Druhá šance

Kapitola 22

„Skvělý, že jsi došel," pozdraví se s Garettem Matt, jakmile se prodereme davem k pohovce, kde se rozvalují Garettovi kamarádi. Vidím mezi nimi i Tracy a moje nálada se povážlivě zhorší. Nenapadlo mě, že přijde i ona, přestože jsem to mohla očekávat. Vidím na ni, jak se celá rozzáří, když uvidí Garetta. Mého Garetta, chce se mi vykřiknout.

„Ahoj Dev," kývne Matt hlavou. Tváří se stejně jako vždy, žádné postranní pohledy nebo vinna ve tváři, proto se rozhodnu zařídit se podobně. Tedy předstírat, že se to vůbec nestalo.

Pozdravím všechny přítomné a s úsměvem se usadím na volné místo. Jakmile Garett navrhne, že nám zajde pro pití, zvedne se i Tracy a nabídne mu pomoc. Snažím se na sobě nedat znát, jak moc mi to vadí, proto se zaposlouchám do rozhovoru, který vede Matt s jedním klukem, jehož jméno si nevybavuju. Přesto ale nezabráním tomu, abych občas nezabloudila pohledem ke Garettovi a Tracy, kteří spolu vedou u sudu s pivem docela vášnivou debatu.

„Ahoj," zašeptá Matt a já jsem přinucena od nich odtrhnout oči.

„Ahoj," usměju se zmateně. „Už jsme se přece zdravili."

„Jo. Jen jsem se ti chtěl...omluvit. Víš...za to minule." Matt se zatváří upřímně provinile, proto přikývnu.

„V pohodě."

„Díky," vydechne úlevně. „Přehnal jsem to. Byl jsem na šrot."

„No, už jsem na to zapomněla," zalžu.

Vypadá, že mi nevěří, nicméně souhlasí. Garett se vrátí sám, Tracy mezitím někam zmizela, a podá mi kelímek s levným pivem. Vděčně se usměju. Přestože jsem dnes neměla v úmyslu pít, jestli mám vydržet celý večer v přítomnosti té holky, budu potřebovat krapet uvolnit. Takže se zhluboka napiju. Garett překvapeně nadzvedne obočí, ale nekomentuje moji náhlou žízeň. Posadí se vedle mě a volnou rukou mě obejme kolem ramen.

„Takže, co je novýho?" směřuje otázku na Conrada.

„Máme novýho kluka v týmu. Jmenuje se Kieth a je fakt dobrej. Trenér ho chce hned nasadit. Je to teda trochu kretén, prý ho z minulý školy vylili, jen se neví proč."

Poslouchám jedním uchem různé teorie, proč musel ten nový kluk, o kterém se baví, přestoupit, ale rozptyluje mě Garett, který mi vzadu na krku kreslí nějaké obrazce, které nedávají žádný smysl. Naskočí mi husí kůže, protože mě jeho dotek vzrušuje i šimrá zároveň.

„Příjemný, že?"

Zaskočeně se otočím a střetnu se s naštvaným pohledem Tracy, která se bůhví jak ocitla těsně za námi. „Prosím?"

Garett se ohlédne a věnuje jí ošklivý pohled. „To stačí."

Tracy trhne rameny a vyzývavě přejde k pohovce, kde se usadí vedle Garetta a zašeptá mu něco do ucha. Ruka na mém krku ztuhne. Tiše jí odpoví a Trace uraženě vyskočí z pohovky a odpochoduje pryč. Nevím, o čem si ti dva povídali, ale opravdu mě to zajímá. Garett zachytí můj zvědavý pohled, proto jen zavrtí hlavou, jakože to není důležité. Odtrhnu od něj oči a radši se napiju piva. Rozhovor se dál točí kolem fotbalu a podobných nesmyslů, které mě moc neberou, a tak jen sedím v roli tichého pozorovatele. Za tu krátkou dobu stihnu vypít tři kelímky s pivem, které se mi nějakou záhadou vždycky objeví v ruce. Alkoholem se mi rozváže jazyk a sama jsem překvapená, že se dokážu zapojit do hovoru.

Garett někam zmizel před hodnou chvílí, proto se rozhlédnu po obývacím pokoji, ale nikde ho nevidím. Zvednu se z pohovky a ten náhlý pohyb mi nepatrně rozvlní místnost. Nakonec se mi všechno před očima uklidní natolik, abych zvládla pomalým krokem projít celý byt. Dojdu ke dveřím ložnice, které jsou jako jediné zavřené, ale když k nim přitisknu ucho, je uvnitř naprosté ticho. Nicméně kliku přece jen stisknu hnána zvláštním vnitřním pocitem a málem se mi úlevou podlomí kolena, jakmile zjistím, že je prázdná. Chci odejít, ale najednou zaslechnu Garettův hlas, který se nese z pootevřených balkónových dveří. Po měkkém koberci dojdu neslyšně až k těžkým závěsům. Mírně je odhrnu, abych mohla nakouknout ven. Ložnice se noří ve tmě, proto mě nikdo venku nemůže vidět, zato já je vidím na osvětlené terase docela jasně.