This Is Us || One Direction ✔

46) Surprise

„Takže... Kdy sis ho naposledy vyhonil?" zeptám se na rovinu a tím všechny zaskočím.

„Ehm... No..." začne koktat. „Dneska ráno." skloní hlavu a já vyvalím oči. Cože?!

Po chvilce trapného ticha - trvající asi tak pět sekund, zdajících se jako věčnost - si Michelle odkašlala a tím zachránila celou tuhle situaci.

„Takže Zayne, točíš." mrkne na něj a já se na ni s úsměvem otočím.

„No, hele lidi, já si už půjdu lehnout. Jsem docela unavená, takže..." usměju se a začnu se pomalu zvedat. Když chci odejít, zastaví mě něčí ruka.

„Promiň..." špitne Zayn. Nevím proč, ale musím se nad tím pousmát. Je to tak roztomilé!

Skloním se k němu a do ucha mu něco zašeptám. Když se na něj podívám, všimnu si, že zrudnul ještě víc než před tím, když to řekl. Dám mu pusu na tvář a s tichým "dobrou" odejdu po schodech do pokoje. Na posteli mi leží jeden kufr a ostatní jsou postavené u skříně.

Z kufru ležícího na posteli, si vytáhnu osušku, sprcháč a Zaynovo třičko na spaní... Dojdu do koupelny a vysprchuju se.

Když otevřu dveře z koupelny, uvidím Zayna stojícího ke mě zády.

„Stalo se něco?" zeptám se ho ustaraně a obejmu ho ze zadu kolem pasu.

„Řekla jsi, cituji 'každý má chvíli, kdy něco potřebuje', že?" zeptá se mě a já přikývnu. „No a právě teď v tuhle chvíli potřebuju tebe." políbí mě. Během chvilky už ležím na posteli a nademnou se tyčí Zayn.

++++

„No tak!" zakřičím na Michelle, která se na mě naštvala. No co?! Jsme na horách a to, že po ní hodím sněhovou kouli jí hned naštve?

Otočím se a rozejdu se zpátky do chaty, kterou máme pronajatou. V chůzi mě zastaví studená štiplavá bolest za mým krkem. Otočím se a vidím nasupenou Michelle. Ihned je mi jasné, že hodila ona.

„Aspoň víš jak je to nepříjemný..." pousměje se a hodí po mně další sněhovou kouli. Naštěstí stihnu uhnout, takže koule trefí Louisovo auto. Ohnu se, naberu do ruky sníh a hodím ho po Michelle. Trefím ji přímo do obličeje.

No a tutim 'gestem' jsem zapříčinila sněhovou válku.

Na horách jsme strávili týden. A dnes už zbývají přesně čtyři dny do Vánoc. Vrátili jsme se tedy všichni do vily.

Kluci i Michelle s Terezz si začali balit věci na Vánoce, jelikož všichni odjíždí. Já jako jediná zůstanu tvrdnout tady ve vile. Michelle jede s Liamem k jeho rodičům, Terezz s Louisem k Tomlinsonovým a kluci zase ke svým rodinám... Mě se máma neozvala už strašně dlouho a... Mám o ní velký strach. Nezvedá mi telefon, neodpovídá na maily... Nic. Žádný kontakt. Jakoby se po ní slehla zem.

„Ahoj Jane. Děje se něco?" zeptá se do telefonu.

„Ahoj Jessy... Já jen, chtěla jsem se zeptat, jestli nevíš něco o mojí mamce... Už mi hodně dlouho nebere telefon, nic. A já o ní mam strach."

„Jenny, ani nevíš jak ráda bych ti pomohla, mrzí mě to, ale nevím o ní nic. Už před víc jak měsícem dala výpověď..." vysvětlí mi smutně.

„Aha..." špitnu. „Stejnak děkuju."

„Kdyby něco novýho, ozvu se ti." oznámí mi.

„Děkuju..."

Nastal den, kdy všichni začali odjíždět k rodinám. Vlastně... bylo to hned ten druhý den,.co jsme přijeli z hor.

Nikomu se něchtělo nechávat mě tady samotnou, ale odjeli. A proč jsem nejela se Zaynem? To je docela dobrá otázka... Trisha, Zaynovo matka, mě z nějakého určitého důvodu nemá ráda... Nechce mě poznat. Takže by bylo divné, kdybych k nim přijela na Vánoce. Proto tu právě teď, s miskou čokoládové zmrzliny, sedím na gauči a dívám se na televizi. Všude samý vánoční filmy... Nevím proč, ale nemám je ráda. Jedinej film o vánocích který se mi líbí je Christmas Carol, kterou samozřejmě nemůžou dávat...

Dojdu do kuchyně, kde si udělám kafe a s horkým hrnkem kafe dojdu do ložnice. Roztáhnu se na postel a pustím si na notebooku písničky. Aniž bych to ovlivnila, usnu.

Probudí mě až to, že někdo začne zvonit přes celou vilu. Zajímalo by mě, jakej idiot to může být? Podívám se na hodiny na iPhonu a zděsím se. Prospala jsem celý den. Rychle vyběhnu do koupelny, vezmu hřeben a za chůze je dveřím si vlasy učešu

Po vile se znovu rozezní zvonek. Znovu a znovu. Zajímalo by mě, komu vrazím za tohle 'příjemné' probuzení, až otevřu ty dveře.

Jakmile je otevřu, pochopím...

Já vím, kapitolka nic moc, ale! 24. čekejte překvápko :'D

Kdo myslíte, že bude za dveřma? :)

Jane na obrázku :3

-J