Inside The Prison

7.

Šla jsem pomalými kroky dolů. Všude byla tma, tak jsem se pokusila rozsvítit. Nešlo to. Několikrát jsem to zkoušela, ale nic se nestalo. Došla jsem do kuchyně opravdu pomalu. Popadla jsem nůž a rozhlížela se všude možně. I v kuchyni jsem zkusila rozsvítit, nic. Pochodovala jsem pomalu okolo. V obýváku nic. Po každý jsem si myslela, že mi někdo dýchá na krk, ale co se otočím, tak tam nikdo není. Prošla jsem snad celé spodní patro.

Unknown

Se strachem chodila sem a tam. S nožem se ohlížela, její dech se tak moc zadrhával. Její nohy se tak klepaly. Pořád se ohlížela. Byl jsem ji tak na blízku, že mohla cítit můj dech. Ale natolik daleko, abych dokázal uhnout a schovat se do stínu, kdykoliv se otočila. Slyšel jsem její mámu, jak se vrací nahoru a hned jsem zmizel ve stínu předsíně. Zaposlechl jsem se do jejich rozhovoru. Myslím, že mě v lehkým záblesku viděla. Brzy se setkáme má milovaná Abby. S myšlenkami u ní jsem dům opustil.

Abby's view

Najednou se někdo za mnou objevil a já se mrštně otočila.

"Aaaaaaaaaaah"

"Bože, co tady šermuješ s tím nožem! Jsi normální?"

"Mami?"

"Byla jsem zapnout proud. Vypadl." Mamka najednou rozsvítila a já za ní viděla, jak se mihnul stín.

"Víš, jak jsi mě vyděsila? Já měla strach, že tady je nějaký vrah!"

"A proto tady tancuješ s nožem? No mimo to zlato, příští týden nastupuješ do školy. Měla bys začít. Nemáš kamarády." Nepovídej, toho jsem si nevšimla, ale přepadla mě radost úplně jsem se rozbrečela štěstím a objala jsem mamku.

"Děkuju mami, miluju vás."

"No já tebe taky zlato, ale takovou radost z toho že jdeš do školy jsem ještě nezažila. Hele broučku, jsem unavená, vyřešila jsem případ dříve a teď si potřebuju jít lehnout, tvůj otec se vrátí příští týden, odjel do Japonska."

"Dobře, děkuju mami a krásný sny."

Tak doufám že se vám část líbila. Nebojte tahle story má pro mě jeden směr a budou pořádné zápletky. Máte se na co těšit.