This Is Us || One Direction ✔

f i f t e e n

Jakmile přijedeme do hotelu, zalezeme společně se Sam do svého pokoje a znaveně padneme na postele. „Takže..." otočí se na mě a já jen zakroutím hlavou. „Nebylo by vhodné, abys poskytla své kamarádce nějaké informace o tvém nynějším vztahu?" zeptá se a já se jen uchechtnu. „Jak dlouho jste spolu?"

„Přes čtyři měsíce," přiznám. „Ale to už víš, ne?"

„No a jak daleko jste zašli?"

„Sam!" vykřiknu a hodím po ní polštář. „Zaprvé, do toho ti nic není a zadruhé, mohla bys mi vrátit ten polštář, prosím?"

„Ale no tak, mně bys to mohla říct," zaskuhrá a hodí po mně polštář, který jsem po ní hodila já. Chci něco namítnout, ale přeruší nás zaklepání na dveře.

„Nerad vás ruším," vykoukne Niallova blonďatá hlava mezi dveřmi „Ale nechtěla bys se mnou zajít do obchoďáku, Jane?" zeptá se a já přikývnu.

„Ráda," usměji se a pomalu se zvednu z postele. „Jenom si dám sprchu a převléknu se," řeknu a vezmu si čisté oblečení z kufru. Přejdu do koupelny, kde ze sebe všechno oblečení sundám a vlezu pod sprchovou hadici. Rychle se osprchuji, opatrně, abych si nenamočila vlasy a když se osuším, obléknu se do černých jeanů, bílého tílka a červeného saka. Obuji si černé vansky a vyjdu ven. „Můžeme?" zeptám se Nialla, který přikývne. Společně se rozejdeme do nejbližšího nákupního centra.

V průběhu nakupování samozřejmě nechybělo několik fanynek, které Nialla poznaly, vyrušily nás a vyžadovaly od něj fotku či autogram. Vždy jsem jen s úsměvem vzala telefon a všechny vyfotila. Byla jsem více než vděčná za to, že nic takového nemusím zažívat.

Zamyslela jsem se nad tím, jak se asi musí cítit Lou, kterou zná téměř každá fanynka One Direction. Zastavují ji fanoušci stejně tak, jako zastavují kluky? A čeká to jednoho dne mě nebo Samanthu?

„Promiňte," zastaví mě asi dvanácti letá holčička.

„Ano?" usměju se na ní.

„Nejste vy Jane Moore?" zeptá se.

„To jsem já," vykoktám ze sebe. „Proč se ptáš?"

„Jednou bych chtěla být jako vy," řekne a vysvětlí mi, že se o mně mluvilo už na několika tiskových konferencích, bylo o mně psáno v některých časopisech a podobně. Je pravda, že od doby, co jsem pro kluky začala pracovat, jsem přestala dávat pozor, co se kde šustne. „Ale to se nikdy nestane," zesmutní.

„Proč by ne? To neříkej," napomenu ji.

„Jste krásná a talentovaná," rozhodí rukama. „Ráda tancujete a teď děláte choreografku. Můžete díky tomu procestovat celý svět,"

„Uvidíš, že to půjde," usměji se. „Časem," dodám. „Teď si na to ještě malá, ale za několik let to bude jen a jen v tvých rukou,"

„Mohla bych vás o něco poprosit?" zeptá se a já jen přikývnu. „Mohla byste se mi podepsat?"

„Ráda, ale nemám u sebe nic na psaní," řeknu.

„To já taky ne,"

„Nechci vás rušit, dámy," přeruší nás Niall. „Já mám," usměje se a podá mi lihový fix, kterým se nakonec oba podepíšeme na časopis, na jejíž titulní stránce jsme. Měla tam být i Sam, ta si ale musela něco vyřídit, a proto na focení nedorazila. Kluci trvali na tom, abychom tam obě byly, a i když jsem neskákala radostí, že má fotka nejspíše obletí půlku světa, nemohla jsem říct ne. „A teďko ještě fotku," zazubí se Niall a natahuje se po telefonu holčičky, ta ale zavrtí hlavou.

„Nemám u sebe telefon,"

„To nevadí," usměji se. „Vyfotíme se na můj, ty mi na sebe dáš nějaký kontakt a já ti to pošlu, ano?" navrhnu, což vytvoří úsměv na Katině tváři. Nakonec od nás odběhne a my se vydáme do dalších obchodů.

„Tomu neuvěříte," zasměji se, když přijdeme zpět k ostatním. „Niall si koupil víc věcí než já," vykřiknu.

„To teda není pravda," brání se uraženě Niall a pokládá svých třináct tašek na pohovku, zatímco si já odnáším čtyři tašky, ani ne z půlky zaplněné.

„Všechno v pořádku?" zeptám se, když přijdu k ostatním, kteří se mlčky dívají z okna ven. „Kde je Sam a Harry?"

„Pohádali se a oba někam odešli," vysvětlí Louis.

„Bylo tu pěkně dusno," dodá Zayn a Liam přikývne.

„Asi půjdu na vzduch," řekne po chvíli Niall. „Já vím, že jsem se teprve vrátil, ale je mi z toho nějak zvláštně,"

„Půjdu s tebou," zvedne se Liam ze židle, na které do teď seděl. „Přidá se ještě někdo?"

„Taky půjdu," ušklíbne se Louis.

Jakmile všichni odejdou, uvědomím si, že jsme se Zaynem sami. Vezme mě za ruku, vytáhne mě na nohy a něžně mě políbí. „Jsi tak nádherná," šeptne a já se musím usmát. Rozejdeme se společně do jeho pokoje, kde zamkne a přitlačí mě na zeď místnosti. Trošku znervózním, jelikož mi je jasné, k čemu se schyluje. Zatím jsme se nedostali dál než k pouhému líbání, a i když si uvědomuji, že se nemusím ničeho bát, začnu se třást. „V pořádku?"

„Samozřejmě," usměji se a přitáhnu si ho k sobě. Usměje se a položí své ruce na mé boky, kde mě pevně chytne. Nadzvedne mě a já omotám nohy okolo jeho pasu, ruce v jeho vlasech. Jeho ruce jsou na mém zadku, za který mě přidržuje. Po chvíli líbání se rozhodne pokročit dál a opatrně se rozejde k posteli, na kterou mě následně shodí.

Jeho ruce začnou opatrně putovat po mém těle a při tom neopouští mé rty. Pomalu začne vyhrnovat mé triko, které mi po chvíli přetáhne přes hlavu, díky čemuž mě ovane chlad.

„Bože," vydechne, při pohledu na mé tělo. Přitáhnu si ho zpátky k sobě, díky čemuž spojím naše rty.