Lost Boys |FF One Direction cz|

-Why? I don't know-

Usmívá se, do tváře se ji vrátila brva a přestože je podvyživená a hnisavé vpichy po injekčních stříkačkách ještě úplně nezmizely, je na tom mnohem lépe, než když jsem ji viděla na posledy. Do těla se ji vracel život a nebyly to drogy, kdo jí ho vléval do žil, ale naděje.  

"Mám pro tebe pár zajímavých informací, dáš si něco?" Nabídne mi se zářivým úsměvem a já jen oněměle přikývnu. Pospíchá k lednici, z které vytáhne krabici džusu. "Jiný nemám, promiň." Podává mi sklenici plnou oranžové tekutiny s příchutí pomeranče. "To je v pořádku." Pousměji se a posadím se na pohovku. "Tak jo, budeš na mě pyšná, až ti řeknu, co jsem zjistila." Zazubí se a zprudka dosedne vedle mě.  

"Od začátku jsi měla pravdu. Zátahy na Zaynovo skladiště nejsou náhodně, policajti mají svého stálého informátora. Je to jeden z jejich lidí, agent z FBI." Zalapám po dechu. "Cože?! Ale jak-?" "Nějak se mu podařilo dostat se mezi Zaynovi lidi." Zamračím se. "Jak ho najdeme? Může to být kdokoli! Někdo z ochranky, dealerů na ulici, hlídači ze skladišť, chlápci, které si Zayn najímá na špinavou práci-to jsou stovky lidí!" Ušklíbne se. "Neztrácej hlavu Ray, nic ještě není ztraceno. Musíme být jen trpělivé a především ostražité. Nikdo není dokonalý, udělá chybu, osudný přešlap, kterým se nakonec sám prozradí." Povytáhnu obočí. "Jak jsi na to přišla?" Pokrčí vyhýbavě rameny. "Louis to říkal." Povytáhnu obočí. "Louis?" Plaše se pousměje a přikývne. "Páni." Vydechnu a úsměv ji opětuju. "Trávíte spolu čas?" Zamračí se. "To ne, jen se občas stavím v baru a probíráme jisté věci." "Jaké jisté věci?" Povzdechne. "Většinou tebe." Už otvírám pusu k další otázce, ale zadrží mě chrastění klíčů. 

"Jsem do-Ray?" Vyjekne Lucy překvapeně a pospíchá mě obejmout. "Co tu děláš? A kde máš hlídacího psa?" Nasadím nechápavý výraz. "Myslíš Liama?" Hádám. "Jo, přesně toho." Přikývne. "On už mě nehlídá." Oznámím. "Nikdo mě už nehlídá." Čekám, až jim dojde význam mých slov, což se během chvíle skutečně stane. "To je úžasný!" Vypískne Anna a skočí mi kolem krku. "Jak se to stalo?" Nechápe Lucy. "Na tom nezáleží." Věnuji ji pohled, který jasně říká, ať to nechá být a vtáhnu ji do skupinového objetí.  

"Tohle není konec, že ne?" Ujišťuje se Lucy. "Konec čeho?" Nechápu. "Však víš, našeho přátelství, našich plánů." Usměji se a zavrtím hlavou. "Ne, tohle není konec, ale začátek. To, co se mi stalo, to, čím jsem si prošla, mě změnilo. Nemůžu se vrátit domů, dělat, že je všechno v pořádku a žít dál svým starým životem. Tohle je teď můj život."  

"Já to nechápu." Mračí se Niall, zatímco Louis nervózně přechází po obývacím pokoji. Lucy se rozvaluje na pohovce a Anna se v kuchyni snaží vytvořit něco k obědu. "Proč by to dělal? Proč by tě nechal jen tak jít?" Nechápe Louis a Niall souhlasně přikyvuje. "Nedává to smysl, už zase hraje špinavou hru a vyhrává nad námi." Povzdechnu a věnuji klukům otrávený pohled. "Žádnou hru nehrajeme, zkrátka se cítil provinile a potřeboval se toho pocitu zbavit, toť vše." Pokrčím rameny. Lucy si jen odfrkne a protočí oči, zdá se, že ví něco, co my ne. Zpozoruje můj zvídavý pohled a věnuje mi úsměv. "Copak to nechápete? Zayn je taky jen člověk, možná zkažený, ale pořád člověk a člověk má city. Je jedno jak moc by se jich chtěl zbavit, protože to nejde, jsou silnější, než naše vůle. Možná se opravdu cítí provinile, ale nenechal tě jít proto, aby se toho pocitu zbavil, nechal tě jít proto, že tě jednoduše miluje." Můj pohled jasně říká, co si o její dedukci myslím a nic hezkého to není. "Jo, jasně, miluje." Ušklíbne se Niall. "V tom případě jsem nejvíc sexy muž v téhle místnosti, ne počkat, to vlastně jsem, tak jinak, v tom případě jsem ten nejvíc hodný, a vzorný, zákonů dbalý občan tohohle města." Zacukají mi koutky, zatímco Louis se uraženě přesune do kuchyně za Annou, pravděpodobně se ho dotkla ona věta a o nejvíc sexy muži v místnosti.  

"Změna tématu, Nialle? Jak jsi na tom s Bossem?" Povzdechne. "Tam venku je to nebezpečné téma. Všichni se ho bojí, moc se mi toho zjistit nepodařilo, znají ho téměř všichni ale jen jako Bosse, žádné bližší informace nemám, ale vím, kde ho najít." Zpozorním. "Kde?" "Každý pátek tráví večery v jednom nočním klubu v centru, jmenuje se Gunshot a co tě bude zajímat, patří Irwinovi mladšímu." Zamračím se. "Takže Irwin a Boss se znají?" Pokrčí rameny. "Těžko říct, možná je to jen náhoda." Přikývnu a otočím se k Lucy. "Nevíš o tom něco?" Zamyslí se. "Ashton se teď motá hlavně kolem Kolumbijce. Odmítl mu dodávat zboží, což znamená, že je Irwin momentálně na suchu, shání nového dodavatele, někoho z Kuby. Jeho podniky řídí takovej slintající stařík, dělá Ashtonovi poskoka a zařizuje formální věci." 

Motáme se v začarovaném kruhu, z kterého není cesty ven. Musíme zariskovat, jít hlouběji. 

"Nialle? Znáš někoho z Irwinových lidí?" Našpulí pusu. "Pár by jich bylo, ale nejsou zrovna spolehlivý." Varuje mě. "To nevadí, zkus z nich něco vytáhnout. Lucy? Zvládneš se dostat k tomu staříkovi? Mohl by nám poskytnout zajímavé informace co se Ashtonových dodávek týče. Stále platí, že potřebujeme jeho prachy." "Bez problémů." Odsouhlasí můj požadavek. "Louisi? Už víš něco o skladišti?" Vzhlédne od prkénka, kde cosi krájí a zašklebí se. "Ten chlapík mi do týdne pošle kupní smlouvu, chce za to tři miliony dolarů a nehodlá od své ceny ustoupit." Povzdechnu. "Co naplat, tady se do nekonečna scházet nemůžeme." Souhlasím s cenou. "A co já?" Ozve se Anna. "Hlídej policajty, možná to budou nakonec oni, kdo udělají špatný kok, až se budou snažit spojit s informátorem." Už zbývá jen jediné. "Já si vezmu na starosti Zaynův sejf." "Ale jak se tam chceš dostat? Když si odešla, těžko si tam můžeš jen tak nakráčet." Namítne Niall. "To nech na mě." Mrknu na něj.  

Vyhazovač mě bez jakýchkoli námitek vpustí přednostně do klubu a dokonce mi věnuje letmý úsměv, pravděpodobně si mě ještě stále spojuje se Zaynem.  

Propletu se skrz taneční parket, mířím k zadním dveřím, vedoucím do přízemí klubu. Neohlížím se, nepospíchám, už necítím strach, jako při mé poslední návštěvě. Není čeho se bát, jsem jednou z nich s tím rozdílem, že to nikdo neví, o to nebezpečnější pro ně jsem.  

"Co tu děláš?!" Zarazím se uprostřed kroku a pohlédnu mu do tváře. Zdá se zmatený a naštvaný. "Tady nemáš být! Pustil tě, nechal tě jít!" Koutky úst se mi zdvihnou v mírném úsměvu. "Ray vypadni odsud, nemáš tu co dělat, vrať se zpátky domů." Můj úsměv se ještě rozšíří. "Ty to nechápeš, hm?" Nakloním hlavu mírně na stranu. Udělám krok v před, zatímco on ustoupí. Nespokojeně mlasknu. "Ale Liame, nebuď jak malý, ještě nedávno ti má přítomnost nevadila." Zopakuji jeho vlastní slova. "Proč jsi se vrátila?" Protočím oči. "To není tvoje věc." Odbydu ho. "Mýlíš se, je to moje věc." Znuděně povzdechnu. "Vezmi si ty svoje ochranářský pudy a strč si je někam. Dělám si co chci, protože můžu a tvůj názor je mi upřímně ukradený." Věnuji mu poslední pohled, než ho obloukem obejdu a pokračuji chodbou dál.  

Hluboký nádech. 

Proč to dělám? Nedokáži si na svojí otázku zodpovědět, přestože se urputně snažím.  

Váhavě zaklepu na dveře. Cítím cosi nepopsatelného. Radost? Vzrušení? Jsem si tím tolik jistá, takhle to má být. 

"Dále."  

Stisknu kliku dveří a vejdu do místnosti.  

"Ahoj." Hlesnu a proti své vůli se pousměji. 

Taaakže...snažila jsem se vyhovět všem, snad se mi to povedlo, jistě je všem jasné, za kým to Ray šla...za kým? :O :D