s i x

8.6K 431 4
                                    

Uběhl necelý měsíc a náš odjezd se blížil. S naším odjezdem se také blížil začátek turné kluků. S tím se samozřejmě blížilo i naše setkání s členy skupiny jako takovými. Také to znamená to, že se po necelém měsíci uvidím se Zaynem, s kterým jsem neměla příležitost si promluvit od toho našeho „incidentu".

S nikým, kromě Liama a Nialla, jsme se za tu dobu neviděla. S Liamem jsme se vcelku dost sblížili a také se mi svěřil s tím, že momentálně randí s jakousi Michelle. Klukům to zatím říct nechce, chce si počkat na chvíli, až si bude jistý ohledně toho, jak moc je jejich vztah vážný. Na vlastní oči jsem jí za tu dobu neviděla, ale viděla jsem ji už několikrát na fotkách a připadala mi více než sympatická.

Sam jsem za ten necelý měsíc viděla jen několikrát. Je to podivuhodné, když jsme spolubydlícími, ale je tomu tak. V určitých chvílích mě napadá, jestli náhodou nezačala randit s Harrym, jelikož z ní cítím Harryho kolínskou, která je velmi výrazná, ale nad těmito myšlenkami se většinou jen pousměji, protože by mi o tom určitě řekla. Už jen z toho principu, že je dříve nemusela, by bylo vtipné, kdyby se někdo z nich dokázal probojovat do jejího srdce až takovýmto způsobem.

„Už mě můžeš pustit, umačkáš mě," zaškemrám v Jessovo objetí. Přišly jsme se se Sam rozloučit a zároveň podepsat nějaké papíry ohledně toho, aby nám byl ve škole uznán alespoň zimní semestr a my nemusely začínat od nuly, jakmile se vrátíme zpět. Překvapivě dost lidí ze školy se dozvědělo, že na rok odjíždíme za prací, Jesse s Mikem jsou ale jediní, kteří ví, kdo přesně je naším zaměstnavatelem.

„Smůla, Jane. Já tě jen tak nepustím," odtáhne se ode mě, podívá se mi do očí a neupustí ze svého sevření na mých ramenou. „Prosím, neupouštěj mě..." zaškemrá tentokrát on a já se pousměji. „Nemůžeš mě tu přece nechat tady s tímhle," pokyne hlavou směrem ke svému bratrovi, který se právě loučí se Sam a já se na něj nechápavě podívám.

„Vždyť je to tvůj bratr," připomenu mu.

„No právě," šeptne. „Je to můj mladší bratr," doplní a já se začnu smát.

Ještě naposledy jsme se rozloučily s bratry a vyrazily jsme domů. Čekalo nás balení kufrů a jelikož se jednalo o celosvětové turné, bylo nutno zabalit si vše potřebné, od plavek až po zimní kabáty a boty.

„Jestli máte nějaké oblečení, které by znázorňovalo jakýkoliv stát, nezapomeňte ho přibalit," přečtu nahlas zprávu od Liama, která mi přišla zrovna ve chvíli, co jsme za sebou zavřely dveře bytu. Nestihnu ani pořádně začít psát odpověď, co mi už stihne přijít další zpráva. Samozřejmě od Liama. „Buďte připravené na desátou. Pokud budou problémy s dopravou, je možné, že přijedeme déle. Možný je ale i opak," přečtu znovu nahlas a Sam se uchechtne.

„Má snad přirostlý telefon k ruce, nebo co?" prohlásí a skočí nám do kuchyně udělat kávu.

„Počítáme s tím a taky by nás zajímalo, jestli máš telefon přirostlý, nebo přilepený k ruce. Neodpovídat! Řečnická otázka," odešlu zprávu Liamovi a nějakou chvíli čekám, zdali poslechne, nebo na zprávu odepíše. Jelikož několik minut neodepíše, rozhodnu se odložit telefon a jít si balit. Jakmile ale položím telefon na kuchyňskou linku, uslyším cinknutí, ohlašující novou zprávu. Povzdechnu si.

„Já vím, že jsem neměl odepisovat, ale já musel! Držel jsem se zuby nehty, ale nakonec mi to nedalo. Uvažovaly jste správně, přesto ale pravdu nemáte. Přirostlý telefon k ruce nemám, vlastně je to i nemožné. Nad přilepením jsem začal přemýšlet až teď, díky vám dvou. Jdu zkusit vteřinové lepidlo," přečtu nahlas, což donutí jak mě, tak i Sam k hlasitému zasmání se. Rychle mu odepíšu menší výhružku ohledně toho, že se v žádném případě takového lepidla nedotkne a telefon odložím.

Mezi tím, co jsem si já dopsala s Liamem, začal někdo bombardovat zprávami Sam. „S kým si to píšeš?" zeptám se.

„S Harrym?" znejistí.

„A co ti píše?" hodím po ní významný pohled.

„No napsal mi to samé, co ti psal Liam. To s tím oblečením,"

„A nic jiného ti nenapsal?" začnu vyzvídat.

„Co jiného by mi měl psát?" zeptá se nechápavě.

„Já nevím, jakoukoliv jinou zprávu?"

„Nenapsal?"

„A to se mě ptáš?" uchechtnu se.

„Asi ne..." vykoktá ze sebe.

„Takže," řeknu a sednu si vedle ní na barovou stoličku. „Nechtěla by náhodou Sam něco říct své kamarádce Jane?" promluvím na ní ve třetí osobě, jelikož vím, jak otravné jí to přijde.

„Nechtěla," odsekne.

„Jane si ale myslí, že jí Sam něco tají a rozhodně jí to říct chce,"

„Někoho jsem poznala, spokojená?!" vykřikne a složí si hlavu do dlaní. „Je skvělý a pozorný, ale myslím si, že to nebere tak, jako já," fňukne. „Určitě to bere jen jako nějakou vylepšenou verzi přátelství,"

„Kdo je ten šťastlivec, který získal srdce mé kamarádky?" zeptám se. V duchu zároveň opakuji jednu prosbu a to, ať to není Harry. Došlo mi totiž, že by to nebylo nic dobrého. Jestli je to doopravdy tak, jak se Sam bojí, nedělalo by to dobrotu.

„Je to Harry," špitne. „Problém je ale v tom, že to určitě bere jen jako přátelství s výhodami,"

„No, tak to hold budeme muset změnit," řeknu, snažíc se znít klidně. „Teď bychom už ale obě mely jít balit," řeknu, jenže mě přeruší zaklepání na dveře, ke kterým udiveně přejdu a otevřu. 

This Is Us || One Direction ✔Kde žijí příběhy. Začni objevovat