This Is Us || One Direction ✔

t w o

Když jsme dorazily do nákupního centra, naše zastávka byla vcelku jasná. Starbucks. Obě jsme si objednaly čokoládový muffin a latté, já vanilkové, Sam karamelové. Povídaly jsme si o tom, jak to asi dopadne, jak bude ten pohovor, který ani pohovorem nebude, probíhat. Normální pohovor by se určitě nekonal v Nando's, proto jsme se rozhodly, že si koupíme něco elegantního, ale nic, co by bilo do očí a působilo nějak přeplácaně.

Jelikož ani jedna nejsme ten typ, co rád nakupuje a každý týden si přinese nějaký nový kousek domů, rozhodly jsme se, že se porozhlídneme i po něčem, co by nám alespoň trochu oživilo šatník.

Z toho důvodu, že hodně cvičím a tancuji, jsem se rozhodla koupit si nové boty a jelikož jsem se nemohla rozhodnout jaké, odnesla jsem si nakonec dva páry. Stejně tak nějaké nové legíny, kraťasy, funkční trika a tílka. Se začínajícím jarem jsme si se Sam daly menší předsevzetí, a to, že začneme pravidelně plavat. Proto jsme obě odešly i s novými plavkami. Po dvou hodinách nakupování jsme si ale uvědomily, že účelem dnešního nakupování bylo ale něco jiného, a proto jsme se, teď už doopravdy, vydaly hledat nový outfit, který využijeme na zítřejší setkání. První potřebnou věcí, kterou jsem přidala na svou kreditku, byly jehlové podpatky tělové barvy, u kterých jsem se utvrdila v tom, že si je zítra vezmu a unosím je. Po dalším hledání jsme konečně narazily na šaty, které mi padly do oka a já měla jasno v tom, že mám vybráno.

Po nakoupení všeho potřebného a nepotřebného jsme se vydaly domů a já jen doufala, že má mysl nezabloudí k mé kreditce, která teď musí plakat.

Když jsme přišly domů, naházely jsme vše, co bylo potřeba na zítřejší den, do pračky a Sam se vydala do kuchyně. Začala dělat ovocný salát a já se rozhodla jít napsat email do školy, že z důvodu pracovního pohovoru nebudeme schopné přijít.

Po večeři jsme si společně pustily Netflix. Byla jsem ale po celém dni unavená a proto, dřív, než bych usnula na pohovce, jsem se zvedla a šla si lehnout do postele. Vzbudila jsem se někdy před šestou ráno a jelikož mi nešlo znovu usnout, rozhodla jsem se jít do kuchyně a udělat si cereálie. Ke snídani jsem si pustila MTV, kde shodou okolností hráli jakýsi playlist s One Direction.

„Jenny!" zakřičel někdo moje jméno. „Kde sakra jsi?!" uslyšela jsem znovu. Samozřejmě to byla Sam. Koho jiného bych tu mohla čekat.

„Tady jsem, na gauči," zívnu ospale a posadím se, díky čemuž uvidím Sam, jak se na mě vyděšeně dívá.

„Tohle mi už nedělej!" štěkne na mě. „Víš, jak jsem se lekla, když jsem se probudila a neviděla jsem tě v posteli?"

„To netuším hele," zasměju se. „Omlouvám se. Ráno jsem se probudila a nemohla jsem už usnout, tak jsem šla sem," vysvětlím.

„Tak si šla spát sem, co?" zeptá se nepříjemně.

„To víš, po jídle se spí dobře," pokrčím rameny. Nakonec jsem se zvedla a jako omluvu jsem šla udělat Sam snídani. Vzbudila mě až v devět ráno, takže bylo dost času na to, aby se nasnídala a abychom si daly společně kávu. Okolo půl jedenácté jsme se zvedly, přestaly si povídat a šly jsme se připravit. Večer mi přišla zpráva s přesnou adresou a časem, kdy se schůzka koná. Postupně jsme se vystřídaly v koupelně, nakulmovaly a vyžehlily jsme si vlasy a lehce se nalíčily. Začaly jsme se oblékat a po dvanácté jsme se vydaly ven z bytu.

Myslím si, že jsme byly obě dvě nervózní. Já nejen, kvůli tomu, že je to pracovní pohovor, ale také proto, že s největší pravděpodobností potkám své idoly. Sam na tom byla poněkud jinak, a i přes to, že jejich muziku nemusí, uvědomila si, že mám pravdu o tom, že je to skvělá pracovní příležitost.

Cesta nám zabrala něco přes půl hodiny a když jsme dorazily na místo, zůstaly jsme stát jak přikované. Scéna, která se odehrávala před našima očima, asi nebyla příliš obvyklá pro zaměstnance Nando's. Tlačilo se tu totiž, troufám si říct, možná dvě nebo dokonce tři stovky fanynek, zvolávajících buď jména boybandu, nebo jednotlivých členů.

„Jak se tam máme teď dostat?" zakřičí na mě Sam, abych jí vůbec mezi tím hlukem byla schopná slyšet.

„Nemyslím si, že by byl dobrý nápad, snažit se dostat dovnitř. Jestli se tam dostaneme my, kluci se tam rozhodně nedostanou," prohlásím. „Zkusím zavolat mamce," řeknu a vytočím její telefonní číslo. Po chvíli vyzvánění mi to ale típne. Určitě nemá čas.

Napíšu jí zprávu, objasňující naší situaci a také prosbu, jestli náhodou na někoho nemá číslo. Bez pomoci si tu neporadíme.

Několik minut se nic nedělo a mám pocit, že hluk jen narůstal. Poté se mi ale rozsvítil telefon a na jeho obrazovce neznámé telefonní číslo.

„Ano?" ozvu se do telefonu, když příjmu hovor.

„Dovolal jsem se Jane Moore?" zeptá se někdo chraplavým hlasem.

„Ano, kdo se ptá?"

„Tady Harry, Harry Styles,"