This Is Us || One Direction ✔

f i f t y o n e

Zhluboka se nadechnu, přistoupím ke dveřím ložnice a zaklepu. „Zayne?"

„Pojď dál," ozve se zevnitř, načež vstoupím do místnosti. Zayn leží na své posteli a kouká do notebooku, který zaklapne ihned, jak mě spatří. „Děje se něco?" zeptá se. Zakroutím hlavou. „Takže si mi přišla udělat přednášku, jako se mi tu pokouší udělat každý?" vykřikne, což zapříčiní to, že se na něj vystrašeně podívám. „Omlouvám se..." šeptne, přejde ke mně a obejme mě. Objetí mu opětuji a vdechnu jeho typickou vůni.

„To je v pořádku," špitnu a začnu rychle mrkat, abych zahnala nově příchozí slzy. Pravdou ale je, že není nic v pořádku a jestli je doopravdy tak slepý a naivní, že nevidí, že mě ten jejich vztah ničí, pochybuji o tom, že by mě někdy vůbec znal.

„No to si ze mě musíte dělat srandu, ne?" vykřikne někdo za námi a Zayn mě od sebe rázem odstrčí a sklopí hlavu. „Jsem ani ne pět minut v koupelně,"

„Byla si tam asi hodinu," odsekne Zayn a Lucy se na něj naštvaně podívá.

„Byla jsem hned vedle, a to jenom na chviličku a když se vrátím, vidím, jak bys mě nejradši podvedl, a to ještě k tomu se svojí bejvalkou?" vykřikne a já mám co dělat, abych se nerozesmála.

„Opravdu nevím, kdo tě kde naučil, že objetí je podvádění, ale takhle to doopravdy nefunguje," zasměji se a mrknu na ni.

„Poslouchej ty..."

„Ty co?" uchechtnu se, ale odpovědi se nedočkám. „Na tohle nemám," ušklíbnu se a rozejdu se z pokoje, dřív ale, než tak udělám, předběhne mě Lucy, která se rozeběhne ze schodů dolů. Pomalu se otočím na Zayna a smutně se usměji. „Radši bych měla jít, doopravdy,"

„Ne, počkej!" vykřikne a udělá několik kroků ke mně. „Co si mi chtěla říct?"

„Chtěla jsem si promluvit," odpovím. Jakmile ale uvidím jeho nechápavý výraz, pokračuji. „O tom, co bylo mezi námi, a hlavně o tom, jak to skončilo," řeknu a on si s povzdechnutím sedne na postel. Lokty si opře o kolena a hlavu si složí do dlaní.

„Jsem idiot, vím to," zamumlá a zakroutí hlavou. Přisednu si k němu a ruku mu položím na záda. Začnu jí posouvat směrem nahoru a dolů, stále dokola. Vím, že ho tohle gesto vždy dokázalo uklidnit. „Tohle na tobě miluji," šeptne a mně píchne u srdce, jakmile to uslyším.

„Cože?" vykoktám.

„To, jak mě dokážeš v jakékoliv chvíli uklidnit, nehledě na to, že bys mi teď nejraději jednu natáhla,"

„To není pravda," namítnu.

„Opravdu ne?" zeptá se pochybovačně.

„Možná..." špitnu a přikývnu s menším úsměvem na rtech. Na tváři se mu vyrýsuje pobavený úšklebek. Najednou prudce vstane a já se na něj nechápavě podívám.

„Vstaň," řekne a natáhne ke mně své ruce, kterých se opatrně chytím. Vytáhne mě na nohy, pustí mě a stoupne si o jeden krok přede mě. „Prašť mě,"

„Cože?" vykřiknu zmateně.

„Prašť mě," řekne vyrovnaně, jako by si to doopravdy přál.

„Proč?"

„Chceš to,"

„Chtěla jsem," opravím ho. „Minulý čas,"

„Pořád chceš, vidím to na tobě," mrkne na mě. „Tak to udělej, zasloužím si to,"

Váhavě vztáhnu ruku, ale místo toho, abych mu dala facku, položím ji na jeho tvář, kterou pokrývá mírné strniště. Přitáhne si mě k sobě a já začnu vzlykat. Levou ruku mu položím na hruď a pravou sjedu za jeho krk. Obejme mě a bradu si opře o mou hlavu. Stisk zesílí, přitáhne si mě k sobě blíž a věnuje mi letmý polibek na čelo.

„Připadá mi, jako by bylo všechno v pořádku a jako by to bylo jako dřív," šeptnu.

„To to bylo až tak hrozné?" zeptá se Michelle šeptem a vtáhne mě do svého objetí, jakmile se se zarudlýma očima vrátím zpět do svého pokoje. Přikývnu a jakmile mě pustí, lehnu si do své postele.

„Co se stalo?" zeptá se Harry. Samozřejmě všichni zůstali u mě v ložnici, takže mohli velmi dobře slyšet veškerou konverzaci, která se odehrávala vedle.

„Připadalo mi, jako bychom byli zase ten šťastný pár," fňuknu.

„Zase budete... Neboj," pohladí mě Niall po ruce a já zakroutím hlavou. Vstanu a sednu si do tureckého sedu.

„Já už ani nevím, jestli o to stojím," šeptnu. „Měli jste ho vidět... Vypadal, jako kdyby to byl pořád on, ale zároveň vypadal jako někdo jiný, někdo úplně nový,"

„Vždyť ho miluješ," ozve se Theresa, nad čímž se jenom ušklíbnu. „Nebo ne snad?"

„Samozřejmě, že ho miluji. Ale ke vztahu je potřeba lásky obou, nejen jednoho," řeknu.

Po menší debatě se všemi jsem je poprosila, aby odešli, jelikož jsem unavená. Pravda ale byla taková, že jsem byla unavená z neustálého slyšení jmen Lucy a Zayn.

Jakmile se po nějaké době, co jsem sama, začnou ozývat tupé rány, pocházející od narážení čela postele o zeď, zvednu se z postele a se vztekem se rozeběhnu do koupelny, doufajíc, že to tam uslyším o něco méně. S třísknutím dveřmi za sebou zavřu a zamknu. Sjedu po zavřených dveřích na zem, přitáhnu si k tělu nohy a s bradou opřenou o kolena začnu vzlykat.

Po chvíli vstanu a přejdu k umyvadlu o které se opřu a začnu zhluboka dýchat. Uvnitř mě se začne mísit tolik různých pocitů, které dohromady vytvoří více než nebezpečnou kombinaci. Hněv a smutek, dále zklamání, jelikož jsem nevěřila, že by mi byl schopný takovýmto způsobem ublížit. Bezmoc a neúplnost, protože přesně tak jsem se bez Zayna, jež byl po velmi dlouhou dobu mou oporou a v neposlední řadě i agrese.

Umyvadlo držím tak pevně, že se divím, že stále drží pohromadě. Dívám se do velkého zrcadla, které se táhne přes celou stěnu přede mnou. Dívám se sama sobě do očí a zhluboka dýchám, jako splašený, a především vyděšený býk, který se ocitl v koridě a snaží se uprchnout před matadorem, který před ním mává muletou, barevnou plachtou, jenž ho má jen a jen vystresovat.

Stisk mé ruky povolí a nesvírá křečovitě hrdlo umyvadla. Nekontrolovatelně vyletí zatnutá v pěst a narazí do zrcadla, které je přímo přede mnou. Uslyším křupnutí pocházející nejen z mé ruky, ale také ze zrcadla, do kterého jsem praštila. Uvidím prasklinu lemovanou červenou tekutinou, což mě donutí podívat se na svou ruku, kde uvidím v okolí kloubů krvavý šrám.

Se stále objevujícími se slzami strčím ruku podledovou vodu a syknu.