Christopher

1.Kapitola

Christopher

Slunce svítí, kytky voněj, ptáci zpívají na můj vkus až moc nahlas a já tu sedím a čučím u okna bezpečně ukrytý před slunečními paprsky. Jaká ironie. Bylo by fajn jednou vyjít ven a nechat si na tvář dopadnout slunce.

Ale co to plácám. Jsem ještě moc mladej a krásnej, než abych se nechal jen tak sfouknout do větru. Navíc, já jsem pekelně rád upírem.

Už nás moc nezbylo, potom fiasku s jedním nejmenovaným filmem, spousta holek lačnila po upírovi. No a zkuste upírům zakázat něco co se samo nabízí. Skončilo to masakrem. Lidí. Jenže potom se lidé spojili s čarodějnicemi a začali upíry zabíjet. Čarodějnice nás totiž nenávidí, protože jsme kdysi pomohli lidem v době kdy jich bylo moc. Asi se nám to teď snaží oplatit.

Jenže ani upíři nemají nekonečnou trpělivost, a tak se stalo, že jednoho dne vznikla organizace, která loví čarodějnice. Já tuto organizaci vedu. Christopher, jméno mé. To vaše mě nezajímá.

Momentálně jsme na mém sídle blízko Prahy. Píše se rok 2018 - Bože ten čas letí - a jsme na stopě jedné z nich. Jmenuje se Melisa. Kluzká mrška, která si se mnou hraje už od samého počátku. Neustále mi uniká, a mě to přivádí k šílenství. Zabil jsem už stovky čarodějnic, ale ona... ona je výjimečná.

Je to Luna, jedna z nejvyšších z řádu čarodějnic. Umí léčit sebe i ostatní, ale umí i zabíjet. A to pouze tím, že si to přeje.

Jo přiznávám, je nebezpečná. Už jsem přestal počítat kolik upírů ona sama zabila, aniž by si ušpinila ruce.

Obdivuji jí, protože je skutečným mistrem. Jenže to není všechno. Melisa je zosobněním smyslnosti, touhy a vášně. Vidíte jí a chcete jí. Takhle jednoduše. Je jako siréna. Naláká vás, možná vás nechá abyste jí políbili a pak... konec. Jste mrtvý.

Ale já jsem vlastně rád, že jí ještě nikdo nezabil. Ona je totiž moje. Melisa je můj osobní cíl. Postupem času se z toho pro mě stala závislost. Neznám už nic jiného než hon za tou čarodějkou. Trvá to už přes sto let. Mám to, ale štěstí, že malé procento čarodějnic se naučilo ovládat umění nestárnutí. Teď už by Melisu zabil čas a měl bych po srandě. Takhle budu mít nejspíš co dělat až do konce věků.

„Chrisi?"

Při otáčení jsem zavrčel. Kdy se ten ňouma naučí, že nesnáším, když takhle mé jméno zkracuje?

„Tome." Začal jsem a pomalým krokem jsem přešel přes salón, pečlivě se vyhýbaje slunci.

„Kdy si ten tvůj malý nesmrtelný mozek zapamatuje, že jsem Christopher?" zeptal jsem se klidně a slyšel jsem ho, jak polkl. Nemusel to dělat, ale instinkt byl silný. Lidskost nám zůstává. Tedy, některým z nás.

„Omlouvám se, já ... já jsem zapomněl." Koktal a já protočil očima. Tohle říká pořád.

„Příště, přijdeš o ruku. Jako výstraha to bude stačit. Snad si na to potom dáš pozor." Pronesl jsem a odvrátil se od něj.

„Co pro mě máš?"

Tom, byl hlavní špeh. Ve své podstatě to znamenalo, že má pod sebou další bezvýznamné upíry, kteří sbírají informace, které mi on potom donese.

„Viděli ji... u řeky, ale během sekundy někam zmizela. Moje kontakty si myslí, že míří na sever." Řekl pyšně a já se nevesele pousmál. Tohle mi vůbec nepomůže. Melisa mohla mířit kamkoliv a oni si ten sever vymysleli, aby Tom nepřišel s prázdnýma rukama. Nebo si to vymyslel on sám, to by mu bylo podobné.

„To mi opravdu pomohlo." Pronesl jsem sarkasticky a podíval jsem se z okna. Je možné, že mě to už přestávalo bavit, nebo už nejsem tak dobrý jako jsem býval? Byly roky, kdy jsem jí skoro držel za její zrzavé vlasy, ale poslední dobou nám uniká. Jako by se něco změnilo, hra se změnila.

„Sledovali ji tvoji lidé?" zeptal jsem se s nadějí v hlase.

„No... hned mi to běželi říct." Odpověděl mi Tom a já znovu zavrčel. Zaměstnávám bandu blbců.

„Idioti! To jsou tak pitomí, že za tebou běželi všichni a ani jeden jediný upír jí nesledoval?!" cenil jsem skrz zuby a ovládal nutkání najít si ty blbce a osobně je zakousnout.

„Počkej, Chrisi! Vysvětlím to!!" snažil se Tom, ale ani se nedostal k tomu, že mi to vysvětlí a při zvuku mého jména jsem se prudce otočil a přirazil ho ke zdi levou rukou. Nohama kopal do prázdna a lapal po vzduchu. Zvláštní.

„Christophere! Christophere! Sakra promiň, omlouvám se. Sakra, promiň! Christophere!" soukal ze sebe a já viděl hrůzu v jeho očích společně s mým odrazem. Viděl jsem monstrum ve mně. Temnotu.

Pustil jsem ho a odvrátil se od něj. S žuchnutím spadl na zadek a divoce oddechoval. Bylo to zvláštní, protože jako upír, vzduch nepotřeboval. Očividně byl víc člověkem, než se zdálo. Narovnal jsem si košili a snažil se najít ztracené sebeovládání.

„Tohle je poslední varování Thomasi. Příště tě roztrhám na kousky." Procedil jsem varovně a slyšel jsem ho, jak se zvedl z podlahy a opřel se o zeď.

„Teď vypadni a najdi ji."

„Jak si přeješ." Zamumlal a zmizel z místnosti.

Vydechl jsem a rukama jsem se opřel o opěradlo jednoho z křesel. Svět se změnil. Už existuji příliš dlouho. Nemám už tolik energie jako dřív a jsem unavený... unavený ze světa. Chytím Melisu a končím. Ona je můj poslední cíl.