Christopher

17.Kapitola

Christopher

Říct, že mě Calesse překvapila, bylo slabé slovo. Kdyby lépe mířila, mohla mě zabít a to mě poněkud znervózňovalo.

„Christophere! Co se ti to sakra stalo?!" vykřikla Erica, jen co jsem vešel do obýváku a vyskočila z křesla, ve kterém seděla. Pohybem ruky jsem jí zarazil. Teď jsem o její dotek fakt nestál.

„Slyšeli jsme hluk, šéfe. Jakoby se bortila polovina baráku." Neodpustil si Jason poznámku a já se lehce zamračil. Taky, že se skoro polovina mého pokoje rozpadla ve velmi drahý prach. Ostatní přikyvovali a ženské na mě nepokrytě civěly. Po chvilce jsem si uvědomil proč. Zapomněl jsem se doobléknout, a vidět mě polonahého, to se jim jen tak nepoštěstilo.

„Měli jsme malý konflikt, ale už je to v pohodě. Moc se jí nelíbilo, že jsem jí včera pokousal." Pokrčil jsem rameny a sedl si do nejbližšího křesla. Byl jsem unavený, hladový a taky jsem měl vztek. To byla zatraceně špatná kombinace.

„Vůbec nechápu, proč si jí zase přivedl. Říkal si, že jí za úsvitu zabiješ a místo toho jí tu chováš jako svého domácího mazlíčka. Nebo z ní chceš udělat svojí další milenku? S tím souhlasit nebudu a ty to dobře víš! Jsme zasnoubení, Christophere!" Začínala mě z Ericy bolet hlava.

„Nemám v plánu z ní udělat nic z toho, co si jmenovala." Řekl jsem unaveně a promnul si oči. Ještě jsem se nestihl ani pořádně probudit a už jsem málem přišel o existenci. Co by s Cal asi udělali ostatní, kdyby mně fakt zabila? To byla zajímavá otázka. Erica si jen odfrkla a uraženě si založila ruce na prsou.

„Věci se změnili. Včera jsem mluvil s Gregorem, chystá se na válku s Bratrstvem." Řekl jsem osazenstvu místnosti a někteří zděšeně vytřeštili oči. Mnozí z nich jsou s námi krátce, ale ti, kteří věděli o mojí minulosti, věděli taky, že ta poslední válka nedopadla ani trochu dobře. Nehodlal jsem se nechat znova zajmout. To radši konečnou smrt než jim znova přijít pod ruce.

„To bohužel není všechno. Gregor má – měl Melisu. Včera se ale rozhodla udělat chybu a zaplatila za ní životem." Pokračoval jsem a nemohl jsem si nevšimnout dalších překvapených pohledů. Teď přišla ta těžší část. Říct, jim kdo to způsobil. Kdo na nás poštval celou Gregorovu jednotku a že jich není zrovna málo. Byli jsme v průseru a to v pořádném.

„Nebudete tomu věřit, ale Gregor si Melisu vybral jako snoubenku ... jenže ona se rozhodla, že se mi pomstí a chtěla Calesse – to je mimochodem ta holka nahoře. Jenže, ta holka, která vypadá, že by mouše neublížila, patří k Bratrstvu, je to poloanděl s patřičným výcvikem a schopnostmi samotného ředitele. To ona Melisu zabila. Calesse je dcerou ředitele a já myslím, že by nám v té válce mohla pomoct. Jestli nás do té doby nedostane Gregor."

To bylo všechno, co jsem jim chtěl říct. Prozatím. Bylo to prostě v prdeli, to jsme si uvědomovali všichni. Gregor bude chtít Calesse získat, aby se na ní mohl pomstít, ale já mu jí rozhodně nechci vydat, protože právě ona by mohla mojí rodinu ochránit proti Bratrstvu. Přece by na nás její otec nezaútočil, když jí budu mít jako rukojmí, ne? Takový byl můj plán. Měl nedostatky, které jsem nedokázal předvídat, jako třeba ty věci, které se mi honily hlavou, když jsem s ní byl, ale ty budu prostě ignorovat a bude to. Další věc je, že by se Gregor mohl nasrat, a že to sakra umí a rozhodl by se neřídit prastarým zákonem, že upír na druhého nezaútočí. Jako jeden druh jsme si jeden druhému byli povinni jakousi ochranou. Byl to nepsaný zákon. Ovšem jestli ho neuposlechne on, já se rozhodně rozpakovat nebudu. Ten blbec mi leze krkem už nepříjemně dlouho.

„Takže Melisa je mrtvá?" promluvil jako první Jason a já pokynul hlavou. Sice jsem měl obavy o to, jestli skutečně umřela, ale pro teď to tak vypadalo. Člověk by u čarodějnic neměl ničemu věřit, tak zněla moje rada.