The Game Begins

33.

Byla jsem na sebe pyšná. Tak krásná tetování. Nejvíc se mi líbil nápis na hřbetu pravé ruky. Don't dare you play with fire. To fire bylo škrtnuté a vedle toho bylo jiným písmem Me. Ale i ta ostatní byla nádherná. Měla zakrýt tu nesčetnost jizev na mém těle. Ale ne ty největší. Ty co nejvíc bolely. Ty co se nejdéle hojily. Ty byly moje pýcha. Byla jsem na ně hrdá. Moje tělo bylo najednou jako dokončené mistrovské dílo. O tom, co se mi dělo v hlavě se to říct nedá.

Thorn si užívala na světle a Annika kolem závistivě obcházela. Začaly se rvát. Thorn měla na vrch. Dostala ji na lopatky. Už, už ji chtěla zabít. Neudělala to. Slitovala se:
,,Hele, Anniko. Seš fajn holka. Nechci tě zabíjet. Ale musíš si uvědomit, že s Jokerem nemáš šanci. Zabil by nás obě, kdyby ses v jeho blízkosti dostala na světlo. Proto prosím, abys mě poslouchala."

Annika:
,,Fajn. Jak to teda hodláš řešit, když s ním žijeme?!"

Thorn:
,,Já nevím. Před Rexem můžeš vystupovat ty. Ale před Jokerem musím já."

Annika:
,,Ale budeme chodit za Brucem."

Thorn:
,,To není dobrý nápad."

Annika:
,,Fajn, tak nechám Jokera, aby nás zabil obě."

Thorn:
,,Dobře... Ale když řeknu, že musíme zpátky, tak mě poslechneš."

Annika:
,,Dobře."

Thorn:
,,Jsem ráda, že jsme se v klidu dohodly, vzhledem k tomu, že tady spolu budeme muset ještě dlouho vydržet."

Thorn se vrátila do světla. Annika si sedla na kraj a pozorovala.

Ani jsem nezaregistrovala, že jsme zastavili. Rex stál vedle mě v otevřených dveří od auta. Odkašlal si a řekl:
,,Budete tady sedět ještě hodně dlouho."

Já:
,,Co? Ne. Jen jsem se zamyslela."

Odešla jsem do pokoje. Cítila jsem se báječně. Mooooc dobře. Krásná. Ne. Nádherná. Dokonalá.

Potřebovala jsem sprchu. Byl už skoro večer. Strávili jsme celý den venku. Rychle jsem se umyla a vběhla jsem do šatníku. Nalíčila jsem se znovu, učesala jsem se a propadla hledání oblečení. Vzala jsem si černé kalhoty, černou uplou halenku, černé motorkářské rukavice a stříbrný řetěz na kalhoty. Ale ještě to něco chtělo. A v tu chvíli mě do očí praštil fialový kabát. Byl stejný jako ten Jokerův, ale měl dámský střih. Vzala jsem ho a pořádně si ho prohlédla. Opatrně jsem si ho oblékla. Vyšla jsem do pokoje. Ještě jsem si jednou musela pro dobrý pocit rozčesat teď už černé vlasy. Do očí mě praštil kožený obojek se stříbrnou rolničkou. Připla jsem si ho na krk a začala jsem se prohlížet v zrcadle. Byla jsem najednou tak... Jiná. Líbilo se mi to moje nové já.

Až po chvíli jsem si všimla Jokera zírajícího na mě ze dveří. Zíral na mě mnohem zaujatěji, než na krvácející mrtvolu. Tiše se přikradl ke mně. Ztuhla jsem, když se jeho ruce ovinuly kolem mého těla. Byly tak ledové. Ucítila jsem jeho dech na krku. Vyrovnaný a sebejistý. Sledovala jsem ho v zrcadle. On pozoroval se zaujetím moje tělo. Pak se mi v zrcadle podíval do očí. Usmál se. Olízl si spodní ret a pronesl:
,,Jsi opravdu..."

Chvilku hledal to správné slovo a pak z něj vypadlo:
,,Nádherná."

Usmála jsem se a samozřejmě, jak bylo mým zvykem, jsem zčervenala. Pobavilo ho to. Natiskl se ke mně a zašeptal:
,,Taky se ke mně doneslo, že sis taky nechala udělat tetování."

Broukla jsem na souhlas. Odhrnul mi vlasy a políbil mě na krk. Zachvěla jsem se a přivřela jsem oči. Ještě jednou se jeho rty mihly po mém krku a pak řekl:
,,Tak ukaž."

Usmála jsem se a pošťouchla jsem ho:
,,Tak si je najdi."

Jeden koutek úst se mu zdvihl. Otočil si mě k sobě. Projel mě pohledem od zdola nahoru. Nevynechal jediný detail. To on nikdy. Dívala jsem se mu pořád do očí a když si mě tak pozorně prohlížel, musela jsem se usmívat. Zacinkal na rolničku na mém krku a řekl:
,,Tohle se mi moc líbí."

Trošku jsem sebou cukla, když si mě k sobě přitáhl za krk. Naše rty byly od sebe jen kousek. Trvalo to věčnost. Tolikrát jsem se stihla nadechnout a tolikrát jsem cítila jeho výdechy odrážející se od mých tváří. Chtěla jsem ho políbit. Moc. Ale i tak jsem čekala, až tuhle hranici překročí on. Pořád jsem čekala. Bylo vidět, že mu hlavou proudí spoustu myšlenek. Nadechl se. Už, už jsem se nahýbala k němu. On se jen usmál a šeptl:
,,Rád si hraju s ohněm."

Vtom spočinuly jeho rty na těch mých. Konečně. Tohle mi tolik chybělo. Když jsem mu omotala ruce kolem krku, všimla jsem si, že už nemám rukavice. Vlastně ani jeden z nás. Během chvíle jsem si stačila uvědomit, že už toho na sobě nemám tolik, co jsem měla ještě před minutkou.  Netrvalo dlouho a začala jsem z něj rvát oblečení a kousat ho do rtů. Zaryla jsem mu nehty do ramen, když mě začal líbat na krku. Občas si neodpustil mě do něj kousnout. Hlasitě oddechoval. Pod jeho polibky se mi podlamovala kolena. Chytl mě pod zadkem a já si na něj vyskočila. Opět jsem se věnovala jeho rtům...