Inside The Prison

16.

Sedím tu svázaná na židli. Už ani necítím svůj obličej z toho, jak moc mě fackoval. Nemám tušení jak dlouho to trvalo. Jsem ráda, že to skončilo. Ačkoliv mě bylo jasné, že za nedlouho zas přijde. Slyšela jsem zvuk otevírání dveří a pomalé kroky po schodech. No neříkala jsem to? Ale tohle nebyl Justin, to byl Jason.

"No ten tě zřídil. Jak se má tvůj obličej?"

"Jak se má tvoje noha?" Viděla jsem jen ten známý úšklebek.

"Hele i když jsi svázaná na židli a máš fialový obličej, stejně máš prořízlý jazyk." Jen jsem protočila očima a zahleděla jsem se rohu místnosti plnou pavučin a krys, který byl mnohem zajímavější, než ten vůl naproti mě. Vzal si židli a sedl si přede mě. Chytl mou bradu mezi palec a ukazováček a pomalu otáčel můj pohled zpět k sobě.

"Ještě včera jsem si myslela, že Justin je ten hodný bratr. Zajímalo by mě, kdo z vás je větší kretén."

"To mi lichotí, ale já holky nebiju."

"Ne? A co jim děláš?" Jason se zvedl ze své židle, ruce si opřel o kolena a byl mi obličejem tak blízko, že jsme se malém nosy dotýkali. Snažila jsem se udržet svůj dech v klidu, ale lhala bych, kdybych řekla, že mě neděsí.

"Justin holky mučí a já? Já jim nasadím kulku mezi oči. Tebe by byla škoda. Taková hezká tvářička se nevidí často."

"Proč já?"

"Jo holka, to by mě taky zajímalo." Dolů najednou přišel Justin. Byl v klidu. Nebo jsem měla halucinace, že je v klidu.

"Vypadni Jasone!" Jo, to byla asi halucinace.

"Wow, wow, wow, wow, wow. Žádný ahoj bráško?" Justin na to hned vytáhl zbraň a namířil ji na Jasona. Jason hned zvedl ruce na náznak že se vzdává.

"Polož to."

"Vypadni. Hned. Nebo to budu dneska já, kdo bude sázet kulky mezi oči." Jason poodstoupil a podíval se na mě.

"Holka, jestli tohle přežiješ, tak jsi hrdina." Justin střelil těsně vedle Jasona a oba jsme leknutím nadskočili.

"Už jdu prosím tě. Magore." Potom co Jason odešel, mě začal Justin rozvazovat. Já si hned mnula otlačeniny na zápěstí od provazu. Deja vu. Chytl mě za bolavé zápěstí a já jen zaskučela bolestí.

"Kam mě to vedeš?"

"Drž hubu." Vzal mě do svého pokoje a hodil se mnou na postel. Ježíši Kriste jen to ne. Strčil do mě tak abych ležela na zádech a vytáhl ze skříně pouta.

"Justine. Prosím ne."

"Řekl jsem drž hubu." Chytl mé ruce a pevně je spoutal. Pouta zahákl o jednu tyč na čele postele, abych se nemohla hnout. Sundal si svoji mikinu a po ní šlo i jeho triko. Ať už jsem z toho člověka nesnášela sebevíc, nebo se ho jen bála. Bože to tělo. Tahle maličkost odvedla mou pozornost, ale hned jsem se vrátila zpět do reality. Přišel ke mně a doslova mi roztrhal triko. Takže tady pan tyran měl na mě výhled.

"Justine přestaň!"

"Pššššt." Začal mi sundavat i kalhoty, ale to už jsem kopala.

"Do hajzlu přestaň!" Justin přešel zpět ke své skříni a vytáhl z ní šátek. Šátek přeložil a zavázal mi s ní oči. Divím se, že mi nezalepil pusu. Jenže, když jsem neviděla, cítila jsem se ještě víc bezmocná. Stahoval mi kalhoty i přesto, že jsem zběsile kopala nohama. Pak se nic nedělo. Cítila jsem jak si na mě sedl obkročmo. Z ničeho nic jsem ucítila jeho rty, ve kterých měl nejspíš kus ledu na svém krku. Chtě-nechtě ze mě vyšel malý ston, po němž jsem cítila jak se usmívá.

"Justine prosím přestaň." Najednou přestal a já ucítila jeho dech u svého ucha.

"Ty, ale nechceš, abych přestal." Pokračoval s ledem v ústech po mém krku, dolů mezi prsa až k pupíku. Musela jsem se kousnout do rtu, aby ze mě nevyšel jediný zvuk, protože jakkoliv příjemné tohle bylo, stejně mě ještě před pár hodinami fackoval hlava nehlava a hlavně mě unesl. Justin ze mě najednou slezl a po chvíli, co jsem to ještě rozdýchávala, tak jsem najednou ucítila opět něco studeného na stehně. Po chvilce mi došlo, že je to nůž.

"Nechám ti takovou památku. Aby sis pamatovala, že ode mě se neutíká."

"Ne, Justine prosím, ne." A v tu chvíli mým stehnem projel ostrý nůž. Po celé místnosti se rozlehl můj křik.

Šťastné a veselé. Přeji vám vše nejkrásnější do nového roku

Julia