This Is Us || One Direction ✔

f o r t y e i g h t

„Ta je tak roztomilá," šeptnu a obejmu malinkaté štěňátko černého labradora, které mi začne olizovat a okusovat prsty u ruky.

„Líbí se ti?" šeptne Zayn. Já se k němu jen opatrně nahnu, políbím ho na rty a ihned se svou pozorností zaměřím zpátky na kňučící stvoření v mé náruči. „Mám to brát jako odpověď?" zeptá se, načež se začnu smát, jelikož mi štěněcí slečna začne olizovat obličej.

„Je nádherná," zašeptám a znovu políbím Zayna. Znovu nás ale přeruší kňučení, čemuž se všichni zasmějí. Odtrhnu se od Zayna a pohlédnu do malých roztomilých oček, patřících labradorce.

„Jak žárlí," zasměje se Michelle a začne se se mnou rozplývat nad štěnětem.

„Jak ji pojmenuješ?" zeptá se Zayn.

„Ona nemá jméno?" podivím se, načež Zayn zavrtí hlavou. Pustím labradorku na zem a ta ihned přiběhne k Harrymu a Louisovi, kteří si s ní začnou hrát. Chvíli jen přemýšlím, ale pak zapískám a zavolám „Ellie," načež štěně doopravdy odskočí od Harryho a Louiho a přiběhne zpět ke mně. „Bingo," zasměji se.

Několik dní jsme se všichni společně rozplývali nad malou Ellie, která, jak jsme zjistili, pořádně kouše, když nedostane to, co chce. Já se ji přes to rozhodla rozmazlovat, a tak má už za těchto několik posledních dní nakoupeno pár pelíšků, které se dají nalézt po celém domě, a především hraček, o různých druzích pamlsků nemluvě.

„Můžeš na chvilku?" přijde ke mně má sestra, zatímco se pokouším naučit Ellie základním povelům. Zatím bych svou snahu neoznačovala jako neúspěšnou, ale bohužel ani ne jako úspěšnou.

„Jasně," přikývnu a společně se rozejdeme k bazénu, kde si společně sedneme. Občas, když si potřebujeme promluvit, svěřit se jedna druhé anebo když chceme prostě a jednoduše čas samy pro sebe, jdeme přesně sem. Je velká škoda, že všichni máme přístup k velkému bazénu, ale málo kdy ho využíváme. Nikdy na to není čas a když už je, není vhodné počasí. Nejvíce ho využíváme právě my dvě, když si chceme urvat trochy sesterského času.

„Tak povídej," pobídnu ji.

Michelle se zhluboka nadechne a vydechne. „Mám úžasnou novinu," řekne a usměje se. Nedokážu z jejího pohledu poznat, zda se jedná o něco dobrého nebo špatného.

„Jakou?" opětuji ji její úsměv. Vidím, jak se pomalu odhodlává ke sdělení oné úžasné noviny, ale když se nadechne a chce mi to oznámit, přeruší nás něčí zakašlání. Obě se otočíme a spatříme Zayna.

„Omlouvám se, že vás ruším, ale potřebuji ti něco říct, Jane,"

„A nepočká to chvíli?" zeptám se Zayna, ten ale jen zakroutí hlavou.

„Prosím, je to důležité," šeptne a já se znovu otočím na svou sestru. Ta se na mě jen usměje a pokyne hlavou, ve znamení toho, že mám jít.

„Tak? Co potřebuješ?" zeptám se ve chvíli, kdy se za námi zavřou dveře naší ložnice. „Zayne? Co se děje?" znejistím po chvíli ticha, kdy je ke mně otočený zády a dívá se z okna ven. V dáli jde spatřit, jak pomalu zapadá slunce. Pomalu k Zaynovi přejdu a obejmu ho zezadu okolo boků, s cuknutím je ze sebe shodí. „Řekneš mi už, co se děje? Tohle tvoje chování mi docela nahání strach," šeptnu.

„Mezi námi," odmlčí se a opře se o vnitřní parapet okna. „Je konec," vydechne a mně se v očích zalesknout slzy. „Uvědomil jsem si, že si celou dobu nalhávám, že ty jsi pro mě ta pravá,"

„Cože? O čem to mluvíš?" zeptám se nechápavě.

„Uvědomil jsem si, že tě nemiluji a nikdy jsem tě nemiloval. Miluji Lucy,"

„Kdo je Lucy?" vykoktám ze sebe a ustoupím o jeden krok dozadu.

„Má přítelkyně,"