Měla jsem kluka. Shawna Mendese. Ano, TOHO Shawna. Jenže jsme se pohádali a potom mě napadli v uličce, když jsem utíkala od Shawna. Fyzicky i psychicky jsem se zhroutila a odstřihla se ode všech co znám. Shawn se šíleně proslavil a já jsem se změnil...
Zhluboka jsem se nadechla a stiskla pero, které leželo přede mnou. Vzala jsem papír a začala psát.
Milý Shawne,
Vždycky jsem tě milovala. Znamenáš pro mě všechno, ale já se pro tebe nehodím. Najdi si někoho dokonalého, kdo se k tobě hodí, protože já to nejsem. Vždycky jsem měla problémy a poslední dobou jsi do nich zapletený více, než bych chtěla. Je na mě upřeno moc nechtěné pozornosti, což jak moc době víš, nenávidím. Pro tohle město budu stejně vždycky ta holka, kterou mlátili, nebo tu, která chodila se Shawnem Mendesem. Chtěla bych se někde vyznačit nějak jinak. Nepotřebuju být slavná, jen chci být zase ta obyčejná holka, což se tady nestane. Proto jsem se rozhodla pro nový start. Nic jiného mi nezbývá, potřebuju čistý štít. Jediné, co ti řeknu je to, že jedu do Evropy a už o mě asi neuslyšíš. Trhá mi to srdce, ale chci za vším udělat tlustou čáru. Miluju tě, nikdy na to nezapomeň. Navždy tvá Charlotte.
Dopsala jsem a utřela si slzy. Sice jich pár ukáplo i na dopis, ale neřešila jsem to. S třepajícíma rukama jsem ho vložila do obálky a vydala se k jeho domu. Hodila jsem ho do schránky a vzala malou sportovní tašku, ve které byly jen ty nejnutnější věci. Nedávno v nemocnici jsem měla devatenáct, takže v Evropě budu díkybohu plnoletá. Koupila jsem si roztomilý byteček v Itálii, kde teď mířím. Nastoupila jsem do letadla (dělejme, že přeskočila ty čtyř hodinová čekání) a sedla si k okýnku. Sledovala jsem, jak se zvedáme a fascinovaně sledovala barevnou oblohu. Vedle mě mi někdo hleděl přes rameno z okýnka, ale já jsem si nasadila sluchátka a dívala jsem se dál. Za chvíli se výhled zalil rudou, slunce právě zapadalo. Zavřela jsem oči a vnímala jen hudbu, která mi hrála v uších. Konečně mě čeká nový začátek, nová šance na jiný život.
Po přistání jsem se musela zasmát, tohle je úplně jiné než New York. Za pár minut mě čeká menší návštěva kadeřnictví. Nikdo mě nepozná, budu prostě jiná. Podle Google maps (doufám, že neporušuju nějaké autorské prána :D) jsem ho našla. Všude byly zrcadla a slunce, které mě příjemně hřálo do zad. Nějaká paní kývla k volnému křeslu, kde jsem se posadila a podívala se na sebe do zrcadla.
,,Jak chcete ostříhat?" zeptá se mile paní.
,,Chci změnu. Nějak pěkně i obarvit, jenom nechci vlasy kratší než nad bradu. A barvu ne výraznou, nechci poutat pozornost, jen zapadnout." Dořekla jsem svůj požadavek a paní se usmála.
,,Velké změny?" zeptala se mezitím, co mi rozčesávala vlasy.
,,Neumíte si představit" odpověděla jsem jí a zavřela jsem oči.
,,Můžete" klepla mi na rameno po asi hodině. Nervózně jsem otevřela oči a zalapala po dechu. Ze zrcadla se na mě dívala nádherná, krásná a sebevědomá žena, ne nějaká umáčklá, zmlácená holka.
,,Líbí?" zeptala se opatrně ta paní.
,,Je to neskutečné, moc děkuju" řekla jsem a zářivě se usmála. Oddychla si, asi si myslela, že by se mi něco takového líbit nemohlo. Znovu jsem se podívala do zrcadla a vlasy si prohrábla. Z půlky byli tmavě hnědé, pak přecházeli do krémové. Délkou mi dosahovaly skoro na ramena a nechaly vyniknout mé oči a rty. Prohrábla jsem si je a vyšla ven. Můžu začít žít...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
...
Ahoj, omlouvám se za minulou kapitolu, byla to pěkná blbost. Taky se omlouvám za tuhle, protože jsem jí psala u takových letních písniček. Z Itálie neustále cítím slunce, proto jsem se snažila, aby to šlo cítit i z téhle kapitoly. ILY
