Christopher

Prolog

Christophere.
Ten hlas, určitě už jsem ho někde slyšel, jenomže kde?
Christophere.
Vypadni z mé hlavy. Chci spát.
Christophere.
Dej mi pokoj, se světem jsem skoncoval.
Christophere.
Zasrané čarodějnice. Zmiz povídám! Už jsem vás zabil dost, chceš být další?
Christophere.
Zabiju tě, jestli mi nedáš pokoj. Skončil jsem rozumíš? Nevyjdu ven, už nikdy! Vypadni! Nech mě umřít! Slyšíš? Vypadni!
Christophere

V tu chvíli jsem si uvědomil odkud ten hlas znám. O, ano, znal jsem ho. Patřil jí. Čarodějnici, která mi ukradla srdce. Technicky vzato mi ho neukradla, protože ani upíři nemůžou existovat bez toho hloupého orgánu, ale ano, miloval jsem ji.

Jenže je mrtvá! Rozumíš? Je mrtvá!
Christophere.
Tohle nesnesu. Odešel jsem ze světa lidí, protože už mě nebavilo zabíjet další a další čarodějnice. Mám toho pokrk. Ona byla můj jediný cíl a cíl jsem zneškodnil. Konec mise.
Christophere.
Buší mi srdce. Její hlas. Vždyť je mrtvá!! Melisa je mrtvá!!
Nejsem