"Proč já?"
"Protože jsi jiná."
"Ale hovno."
"Je tak těžké pochopit, že jsi mi padla do oka?"
"Je těžké pochopit, že nejsem ona?"
"Je těžké pochopit, že to mě už dávno nezajímá?"
"Nesnáším tě."
"Miluješ mě."
"Polib mi."
"Rád."
Šťastná jsem došla po dlouhém dni v kanceláři domů. Udělala jsem si volno na týden před soudním řízením. Došla jsem do ložnice a skopla jsem ze sebe mé vysoké boty, bez kterých jsem trpaslík. Šperky jsem odložila a šla si napustit vanu. Nasypala jsem do ní svou oblíbenou mořskou sůl do koupele s vůní levandulí. Mezitím jsem se vysvlékla. Zapálila jsem si čajové svíčky po obvodu vany a nalila si své oblíbené červené víno.
Konečně jsem si lehla do vyhřáté vany a v momentě, kdy jsem si lehla, tak se mi všechny svaly v těle uvolnily. Miluji tuhle poklidnou část dne. Popíjela jsem víno a užívala si výhled na celý New York. Ano, mám ten výhled i z vany.
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
Po vypité skleničce vína a vyhaslých svíček byl čas už z vany vylézt. Vypustila jsem vodu ve vaně a obmotala si ručník kolem pasu. Skleničku jsem odešla dát do kuchyně a přešla se obléknout do pohodlného oblečení. Oblékla jsem si tepláky s bílým tričkem a pletený svetřík jsem hodila přes to. Vlasy jsem si dala do drdolu a přešla jsem do pracovny. Vidět mě někdo takhle, spletli by si mě se studentkou vysoké školy a ne s právničkou. Posadila jsem se ke stolu a hned na mě vykukovala složka Justina. Nostalgicky jsem si přejela špičkami prstů přes svá stehna, na kterých dodnes mám velké jizvy. Jistě. Ty jizvy si vezmu sebou i do hrobu. Vzpomněla jsem si na vyřezané J na mém těle.
Vytáhla jsem si bloček, do kterého si píšu všechny své poznámky a dala se do práce. Začala jsem projíždět seznam obětí a o každé tu byly aspoň tři papíry věnované jejich zavraždění a plné informace o nich. Není divu, že je ta složka tlustá, jako Bible.
Christian Lewis, zastřelen. Lea Stewart, usmrcena dvaceti bodnými ranami. Clair DeRose, znásilněna a posléze udušena. Theo Brown, rozřežán. Liam O'Brien, zlomený vaz. Katherine Reinhart, umučena k smrti.
Za co si vůbec každý z nich zasloužil takovou smrt? Zarazila jsem se nad jedním jménem a ne, nebylo to moje jméno.
Penelope Martinez.
Shoda příjmením? Zadala jsem si její jméno na internet a hned mi vyskočilo snad přes 2000 výsledků. Klikla jsem na ten nejnovější článek.
Penelope Martinez, která nás opustila před 10 lety. Milá, chytrá dívka, která se vydala na cestu zpěvu zemřela dne 22.2. 2009. Byla zavražděna mužem, jehož dopadli až po roce od její smrti a nyní se bude konat soud, jež rozhodne o jeho svobodě, či doživotí za mřížemi.
To je 10 let od doby co zemřela. O rok později přeci unesl mě. Posunula jsem článek níž a tam na mě vykoukla její fotka. Zastavilo se mi srdce. Penelope vypadala jako já v mých 16 letech. Vyhledala jsem si její datum narození.
11.1. 1993
V ten samý den jsem se narodila já. V tu chvíli mi přistála v hlavě jedna vzpomínka.
Flashback
"To určitě se schovává, ale nemůžeme ji tady hledat dalších 7 hodin."
"Jasone kurva když odejde, může vše říct!"
"Do hajzlu tady je tři prdele holek a ty jsi tolik závislý na ni?"
Jason ho mezitím přitlačil ke stromu a držel ho za jeho mikinu. Nenávistně se na sebe dívali a napětí mezi nimi bylo víc než jasné.
Justin mu strhl ruce a začal zrychleně dýchat.
"Protože vypadá jako ona. Přivedeš mi ji."
"A proč si myslíš, že to udělám."
"Protože ti jinak skončí kulka mezi očima."
End of flashback
"Co prosím?"
HEREEE WEEE GOOO Máme tu další kapitolu a dříve, než jsem čekala. Snad se líbila. Jsem jediná kdo má jarní prázdniny? A jaké bylo vysvědčení? Julia
