Lost Boys |FF One Direction cz|

-God girl go bad (Verze dvě z důvodu technických potíží)-

Je to jako Deja vu.  

Opět cítím chlad, strach, opět jsem bezmocná. Mé nohy se dají automaticky do pohybu, ale příliš pozdě. Slyším je, jsou těsně za mnou. Ruka jednoho z nich se natáhne mým směrem, uchopí mě za vlasy a škubne. Ucítím bolest a klopýtnu. Tvrdě dopadnu na chladnou silnici a vyrazím si dech. Chci začít křičet, ale nejsem schopná nabrat do plic vzduch. 

Tyčí se nade mnou. V jedné ruce zbraň, v druhé silný provaz. Nechtějí mě zabít, ale to mi na klidu nijak nepřidá. Podaří se mi zhluboka nadechnout a pokouším se vstát. Chce mě zastavit, ale nestihne to. 

Ulicí se rozlehne výstřel. Vyjeknu a na poslední chvíle se odkutálím pryč. Mužovo bezvládné tělo se skácí na zem těsně vedle mě. Zahlédnu jeho prázdný výraz ve tváři, který zamrzl ve chvíli, kdy se naposledy nadechl. Pod jeho tělem se tvoří kaluž krve, která ve mně vyvolá potřebu zvracet. V rychlosti se vyhrabu na nohy s jediným úmyslem, dostat se odtamtud co nejdále, ale to mi znemožní druhý únosce. Pevně mě uchopí za zápěstí a smýkne směrem k sobě. Drží mě jako štít před sebou, hlaveň zbraně přiloženou k mému spánku. Zády se opírám o jeho hruď a cítím jeho divoce bušící srdce, má strach. Zdvihnu hlavu a setkám se s pohledem svého zachránce. 

Ozvěna druhého výstřelu projede celým mým tělem. Ucítím cosi mokrého, horkého. Druhý z únosců klesá k zemi a jeho krev ulpívá na mém oblečení. Déle už to v sobě neudržím. Můj žaludek se obrátí vzhůru nohama a já podlehnu potřebě dostat ze sebe všechno dnešní jídlo a to nepřirozenou cestou.  

"V pohodě?" Nemůžu se zbavit pocitu, že ji znám. "Jo, asi jo." Přikývnu a napřímím se. Ušklíbne se a stáhne si kšilt černého snapbacku hloubjeji do tváře. "Jsem Lucy." Napřáhne ke mně ruku. "Proč jsi mě zachránila?" Nechápu a přejedu ji zkoumavým pohledem.  

Potrhané džínsy, obyčejné, černé tílko, několik tetování, kratší, hnědé vlasy střižené na mikádo s ofinou a veliké, šedé oči. Může být jen o něco málo let starší, než já.  

"Protože ti to dlužím." Nechápavě se zamračím. "Co? To bude asi omyl, já tě neznám." Zavrtím hlavou. Zazubí se a přikývne. "Mě ne, ale moji mladší sestřičku ano." Netuším, o čem to mluví, nemám kamarády, jak bych mohla znát její sestru? A pak mi to dojde. Má tvář se rozjasní. "Máš namysli Annu?" Jejich podoba je nepřehlédnutelná, jak mi to nemohlo dojít? "Netušila jsem, že má sestru." Pokrčí rameny. "Naše vztahy nikdy nebyly zrovna nejlepší a od té doby, co spadla do těch sraček, jsem se téměř nevídali. Myslela jsem, že už ji to zabilo, ale mýlila jsem se. Drží se a to jen díky tobě. Řekla mi, co jsi pro ní udělala. Ona to splatit nemůže, ale já ano." Odhrnu si z obličeje neposedné prameny vlasů a povzdechnu. "Právě jsi mi to splatila, zachránila jsi mě." Zavrtí hlavou. "Ne, ty jsi pro Annu udělal mnohem víc. Budu ti dlužit ještě dlouho, navíc mám pocit, že by se ti hodila podpora, vzhledem k tomu, do čeho jsi se dostala."  

Lucy prohlédne mrtvoly únosců a sebere jim zbraně, společně s penězi, které u nich najde. "Jsou mrtví, jim už  k ničemu nebudou." Pronese, když zpozoruje můj pohoršený pohled, který se nakonec změní v úšklebek. "Co jsou zač?" Zajímám se, opírající se o přední kapotu Niallova auta. "Vidím to na Irwinovi ranaře. Nikdo jiný by se Malikovi do cesty nepletl." Hádá. "Jak mě našli? Jak věděli, že tu budu?" Nechápu. "Někdo jim to možná řekl." Navrhne Lucy to nejjednodušší řešení a cosi uvnitř mě se pohne a zapadne na správné místo. V tu chvíli mi začínají docházet jisté souvislosti, spousty věcí začíná konečně dávat smysl.  

"Ten zkurvysyn!" Zasyčím a upoutám tím na sebe Lucyinu pozornost. "Děje se něco?" povytáhne obočí. "Teprve bude." Zavrčím a nasednu do auta. "Počkej..." Zadrží mě. "...tohle by se ti mohlo hodit. Má plný zásobník a moc nekope, střílela jsi už někdy?" Zavrtím hlavou. "No, tak to bude poprvé." Povzbudivě se usměje. "Až mě budeš potřebovat, ozvy se." Vtiskne mi do ruky lísteček, společně se svojí stříbrnou zbraní. "Hlídej si záda." Doporučí mi a zamíří ke svému autu, které stojí u kraje chodníku.