Druhá šance

Kapitola 8

Vytřeštím na doktora oči. „Myslíte, že jsem se sjela?"

„Nechci dělat unáhlené závěry, Devlin, ale příznaky, které popisujete, mohou mít za následek užití některých omamných látek."

„Nikdy v životě jsem si nic nevzala," namítnu dotčeně.

„Věřím Vám, ale tvrdíte také, že jste nikdy dříve neexperimentovala s alkoholem, nebyla na večírku...je tedy možné, aby se na Vašem seznamu „poprvé" objevila i tahle věc."

Zavrtím hlavou. „Ne. Jsem si jistá, že takhle daleko bych v žádných experimentech, jak říkáte, nezašla."

„Možná Vám ty drogy někdo podstrčil?"

„A kdo? Proč bych si je proboha brala?" nepřestávám si doktora měřit nedůvěřivým pohledem.

„Některé drogy lze přimíchat do pití, aniž byste to zjistila."

Zadívám se na jeho stěnu plnou diplomů a snažím si vzpomenout. Opravdu se snažím, ale čím více se na to soustředím, tím více mám v hlavě prázdno. Naštvaně si odfrknu.

„Určitě jsem nezamýšlel Vás jakkoli rozrušit, Devlin. Jen bych rád, abyste vzala v potaz všechny možnosti."

Dlaněmi si zakryju obličej. Je skutečně možné, aby mě někdo zdrogoval? Mohl to být ten kluk ze vzpomínky? Nebo Garett? Matt? Hlavou mi víří jména, ale že by to mělo nějaký efekt, říct nemůžu. Ano, vzpomínka se lišila od té, kterou jsem měla v autě s Olivií, avšak mohl v tom sehrát roli alkohol, ne droga.

„Poslední dny uvažuju nad tím, jestli si vůbec chci vzpomenout," zamumlám do dlaní.

„Jak to myslíte?"

Odtáhnu ruce a zadívám se na doktora. „Nepoznávám se. Tedy...nepamatuju si tu dobu, ale ty chvíle, které se mi zatím vrátily? To přece nejsem já. Je možné, aby mě tolik změnil jeden kluk?"

„Kluk?"

„Nechci na nikoho svalovat vinu, jsou to má vlastní rozhodnutí, ale všechno to přece začalo setkáním s Garettem."

Doktor se lehce pousměje. „Bylo to jen pár špatných rozhodnutí, Devlin. Nemáte ani jistotu, že se ty věci skutečně staly. Nemyslíte si, že si zasloužíte znát pravdu? Vzpomenout si?"

Neurčitě přikývnu. „Nejspíš máte pravdu."

V pátek odpoledne mě Garett vyzvedne na koleji. Sbaleno mám už od středy, ale to není nic neobvyklého. Vždycky musím mít vše pečlivě připravené.

„Tady máš. Dej na sebe pozor." Rychle chytím, co mi Olive se smíchem hodí, a až potom si uvědomím, že svírám v rukou balíček kondomů.

Vytřeštím oči. „Proč mi to dáváš?"

„Moje heslo zní: Vždy připravena," zazubí se.

„Nehodlám se tam s Garettem vyspat," odporuju a chci jí balíček vrátit, ale v tu chvíli Garett zaklepe na dveře, proto si je rychle strčím do kapsy.

„Můžeme jet?" usměje se na mě, jakmile vejde do pokoje.

Olive se začne smát. „Ta je sbalená už týden."

„Přehání," vyhrknu, ale do tváří se mi nahrne červeň.

Garett se zakření, vezme mi kufr a pobídne mě. „Tak pojď, De."

Spěšně se rozloučím s Olivií a následuju Garetta k jeho autu. Uloží moje zavazadlo dozadu a společně se vydáme na cestu.

„Moc ti to sluší," prohodí, když vyjede z univerzitního parkoviště.