl:
,,Neproležíš celý den. Tak dělej. Vstávat."

Já:
,,Hmm... Ještě chvíli."

Hezky jsem se na něj usmála, nevinně zamrkala a jemně jsem ho políbila. On se odtáhl a dodal:
,,Tohle na mě ale už neplatí."

Zamračila jsem se. Pobavilo ho to a pokračoval:
,,Už si na tebe dávam pozor."

Jen jsem pokrčila rameny. Joker se posadil a pořád se držel svého:
,,Tak dělej, vstáváme."

Já:
,,Ale proč?"

Joker:
,,Protože mám schůzku a nemá mi kdo udělat snídani."

Já:
,,Rex ti ji udělá. Tak můžeš vstát a já můžu ještě v klidu ležet."

Joker jen protočil oči a vstal z postele. Oblékl se a už byl na odchodu. Převalila jsem se zpátky na břicho a zastavila ho:
,,Na něco si zapomněl."

Joker:
,,Já myslím, že mám všechno."

Rovnou jsem po něm hodila polštář. Jen se uchechtl, hodil mi ho zpátky a zmizel za dveřmi. V pokoji nastalo hrobové ticho. Ještě chvíli jsem se tam jen tak válela, ale pak už jsem se odebrala do sprchy.

***

Čekání na Jokera bylo strašně zdlouhavé. Otočila jsem se na hodiny a zjistila, že uběhla teprve hodina a půl od toho, co jsem vstala. Bože! Opřela jsem si hlavu o ruku a zavolala:
,,Rexi?!"

Ve vteřině stál ve dveřích. Šel ke mně a řekl:
,,Ano?"

Já:
,,Potřebuju vymyslet nějakou zábavu, protože jinak se tady asi unudim k smrti."

Rex:
,,Wow, holka tak to ti asi zrovna já nepomůžu. Ale můžete se porozhlídnout po domě, jestli vás něco nezaujme."

Já:
,,To je ono! Vždyť ani nevím, jak náš dům vypadá. Znám jen svůj pokoj a chodbu."

Vystartovala jsem ze židle a hnala se chodbou. Za sebou jsem uslyšela hlas Rexe:
,,Nechcete provést?!"

Já:
,,Ne! Já sama! Když se ztratím, tak zakřičím."

Proháněla jsem se chodbami jako vichřice. Během chvíle jsem měla prošlý celý dům včetně zahrady. Jen dvoje dveře byly zamčené. Usoudila jsem, že to bude Jokerův pokoj a asi pracovna. Zbývala mi poslední místnost. Zapadlé dveře na druhém konci chodby ve stejném patře jako můj pokoj. Otevřela jsem dveře a přede mnou se objevila místnost plná zbraní. Byly rozdělené na různé sekce. Jedna byla očividně věnovaná mně, protože v ní bylo všechno temně černé. Potěžkala jsem si a zkusila snad všechno, co tam bylo. Přepadla mě chuť něco si zabít.

Běžela jsem do svého pokoje, oblékla jsem se, nalíčila, učesala a letěla jsem zpátky. Ozbrojila jsem se od hlavy k patě. Tiše jsem se plížila po chodbách, aby mě nikdo neslyšel. Nakonec jsem tiše zavřela vchodové dveře a vydala se na ulici.

Jen tak jsem si vykračovala po chodníku, když tu najednou na mě někdo křikl:
,,Blacková?!"

Otočila jsem se s nechutí v hlase:
,,Co chceš?"

Uviděla jsem za sebou stát dívku. Byla o něco málo starší než já. Bílou kůži, dva blonďaté culíky, výrazné stíny a rudou rtěnku. Pozvedla jsem jedno obočí a zdvořile se zeptala:
,,Potřebuješ něco?"

Přiblížila se ke mně a řekla:
,,Necháš Jokera na pokoji, jasný?!"

Já:
,,A proč jako?"

Ona:
,,Nebo tě zabiju. Máš čas do zítra. Sbal si věci a vypadni od něj."

Já:
,,Hmm... Ne?"

Přitiskla mě na stěnu domu a přiložila mi pistol ke spánku. Povzdechla jsem si a znuděně dodala:
,,Tak dělej, zmáčkni to."

Ona:
,,Ale já tě nechci zabít. Zatím, vypadáš jako fajn holka. Ale jestli nenecháš mýho Jokera na pokoji, tak se nebudu zdráhat tě odstřelit."

Já:
,,Tvýho? O tom mi nic neřekl. Ale včera večer to nevypadalo, že bys mu zcházela."

Zákeřně jsem se usmála a pak jsem zavrčela:
,,Co si vůbec zač?!"

Ona:
,,Jsem Harley Quinn."

Já:
,,To jméno je mi povědomý. Dej mi chvilku. Hmm... Mám pocit, že už jsme se někde viděly."

Harley:
,,Já ne."

Já:
,,Dobře, Harley, ty si očividně neuvědomuješ kolik už lidí my tímhle způsobem vyhrožovalo, hm? Takže tu bouchačku můžeš dát dolů. Ta už mě fakt nerozhodí."

Harley:
,,Jasně, dám ji dolu a ty mi zdrhneš."

Já:
,,Hele, poslouchej, i kdybych zdrhla, pořád máš tu bouchačku, kterou mě můžeš oddělat. Vypadáš jako v pohodě holka, tak věřím, že se domluvíme v klidu, bez násilí."

Harley:
,,Fajn."

Zatrčila si pistol zpátky do pouzdra. Chyba...