I met you (part 1)

Nekapitola (už číst nemusíte)

O TÝDEN POZDĚJI

Když jsem se to ráno vzbudila, našla jsem vzkaz od rodičů, že na 10 dní odjíždějí. Byla jsem ráda, ale bylo mi dost špatně, takže jsem se na týden omluvila ze školy. Stalo se něco? Ne, jen jsem zkoukla pár filmů a znova začala chodit na sebeobranu, a ještě jsem začala běhat, co mi mé zmlácené tělo dovolilo. Shawn se tady i několikrát stavoval, ale vždy jsem dělala, že nejsem doma. Jo, taky jsem složila pár písniček, celkem ujdou. Dneska už ale jdu do školy, fyzicky jsem v pořádku, psychicky stejně jako obvykle, takže. Oblíkla jsem se (media) a protože tam nemám kapuci, vzala jsem si kšiltovku. Srazila jsem si jí do čela a vyšla vstříc škole. Překvapilo mě, že se po mě ani jeden neohlídl, nikdo mě nedrbal ani nepomlouval. Třeba se mi podařilo to, o co celou dobu na téhle škole usiluju. Zneviditelnit se.

Většina předmětů proběhla bez problémů, proto jsem se přestala hlídat na obědě, což byla chyba. Sedla jsem si úplně dozadu, když vtom si ke mně někdo přisedl.

,,Ahoj" ozval se Shawn. Rázem byla pozornost všech v jídelně na mě. Bože, musel to zkazit!

,,Čau, hele, nic proti ale sedni si jinam, nepotřebuju být viditelná" sykla jsem potichu. Shawn jen zavrtěl hlavou a naklonil se přes stůl, takže byl kousek ode mě.

,,Ale já nechci, abys byla neviditelná. Nechci, aby ses schovávala." zašeptal. Chtěla jsem kývnout, jenže nemůžu. Ne po tom, co se stalo, ne po tom, co jsem zažila. Jen jsem rychle zavrtěla hlavou a odešla. Všechna pozornost se na mě obrátila. Jeden kluk od oblíbených mi chtěl podkopnout nohu, ale já ji překročila a druhou nohou jsem na ní pořádně dupla. Jakmile jsem vyšla z jídelny, nasedla jsem do auta a rychle odjela směr dům. Kdybych ale věděla, co mě tam čeká, stokrát radši bych zůstala v jídelně.

Vešla jsem do domu a zabouchla. Chtěla jsem si vyzout boty, ale postava, co na mě čekala ve dveřích mi zamezila pohyb.

,,Vždyť jste se měli vrátit až za tři dny" zašeptala jsem.

,,Jo, chtěli, jenomže volala učitelka, jak ti je, protože jsi skoro týden nebyla ve škole. Myslela jsem, že se se Shawnem nějak posunete ve vztahu, měla jsem vymyšlené, že s ním otěhotníš, pak by tě neopustil, víš? Na to je moc hodný kluk. Jenže zjistím, že místo toho sedíš doma na zadku a ignoruješ, když za tebou chodí! Co mi k tomu řekneš, co?" Zakřičela na konci.

,,Bylo mi špatně, nechtěla jsem znova zkolabovat ve škole." Zašeptala jsem vyděšeně.

,,Tak tobě bylo špatně, jo? Teď ti dám důvod, aby ti bylo špatně ty jedna nevděčná, neposlušná děvko" zaječela a já jsem si uvědomila, že jsem v prdeli.

...

Jsem dobrá! Dokopalajsem se k další kapitole, navíc jsem se donutila napsat i ten konec, původněměla jsem jet domů a nic dál tam být nemělo. Jenže za tolik krásných votes akomentářů jsem se rozhodla, že vás (doufám) aspoň trochu potěším. I když,nezvykejte si :D. Miluju vás <3