Druhá šance

Kapitola 28

Ráno mě probudí Olivino zasténání. Netuším, v kolik hodin se vrátila. Musela jsem být tak unavená, že jsem její příchod úplně prospala. Ležím na boku, zády k ní, poslouchám tiché pravidelné oddechování mé kamarádky a doufám, že neprospí celý den s kocovinou. Matrace se zhoupne, jakmile se začne otáčet, až mi svoji ruku přehodí přes břicho. Přemýšlím, jestli ji mám nechat mě objímat nebo jí odstrčit na svoji polovinu, když si uvědomím, že mě něco tlačí do zadku. Vytřeštím oči! Buď má moje kamarádka právě erekci, nebo ten, kdo leží za mnou, není Olive! Prudce vyskočím z postele, jako kdyby byla v plamenech. Olive najdu na pravé straně postele, rozplácnutou na břiše s vlasy rozházenými kolem hlavy a přímo uprostřed naší postele spí Tarick! Zalapám po dechu. Oba dva jsou polonazí, díky bohu alespoň za to spodní prádlo, a neví o světě. Nevím, co mám udělat. Nechat ho spát nebo ho vyhodit? Nakonec si vytáhnu z kufru čisté oblečení a vytratím se do koupelny. Se sprchou si dám na čas, abych jim dala možnost se probrat a uvědomit si, co se děje. Jakmile se vrátím do pokoje, najdu Taricka sedět v posteli s hlavou v dlaních. Olive ale pořád spí, proto pozdrav zašeptám, abych na sebe upozornila.

„Ahoj," odpoví mi. Tváří se opravdu ztrápeně, až mi ho je celkem líto.

Odkašlu si. „Ehm...když jsem tě žádala, ať se o ni postaráš, nemyslela jsem, že se nastěhuješ do naší postele."

Rukama si zajede do vlasů a omluvně se usměje. „Tvoje kámoška mě pozvala. Včera mi to přišlo jako skvělej nápad."

„Prosím jen řekni, že jste včera spolu nespali, když jsem byla hned vedle vás," zavřu oči, zatímco se zhluboka nadechnu, abych se uklidnila.

Olive, kterou jsem nejspíš zvýšením hlasu probudila, se se zasténáním převalí na záda. Podívá se na mě, pak hlavu otočí na Taricka. „Co tu chceš?"

Ten vstane. Ke mně prohodí: „Nic se nestalo." Pak se podívá na Olive. „Vypadá to, že jsem tu přespal."

Chvíli přemýšlí nad jeho slovy, než se začne smát. Ten zvuk jí nejspíš sám o sobě nedělá moc dobře, protože okamžitě zmlkne a promne si spánky. „Už si vzpomínám. Nechtěla jsem, abys šel v noci sám domů, tak jsem navrhla, ať přespíš tady. Jenže," ukáže na podlahu, „jsem myslela na zemi, ne aby ses nacpal mezi nás."

„Bylo mi divný, že jsem se tam nad ránem probudil, tak jsem se přestěhoval," pokrčí rameny, ale už se netváří nijak provinile.

Převrátím oči. „Zapomněl jsi, že tvoje teta vlastní penzion? Proč sis proboha nenašel jinej pokoj."

„No já chtěl, ale zamkla skříňku s klíči. Trochu mi tím zkazila prvotní úmysl."

„Skvělé. Příště mě varujte. Málem jsem dostala infarkt."

Olive mávne pobaveně rukou. „Děláš, jako bys nikdy vedle kluka nespala."

„Vedle Garetta a nehodlám na tom nic měnit," namítnu. Zarazím se. Prostě to ze mě vypadlo. Olive na mě vrhne soucitný pohled a naznačí ústy: Promiň.

„Kdo je Garett?" zeptá se zmateně Tarick.

Jeho otázku ignoruju. Raději se nějak zaměstnám. Dojdu k oknu, které otevřu dokořán, abych pustila dovnitř čerstvý vzduch.

Olive se zakryje až po bradu. „Klid, jo. Tohle mi dělávala máma už na základce a nesnáším to pořád, aby bylo jasno."

Omluvně se usměju. „Promiň, ale oba smrdíte jako lihovar."

„Díky," zamumlá Tarick.

„Běžte se umýt a obléct. Mám hlad," prohodím k nim cestou z pokoje a nechám je tam.