Druhá šance

Kapitola 27

Tarickova teta nás zavedla do pokoje, ukázala nám, kde je koupelna i malá kuchyňka, kdybychom si chtěly něco uvařit. O tom sice pochybuju, ale raději nic neřeknu, jen vděčně přikývnu. Zařízení je starší, ale čisté a velice udržované. Jakmile nám řekne tu směšnou částku, kterou za noc požaduje, nevěřícně kroutím hlavou. Na druhou stranu Olive vypadá na výsost spokojena. 

„Paráda," vydechne, když se za paní Pughovou, jak se nám starší dáma představila, zavřou dveře.

Padnu zády na širokou postel a zavřu oči. „Teď mám v plánu několik dní prospat."

Matrace se zhoupne, jakmile se Olive posadí na svoji polovinu. „To by byla škoda, ne? Pojď, podíváme se po okolí. Spát můžeš v hrobě," navrhne mi zvesela.

„To jsou vyhlídky," zabručím, ale poslechnu ji. V koupelně si opláchnu obličej a společně se vydáme na průzkum malého města Dodson. Moc k objevování toho tady není, proto obhlídku zakončíme na dětském hřišti, jakožto nejatraktivnější objekt.

„Skvělé," podotknu suše, zatímco sedím na jedné z houpaček a rozhlížím se.

Olive svraští obočí. „Kde jsou sakra všichni?"

Pokrčím rameny. „V práci, ve škole nebo se odstěhovali. Tohle místo vypadá jako ty ve filmech o přežití. Zombie apokalypsa nebo smrtelná nákaza."

Olive chvíli přemýšlí, poté mávne rukou. „Tím líp. Alespoň nás nikdo nebude otravovat."

„Jasně, protože kdo by se s námi otravoval, když budeme mrtvý, že?"

„Nech si ten sarkasmus," utne mě.

Zmlknu. Lehce se zhoupnu a zavřu oči, když ucítím chladivý vánek na tvářích.

„Tak mě napadlo. Jak je možné, že jsem Sama s Garettem, Mattem ani nikým jiným předtím nikdy neviděla. Nepamatuju si, že by na tom večírku, když jsme hráli tu hru, byl."

Okamžitě zastavím. „Možná sis ho jen nevšimla."

„Možná. Třeba v tom ale nejede," prohodí jen tak mimochodem. Vím, o co se snaží a rozumím jí.

Podívám se na ni. „Olive, byl to jeho dům, kam mě Tracy pozvala, aby mi ukázala, co získala. A Sam nevypadal jako někdo, kdo o tom nemá ani tušení. Je možné, že nebyl u zrodu toho plánu, ale určitě o tom věděl." Zahlédnu její výraz a s výdechem pokračuju: „ Neříkám ti, aby ses na něj jen kvůli mně vykašlala. To po tobě ani nechci. Hlavní iniciátor je Garett a ten jediný může jít k šípku." Jemu jsem bezvýhradně věřila. Tak moc, že jsem se mu svěřila se svými pocity i trápením.

Olive svraští zamyšleně obočí. „Myslíš, že tě pořád hledá?"

Zavrtím hlavou. „Nechci myslet na něj a nezlob se, nemůžu ani přemýšlet o Samovi. Jediný, co právě teď potřebuju, je několikahodinový spánek. Nejlépe kdybych všechno zaspala. A až se vrátíme, dodělám si zbývající zkoušky a...," začnu přemýšlet, co se stane pak, jakmile ukončím první ročník.

„A co? Vím, že nemáš kam jet na prázdniny," řekne tiše.

„Stačí, když ze školy odjede Garett a jeho partička. Zůstanu, najdu si na léto brigádu a bude mi zase dobře."

Olive přikývne, ale netváří se moc přesvědčeně. Takže mi nezbývá nic jiného, než jí dokázat, že mám pravdu. Nejen jí, ale hlavně sobě.

Po další půl hodině strávené bloumáním po městě se vrátíme do penzionu. Přece jen jsme cestou potkali pár lidí, přestože se na nás dívali jako na atrakci. Moc turistů tady nejspíš nemají. Sotva projdeme hlavními dveřmi, všimnu si Taricka, který se opírá o křeslo, zatímco mluví se svojí tetou. S úsměvem nám zamává.