Druhá šance

Kapitola 26

Současnost

„Můžeš mi říct, co se stalo?" ozve se znovu Olive, jakmile zatočí k naší koleji.

„Ne!" vykřiknu, ale hned vysvětlím: „Nejezdi na kolej. To bude první místo, kde mě bude hledat."

Zatváří se zmateně. „Kam mám teda jet?"

Chvíli přemýšlím, ale nic mě nenapadá. „Prosím jen jeď. Až budu chtít zastavit, řeknu ti."

„Dobře," odpoví zdráhavě, nicméně mě poslechne.

Teď, když vím, že se vyhnu na několik následujících hodin konfrontaci s Garettem, trochu se uvolním. Moje napjetí se okamžitě vrátí, jakmile mi začne vyzvánět telefon. Ani se nemusím dívat, kdo to je. Prostě mobil vypnu. Podívám se na Olive, která se tváří opravdu starostlivě a vím, že jí dlužím vysvětlení. „Byla to sázka, Olive."

„Cože? Co byla sázka?"

„Garett," zavrčím, „s kluky sepsal potupný seznam, abych se do něj zamilovala a vyspala se s ním."

„Co?!" vyhrkne, hned na to zavrtí hlavou. „Tomu nevěřím."

„Viděla jsem ho," zamumlám.

„S kým? O jakých klucích mluvíš?"

„Garett, Matt, Conrad a," šlehnu po ní smutným pohledem. „Sam."

Auto se mírně zakymácí, jak sebou Olive trhne. „Sam? Můj Sam?"

Vzpomenu si na kluka, jehož jméno jsem si nedokázala zapamatovat. Teď už ho stoprocentně nezapomenu. „Jo."

„Co bylo na tom seznamu?"

Zachmuřím se. „Všechno to měli naplánovaný. Jak za mnou Garett přišel, aby se omluvil a nabídnul přátelství? Pak po mě většinu času vyjížděl a pokaždé se stáhnul až do dne, kdy mi pod dveřmi nechal vzkaz, kde oznámil, že se pro mě zastaví. Naše rande. První pusa na Ruském kole. Nejspíš i říkal věci, které jsem chtěla slyšet, abych do něj byla blázen. To se mu povedlo."

„Co tam bylo dál?"

Zavřu oči. Snažím si celý seznam vybavit. „Zkouška."

„Zkouška? Jaká?"

„Nevím, předpokládám, že mě nějak vyzkoušel, ale nejsem si jistá..." V hlavě mi vyskočí vzpomínka na večer Mattových narozenin, kdy mě opilý Matt odtáhnul na parket a snažil se mě osahávat, a na Garetta, který se zatím bavil u baru. Chtěl vědět, jestli žárlím. Žádal mě, abych to přiznala, pak někomu napsal zprávu a odešli jsme k němu. Když si představím, že adresátem mohl být Matt nebo Conrad, aby je Garett informoval o splnění dalšího úkolu, udělá se mi zle. Začne se mi třást brada, zatímco se snažím udržet slzy za víčky. Nejde to. Myslela jsem, že když jsme byli s Garettem poprvé spolu, bylo to něco mimořádného. Teď začínám zjišťovat, že ta chvíle byla jedinečná jen pro mě. Pro Garetta to byla hra.

„Neplakej," ozve se soucitně Olive a pohladí mě po ruce.

Ani jsem si neuvědomila, že už brečím nahlas. Nedokážu to zastavit. Jakmile mi hlavou proběhne celý ten čas a spojí se s tím, který následoval po té autonehodě, cítím se zrazená. Ponížená. Sama. Chci pryč. Nutně potřebuju co nejdál od Garetta a jeho kamarádů.

„Musím odjet, Olive," zašeptám. Utřu si slzy a tvrdě se na ni podívám.

„Kam?"

Zavrtím hlavou. „To ti neřeknu. Sama to zatím nevím."